Květen 1989. Panoptikum na tribuně
Poslední májové oslavy za komunistické éry probíhaly v roce 1989 už ve zvláštní atmosféře rozkladu. Předsednictvo ústředního výboru, neboli politbyro KSČ, se pokusilo o jistou inovaci, která byla spíš vnějšková a utilitární: po mnoha letech se přesunuly oficiální oslavy z Letné na Václavské náměstí.
Jednalo se – s výjimkou oslav tzv. Vítězného února – o první masová shromáždění organizovaná státem po Palachově týdnu a bylo znát obavy z toho, aby opět nedošlo k neplánovaným vystoupením opozice. Dá se říci, že špičky KSČ už si nejspíš nebyly nijak zvlášť jisté loajalitou davů, byť nakomandovaných pod prvomájovou tribunu, a tak se oproti Letné zdálo Václavské náměstí přece jenom hlídatelnější.
Nakonec k menšímu vystoupení opozičně smýšlejících občanů skutečně došlo, ale vzhledem k tomu, že nešlo o masovou akci jako v lednu, vešla se zmínka o něm ve večerních zprávách až do rubriky zahraničního zpravodajství, a navíc se vše odbylo jednou větou.
Tradiční prvomájový projev držený generálním tajemníkem byl opět zcela v mezích Jakešova standardu, anebo spíš i lehce pod ním. Přinejmenším pasáž týkající se udělování státních vyznamenání byla ozvláštněna tak brilantní češtinou, že by se za ni nemuselo stydět ani věhlasné duo komiků Šimek – Grossmann.
A potlesk, který se tu a tam ozval, působí na zvukovém záznamu také dost zvláštně: vypadá to, jako by už tleskalo jen pár jedinců na tribuně, zatímco davy dole zlověstně mlčí.
Muselo to být podivné panoptikum, kdy se pár nejvyšších funkcionářů ve státě urputně přesvědčuje o vlastní důležitosti, ačkoli musejí všichni cítit v kostech, že společenské a politické změny začínají být nevyhnutelné, protože už pomalu není, o koho se opřít.
Zajímavěji působily ve večerních Rozhlasových novinách zprávy ze zahraničí, zvláště ze zemí socialistických sousedů: v Polsku se schylovalo k prvním polosvobodným volbám a i v Sovětském svazu byla prvomájová atmosféra o dost uvolněnější než v Československu.
A alespoň dvě události května 1989 stojí ještě za zmínku a objeví se v pořadu Archiv Plus: jednak došlo 17. května konečně k propuštění Václava Havla, i na základě tehdy už masově podepisované petice za jeho propuštění. Rozhlasové noviny neopomněly tuto událost okořenit jedovatým komentářem, ve kterém se snažily tento akt, ke kterému došlo i ze zdravotních důvodů, charakterizovat jako ústupek režimu výměnou za slib, že se přední disident už nadále bude chovat vzorně a bude se snažit dokázat, že dosavadní „převýchova měla smysl“.
Druhá dobová událost, která zazněla dokonce v reportáži, je dnes už zapomenutou epizodou: v miniaturních počtech pomalu začínal odsun jednotek Sovětské okupační armády z Československa. Nebýt listopadu 1989, sovětské jednotky by z Československa tímto hlemýždím tempem odcházely nejspíš dodnes, ale o to tu nakonec nejde.
Obecně se dá říci, že květen byl posledním měsícem, kdy mohl komunistický režim v Československu zůstávat ještě jakž ve stavu klidu. Až přijdou letní měsíce, v Polsku vyhraje drtivě opozice, Maďarsko otevře své hranice na Západ a přes Československo začnou prchat občané NDR do Spolkové republiky, postupně nastane v socialistickém táboře smrtelná panika, která skončí až naprostým kolapsem režimů ve východní Evropě v rozmezí října až prosince 1989.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
