Landovský: Mandát prezidenta pro NATO schvaluje vláda, ta by měla řešit i akreditaci a letenky

Je podle vás představitelné, že by se Severoatlantická aliance zabývala touto vnitropolitickou záležitostí České republiky?

Určitě ne. Aliance je tradicionalistická organizace a nepouští se skoro za žádných okolností do vnitropolitických poměrů jednotlivých zemí. Nebylo tomu tak ani třeba v bouřích okolo amerického Kapitolu (když Donald Trump odmítl uznat porážku ve volbách, pozn. red.) a nebylo tomu tak ani v 60. letech, kdy v Turecku vládla junta.

Čtěte také

Macinka je arogantní. Šokuje mě, že je stále ministrem a Babiš to bagatelizuje, hodnotí politolog

Aliance velice ctí to, že vnitřní poměry každého spojence jsou jeho vlastní záležitostí.

Působil jste při NATO jako velvyslanec. Akreditace na summit NATO vyřizuje resort zahraničí, který momentálně vede Petr Macinka. Může prezidentovi odepřít akreditaci?

Je to trochu jinak. Ta dohoda na úrovni prezidenta a premiéra, tedy ústavních činitelů, je poměrně stará. Vláda jako celek schvaluje prezidentovi mandát pro postup na summitu NATO. To znamená, že akreditaci, letenky a podobně by se měly spíše řešit na úrovni vlády a prezidenta, ne jenom z pozice ministerstva zahraničí.

To má naopak silné pravomoci ohledně oznamování nových velvyslanců, což není oznamováno hlavou státu, protože to by bylo pro toto přestřelené.

Čtěte také

Mezi prezidentem a vládou bude konflikt, soudí exministr Svoboda o nesouladu v zahraniční politice

Podle exministra zahraničí Jana Lipavského (za ODS) se spor o Filipa Turka propsal i do pondělního rozhodnutí vlády o stažení nominací velvyslanců, které vybrala předchozí vláda. Jak se podle vás může dál vyvíjet obsazování těchto pozic?

Tam je naopak ministerstvo zahraničí silnější a vláda jako celek se rozhodla pro diskontinuitu. Je tady nová vláda s novou politikou. Je třeba chápat, že vysílání velvyslanců je jejich věc.

Vždycky hodně záleží na tom, jak se to dopředu řeší během funkčního období té předchozí vlády s opozicí. To často může hrát roli v tom, jestli nová vláda převezme rozhodnutí té staré, anebo jestli je nějak modifikuje. Je to politická věc.

Působit jednotně

Součástí této kauzy se stala i úvaha o možnosti dodávek bojových letounů L-159 ukrajinské armádě. Ministr Macinka v těch SMS zprávách pro poradce prezidenta uvedl, že jediný důvod, proč Ukrajinci letouny nedostanou, bylo to, že to prezident Pavel neuváženě prohlásil do médií. Vyjadřují se o tom ukrajinská nebo třeba slovenská média? Jak pohlížíte na tuto debatu?

To moc nedokážu komentovat. Celá ta věc je nešťastná tím, že se zveřejňují soukromé zprávy a že se posílají soukromé zprávy takto velkého politického významu. 

V této věci můžeme před zahraničím působit vícecestně. A není to dobrá věc. Není to ani ideální vizitka politické kultury v České republice. 

Čtěte také

Babiš u sebe snad má hodinky, nedostavit se na sjednanou schůzku je dětinský naschvál, míní Telička

Zahraniční politika je přitom zrovna šancí, jak názory uvnitř země sjednotit. Protože síly, které na ni působí, třeba ruská agrese na Ukrajině, mohou být právě tím, co přinese vnitřní jednotu a stálost, kontinuitu. Je smutné, když se to nedaří.

Ale je to věc na úrovni ústavních činitelů, premiéra a prezidenta, a tam by se taky měla řešit. 

Exministr Jan Lipavský také uvedl, že kroky, které ministr Macinka dělá, jsou v neprospěch české zahraniční politiky, a proto by měl v úřadu skončit. Považujete to za pravděpodobný scénář?

To je tradiční úloha opozice přestřelovat svoje výroky. Toto je věcí stability vlády a tam vidím nějaké vnitřní uspořádání.

Navíc premiér Andrej Babiš (ANO) tady vystupuje smírčím tónem a situaci neeskaluje. Doufám, že se to nějak dohodne ve prospěch toho, abychom na mezinárodní scéně působili jedním hlasem, který navíc bude ctít dlouhodobou strategii. Vždy říkám, že musíte vědět, co chcete, a za tím jít. Česká republika určitě nechce být vnímaná jako aktér, který neví, co dělá levá a co pravá ruka.