Led po italsku

24. září 2010

Až v zimě půjdete na hokej, všimněte si rolby, upravující během přestávky ledovou plochu. Kupodivu jde o vynález horkokrevného Itala žijícího v pouštní Kalifornii, kde se věnoval obchodu s mrazicí technikou. Traduje se, že jeho zájem o chlazení započal kvůli tomu, že neměl rád zteplalé mléko.

Historie rolby je velmi mladá, protože se započala teprve na začátku 40. let 20. století. V té době se jistý Frank Joseph Zamboni (1901 - 1988) pokoušel za pomoci svého bratra Lawrence vymyslet něco, co by výrazně urychlilo úpravu ledové plochy. Dosud se totiž led upravoval ručně, a to dosti pomalu a za účasti tří nebo čtyř lidí. Nejprve na led nastoupili se škrabkami, jimiž odstraňovali všechny nerovnosti vytvořené bruslemi hokejistů, nebo krasobruslařů. Poté pracovali s nástroji, jimiž povrch ledu uhlazovali a rozháněli jimi vrstvičku vody po celé ploše hřiště. Vodu pak museli nechat zmrznout. Tato úprava trvala asi 90 minut.

Zamboni se na to zřejmě nemohl dívat, a proto se pustil do konstruování šikovného stroje. V roce 1949 vznikl první model, označený "A", na nějž po pěti letech získal patent. Rolba byla dvakrát vyšší než dnes a byla sbita z dřevěných fošen. Řídil ji jediný muž, který byl schopen připravit led (tzv. vyžehlit) během pouhých deseti minut. Rolba prakticky ihned našla své odběratele. Jedním z prvních byla slavná norská krasobruslařka Sonja Henie, trojnásobná olympijská vítězka. Dvě Zamboniho rolby, modely A a B, zakoupila pro úpravu plochy při ledních revuích.

Rolba se v průběhu následujících let stále zdokonalovala a modernizovala a někomu by se snad mohlo zdát, že dřevěná pojízdná skříň nemá nic společného s dnešními pestrobarevnými stroji. Především v kanadské NHL si potrpí na parádu a s jistou nadsázkou se dá mluvit o kultu rolby. Barevné a nablýskané stroje jsou vizitkou svých řidičů, kteří je řídí v dresu svého oblíbeného týmu anebo ve smokingu. Při vjezdu na led sklízejí potlesk a ovace, po čtvrthodinovém úklidu rozdávají autogramy a z reproduktoru zní píseň "Zamboni". Ti nejambicióznější se účastní mistrovství světa v práci s rolbou. O dvou závodnících, Davu Wescottovi a Bobu Moffatovi, kteří patří mezi světovou špičku, se říká, že jsou to Michael Schumacher a Rubens Barrichelo mezi rolbaři.

Závěrem se však vraťme k Zambonimu. Jeho továrna na rolby nebyla jeho prvním užitečným počinem. Již o mnoho let dříve se svým bratrem dostali nápad poskytnout lidem ledovou plochu k bruslení, neboť v té době prudce rostla popularita hokeje. Proto roku 1940 postavili a otevřeli stadión pro veřejnost Iceland, kam si lidé chodí zabruslit dodnes. Jejich továrna na rolby je jen pár bloků odtud. A tak je na denním pořádku, že horkými kalifornskými ulicemi projíždějí rolby z proslulé továrny na testy do proslulého Icelandu.

autor: Zuzana Fialová
Spustit audio