Kuchyňa: Íránský režim se podařilo oslabit. Kraus: Nic nesvědčí o větší destrukci jaderného programu
Co přinesla americko-izraelská operace, která měla eliminovat jaderné ambice Teheránu a regionální teroristické sítě? „Íránci tahají za delší konec toho provazu, Spojené státy dělají velké množství ústupků,“ hodnotí v Pro a proti politolog z Masarykovy univerzity Josef Kraus. Seniorní analytik Centra transatlantických vztahů CEVRO Univerzity Jaroslav Kuchyňa nesouhlasí. „Došlo k dekapitaci politického vedení země a byla zničena většina jaderného zařízení,“ chválí.
Podle toho co zatím o chystané dohodě mezi Američany a Íránci víme, v čí prospěch spíš bude, pane Kuchyňo?
Jaroslav Kuchyňa: Není žádná dohoda, žádná dohoda neexistuje. Existuje memorandum of understanding (memorandum o porozumění, pozn. red.). Uvidíme, jak se to celé vyvine dále. Má svá rizika a není vůbec jisté, jestli nějaká finální dohoda bude uzavřena.
Zeptal bych se vás tedy na úvod jiným způsobem: na základě toho, co zatím o americko-íránských vyjednáváních víme, v čí prospěch se zatím spíš vyvíjí ?
Kuchyňa: Z izraelského pohledu je zřejmé, že se vyvíjejí spíše v prospěch íránský. Americká strana je se svou strategií poměrně kritizovaná, ale ten nesoulad mezi Jeruzalémem a Washingtonem D.C. je zde považován spíše za taktický, nikoliv strategický.
Čtěte také
Pane Krausi, jaký je váš pohled na ta dosavadní americko-íránská jednání o trvalém ukončení války a o podmínkách takového postupu?
Josef Kraus: Přestože ta dohoda opravdu není ještě úplně na spadnutí, je otázkou, zda bude a v jaké podobě. Už jen to memorandum vytváří určitý rámec, který ukazuje, že Íránci jsou těmi, kteří tahají za delší konec toho provazu. Naopak Spojené státy dělají velké množství ústupků, které by ještě třeba před několika měsíci, myšleno před započetím války, nebyly vůbec akceptovatelné a téměř ani myslitelné.
To znamená, že Íránci v tuhle chvíli mají možnost pro vyjednávání a dosahování takové formy dohody, kterou by asi neměli před válkou. Tím pádem opravdu vypadají, alespoň v tuhle chvíli, jako v jednání silnější.
Volby v USA
Souhlasil byste s tím popisem situace, pane Kuchyňo?
Kuchyňa: Donald Trump má před midterm, jsou vysoké ceny benzínu v Americe, to je hlavní příčinou, proč se Donald Trump stáhnul z velkých bojů v Íránu. Izraelci chtěli pokračovat s tou kinetickou kampaní o něco déle, o tom není pochyb. Žádné nadšení z memorandum of understanding v Jeruzalémě nepanuje, ale umí s tím žít, chápou politickou realitu. Írán nakonec nedostane nic.
Pane Krausi, to je pochopitelné vysvětlení toho amerického postupu, že tedy Donald Trump má před volbami, respektive jeho strana, republikáni, a že by pro něj nebylo výhodné, aby Hormuzský průliv byl dál zablokovaný a to hnalo ceny světové ropy dál nahoru?
Kraus: Ono je to logické, ale faktor voleb není jediný. Je třeba se podívat na to, jakým způsobem se válka vyvíjela a čeho reálně dosáhla nebo nedosáhla. A tady nemůžeme říci, že v jediném strategickém bodě by izraelsko-americké údery dosáhly jakéhokoliv, byť třeba jenom dílčího vítězství.
Čtěte také
Na jednu stranu došlo k zablokování Hormuzské úžiny, na stranu druhou nedošlo k likvidaci íránského politického zřízení. Naopak systém vypadá, že je velice stabilní, byť ne úplně personifikovaný, a nedošlo ani k regionálnímu oslabení Íránu.
Naopak íránská regionální síla a moc tímhle vším vystoupala nahoru a Donaldu Trumpovi už nezbývalo mnoho možností, jak tuhle válku ukončit a jak se z ní dostat, protože zcela zjevně to nebyla jen otázka času a větší síly, protože tohle nezafungovalo.
Íráncům stačí velice málo, velice malý energetický vklad na to, aby udržovali Hormuzskou úžinu uzavřenou, což potom vytváří tlak na celosvětovou ekonomiku a tím pádem také celosvětový tlak na Donalda Trumpa.
Oslabený režim
Pane Kuchyňo, vzhledem k tomu, co jste teď slyšel, podařilo se Američanům nebo Izraelcům v Íránu naplnit aspoň některé svoje strategické cíle, které měli?
Kuchyňa: Rozhodně ano. 90 procent íránského vojenského průmyslu, včetně závodů na výrobu balistických raket, bylo zničeno. Byla zničena většina zařízení, která jsou spojená s jádrem, nejenom zařízení na obohacování uranu. Byla poškozena většina provozů dvojího užití. Balistické rakety a jejich odpaliště byly rovněž zničeny z velké části.
Čtěte také
K těm balistickým raketám jen krátkou malou vsuvku: Íránci na začátku izraelsko-íránského konfliktu před rokem disponovali třemi tisíci balistickými raketami dlouhého doletu. Pro Izrael se počítají ty dlouhého doletu. Chtěli vyrobit tři tisíce až čtyři tisíce dalších balistických raket ročně, takže za pět let by mohli mít 20 tisíc balistických raket.
To je korejský scénář. Připomínám, že Severní Korea si vytvořila tak velkou konvenční obranu, že pod jejím krytím mohla vyrobit jadernou bombu.
Samozřejmě došlo taky k dekapitaci politického vedení země, včetně největšího vůdce, což má spíše symbolický charakter, s tím souhlasím. Vedení íránských revolučních gard ještě ani pořádně nevylezlo z bunkru a neuvědomuje si, jaký je rozsah škod v jejich zemi.
A poslední bod, většina Íránců současný režim nenávidí. Myslím, že to není úplně výčet íránských úspěchů.
Sjednocení pod vlajkou
Pane Krausi, nemáte pocit, že byl skutečně íránský režim do značné míry oslabený, když vezmete v potaz to, co připomněl pan Kuchyňa?
Kraus: Byl určitě oslabený během protirežimních demonstrací v lednu tohoto roku. Nicméně tahle izraelsko-americká kampaň naopak způsobila efekt sjednocení pod vlajkou, kdy se celá řada lidí, kteří nesympatizují s tím režimem – a on opravdu není populární – nakonec semkla za obranou vlasti. Nikoliv za politickým zřízením, ale za obranou vlasti.
Čtěte také
A tenhle efekt stále ještě funguje. On samozřejmě nevydrží věčně, zejména v momentě, kdy eminentní hrozba pomine. Až dojde k přijetí nějaké dohody, nebo když bude klidový stav, tak se velice rychle Íránci začnou ptát, jak to bude dále, jak to bude s postkonfliktní obnovou, jak to bude s jejich vlastní ekonomickou situací.
Tady bych si tedy troufl trošku oponovat a nesouhlasit s tím, že by íránské vedení i revoluční gardy nevylezli z bunkru a neví, jaká je ta situace. Myslím, že velké prorežimní nebo jakékoliv jiné demonstrace ve velkých městech, v Teheránu a jinde a to, že se prominenti toho systému, ať už bezpečnostního aparátu nebo politického zřízení, k nim připojují, svědčí o opaku.
Stejně tak o opaku svědčí to, že by měl být destruován íránský zbrojní průmysl nebo jejich schopnosti balistických střel a dalších věcí. Ukazuje se, že Íránci se velice dobře připravili na tenhle scénář – ostatně se na podobný útok připravovali dobře přes 20 let – a tím pádem stále prokazovali až do poslední chvíle schopnost zasahovat celou oblast Perského zálivu i dále. Udrželi si schopnost, ať už balistických střel, anebo také bezpilotních prostředků, kterými dokázali paralyzovat nejenom letiště a další infrastrukturní body.
Čtěte také
Nic nesvědčí o tom, že by došlo k nějaké větší destrukci íránského jaderného programu, naopak se ukazuje, že bylo zcela mimo schopnosti izraelského letectva a amerického letectva tato zařízení zničit. Jednak se nachází velice daleko, jednak jsou také sofistikovaně zakopána různě pod horami a skálami. Íránci také spoustu věcí evakuovali na neznámá místa.
Samozřejmě nevíme, v jakém stavu je íránský jaderný program. Tvrdit opak by bylo víc než spekulace. Ukazuje se, že íránské schopnosti, ať už vojenské, nebo jaderné, nějak zásadně poškozeny nebyly.
Na základě čeho by šlo tvrdit, že byl íránský jaderný program oslaben? Schyluje se k obnovení konfliktu? A pomohla válka režimu v Teheránu? Poslechněte si celé Pro a proti.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
