Lavrov chválí české „zdravé síly“. Politolog: Protiruský osten se otupil, tato vláda nebude jednotná

Jak si vysvětlujete, že se kabinet Andreje Babiše (ANO) nechce k hodnocení sergeje Lavrova vyjadřovat? Je to pro Babišovu vládu negativní hodnocení?

Já si spíš myslím, že je to odraz faktu, že vládní strany nemají jednotný postoj. Jen bych připomenul, že máme ve vládě krajně pravicovou SPD, jejíž předseda Tomio Okamura se v tomto směru uvedl velmi radikálním protiukrajinským projevem k Novému roku.

Čtěte také

iROZHLAS

Lavrov: Evropa je zdrojem největších pohrom lidstva. Zdravé síly v Česku se ale konečně probudily

Vedle toho tam máme jako hlavní sílu Babišovo hnutí ANO, které různě lavíruje. Když si vzpomenete, jaké postoje zastávalo před volbami, tak to bych označil jako postoj „tolik nás to nezajímá“. 

A Motoristé jsou možná z hlediska postoje i proukrajinští, viz cesta ministra zahraničí a předsedy Petra Macinky před několika dny na Ukrajinu. Ale hlasy, které se v té straně ozývají, například od kandidáta na ministra životního prostředí Filipa Turka, jsou prostě různé. 

Výsledkem je, že máme vládní koalici, která má velmi nečitelný a rozdílný postoj. A to se může projevovat i z hlediska vnímání okolního světa. To znamená, že to Sergej Lavrov může interpretovat jako docela výraznou změnu českého postoje oproti minulosti. 

A je dobré říct, že to změna opravdu je. Protože český postoj byl do loňských parlamentních voleb celkem čitelný, jednotný, protiruský. Teď je nečitelný a různý.

Rozeštvat Evropu?

Co naopak říkáte na vyjádření opozičních politiků, třeba exministra zahraničí Jana Lipavského (za ODS) nebo předsedy Pirátů Zdeňka Hřiba? Podle nich se podobnými výroky Rusko snaží rozeštvat Evropu.

To je určitě jedna z motivací, možná jedna z hlavních motivací projevu Sergeje Lavrova. 

Je ale dobré vnímat, že Rusko je v tuto chvíli ve válce. Zahraniční politika je tady jen prodlouženou rukou toho, co se děje na bojištích. Ten postoj, tedy hledat v rámci Evropské unie nebo šířeji Evropy různé postoje, samozřejmě dává logiku.

Čtěte také

Romancov: Věřme Rusům. Když Putin říká, že je ve válce, je to pravda. Též říká, že chce rozbít Západ

Když se podíváte na postoj Maďarska nebo Slovenska, které Lavrov zmiňoval na prvních místech, tak ten je dlouhodobě proti hlavnímu proudu Evropské unie – je proruský a protiukrajinský.

Lavrov vyjmenoval další země, tedy Francie a Německo, kde se tyto zdravé síly probouzejí. Ale v tuto chvíli nejsou ve vládě a u moci. Tato slova jsou určena pro domácí publikum. A je dobré zdůraznit, že v Evropě se v tuto chvíli situace mění pro Rusko příznivě.

Můžeme to interpretovat, že to tak v některých případech opravdu může být. Válka už trvá dlouho, všichni jsou z ní unavení. Když se díváte do Česka, a teď nemluvím o vládě, ale o veřejném mínění, tak se sice nevytratila solidarita. Ale řekl bych, že se otupil ten silný protiruský osten, který byl ve veřejném mínění vidět v prvních letech konfliktu. 

Čtěte také

Skandální mudrování, říká Lipavský o Turkových slovech o válce a NATO. Zahradil: Konstatování faktu

Do jaké míry je podle vás do budoucna možné, že vládní koalice dosáhne shody v zahraniční politice? Tedy že už nevidíme ty rozpory, jaké sledujeme dnes?

Do této otázky je dobré vsunout ještě prezidenta Petra Pavla, o kterém jsme zatím nemluvili. Českou zahraniční politiku dlouhodobě a také v tuto chvíli ovlivňuje i prezident republiky, který s předchozí vládou v zahraniční a bezpečnostní politice, tedy v postoji k Ukrajině, souzněl.

Teď je vidět, že je v rozporu s novou vládou. I kdyby se jí tedy podařilo, i když já o tom dost pochybuji, najít konsenzus, tak se dá očekávat, že bude narážet na postoje prezidenta, které jsou jiné a na podporu Ukrajiny výrazně orientované. 

Mám opravdu pochybnosti o tom, že by se této vládě dařilo držet v zahraniční politice bez ohledu na prezidenta jednotnou linii. Zatím na to nic neukazuje. Česká zahraniční politika bude i pro ty rozpory mezi vládou a prezidentem prostě různá.