Květen 1989. Panoptikum na tribuně

16. květen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 1. máj 1989 va Václavském náměstí

Poslední májové oslavy za komunistické éry probíhaly v roce 1989 už ve zvláštní atmosféře rozkladu. Předsednictvo ústředního výboru, neboli politbyro KSČ, se pokusilo o jistou inovaci, která byla spíš vnějšková a utilitární: po mnoha letech se přesunuly oficiální oslavy z Letné na Václavské náměstí.

Jednalo se – s výjimkou oslav tzv. Vítězného února – o první masová shromáždění organizovaná státem po Palachově týdnu a bylo znát obavy z toho, aby opět nedošlo k neplánovaným vystoupením opozice. Dá se říci, že špičky KSČ už si nejspíš nebyly nijak zvlášť jisté loajalitou davů, byť nakomandovaných pod prvomájovou tribunu, a tak se oproti Letné zdálo Václavské náměstí přece jenom hlídatelnější.

Nakonec k menšímu vystoupení opozičně smýšlejících občanů skutečně došlo, ale vzhledem k tomu, že nešlo o masovou akci jako v lednu, vešla se zmínka o něm ve večerních zprávách až do rubriky zahraničního zpravodajství, a navíc se vše odbylo jednou větou.

Čtěte také

Tradiční prvomájový projev držený generálním tajemníkem byl opět zcela v mezích Jakešova standardu, anebo spíš i lehce pod ním. Přinejmenším pasáž týkající se udělování státních vyznamenání byla ozvláštněna tak brilantní češtinou, že by se za ni nemuselo stydět ani věhlasné duo komiků Šimek – Grossmann.

A potlesk, který se tu a tam ozval, působí na zvukovém záznamu také dost zvláštně: vypadá to, jako by už tleskalo jen pár jedinců na tribuně, zatímco davy dole zlověstně mlčí.

1. máj 1989 va Václavském náměstí

Muselo to být podivné panoptikum, kdy se pár nejvyšších funkcionářů ve státě urputně přesvědčuje o vlastní důležitosti, ačkoli musejí všichni cítit v kostech, že společenské a politické změny začínají být nevyhnutelné, protože už pomalu není, o koho se opřít.

Zajímavěji působily ve večerních Rozhlasových novinách zprávy ze zahraničí, zvláště ze zemí socialistických sousedů: v Polsku se schylovalo k prvním polosvobodným volbám a i v Sovětském svazu byla prvomájová atmosféra o dost uvolněnější než v Československu.

Čtěte také

A alespoň dvě události května 1989 stojí ještě za zmínku a objeví se v pořadu Archiv Plus: jednak došlo 17. května konečně k propuštění Václava Havla, i na základě tehdy už masově podepisované petice za jeho propuštění. Rozhlasové noviny neopomněly tuto událost okořenit jedovatým komentářem, ve kterém se snažily tento akt, ke kterému došlo i ze zdravotních důvodů, charakterizovat jako ústupek režimu výměnou za slib, že se přední disident už nadále bude chovat vzorně a bude se snažit dokázat, že dosavadní „převýchova měla smysl“.

Druhá dobová událost, která zazněla dokonce v reportáži, je dnes už zapomenutou epizodou: v miniaturních počtech pomalu začínal odsun jednotek Sovětské okupační armády z Československa. Nebýt listopadu 1989, sovětské jednotky by z Československa tímto hlemýždím tempem odcházely nejspíš dodnes, ale o to tu nakonec nejde.

Obecně se dá říci, že květen byl posledním měsícem, kdy mohl komunistický režim v Československu zůstávat ještě jakž ve stavu klidu. Až přijdou letní měsíce, v Polsku vyhraje drtivě opozice, Maďarsko otevře své hranice na Západ a přes Československo začnou prchat občané NDR do Spolkové republiky, postupně nastane v socialistickém táboře smrtelná panika, která skončí až naprostým kolapsem režimů ve východní Evropě v rozmezí října až prosince 1989.

autor: Jan Sedmidubský
Spustit audio