Kým je člověk v době AI? Hodnota lidství není měřena výkonem, ale zranitelností a péčí, míní teolog Štěch
Umělá inteligence není tématem jen pro vývojáře, ale i pro sociology nebo teology. „Největším problémem podle mě je, že když se bavíme s AI, tak ztrácíme schopnost komunikovat mezi sebou jako lidé. My máme aparát na to, jak interpretovat rozhovor člověka s člověkem – ale můžeme ho ztratit,“ zamýšlí se v pořadu Hovory František Čech, který se jako teolog zabývá umělou inteligencí. „Hrozí, že se zacyklíme do vlastní bubliny,“ varuje.
„Můžeme mít svého chatbota vytrénovaného tak, aby se k nám choval, jak my budeme chtít. Může nás i urážet, když budeme chtít. To znamená, že je to náš svět, do kterého se můžeme uzavřít, který je skutečně podle naší vůle a představy,“ nastiňuje teolog, v čem vidí největší riziko AI.
Připomíná, že dřív se za to, co nás dělá lidmi, považovala inteligence. „Jenomže AI to velmi zpochybňuje. A tak mnozí navrhují, že tím, co je na nás skutečně lidského, je naše zranitelnost a způsob, jakým se dokážeme postarat o naše slabé a zranitelné,“ míní.
Čtěte také
Nad umělou inteligencí se zamýšlí i papež Lev XIV., který vydal text Magnifica Humanitas. „Říká v něm: Máme tady velmi mocnou technologii, která do jisté míry utváří životní prostor nás, lidí. Spoustu věcí nám může ulehčit, ale dávejme si pozor, protože rizika jsou značná,“ přibližuje teolog a doplňuje další oblast, nad kterou se církev zamýšlí:
„Hodnota lidství nemá být měřena výkonem, ale úplně jinými měřítky, třeba tím, jak dokážeme pečovat o slabé a zranitelné.“
Sám sebe považuje Štěch za technorealistu a přiznává, že AI mu ulehčuje pracovní život, třeba když mu přepisuje audia nebo za něj listuje slovníkem.
„Největší otázkou dneška není, jak tuto technologii ještě vylepšit – ale k čemu ji chceme použít. Co jsou kompetence, které chceme AI předat, a co jsou oblasti, do kterých ji pustit nechceme. Co je ještě lidské a co už je technologie,“ dodává.
Poslechněte si celé Hovory.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
