Kubánští disidenti kritizují Obamu za zrušení embarga

Nejvlivnější kubánský opoziční blogger Yoani Sánchez prohlásil, že Obamův krok je „vítězstvím castrismu“, a novinář a vítěz Sacharovovy ceny Evropského parlamentu za svobodu myšlení Guillermo Fariñas jej označil za „katastrofu“.

Fariñas, který na protest proti potlačování lidských práv na Kubě držel už 23 hladovek, připomněl, že disidenti „žijí v každodenním strachu, že je fašistická vláda zabije, ale náš americký spojenec se k nám obrátil zády a usedl po boku našich vrahů“.

Podle Ángela Moyi, jenž byl nedávno po osmi letech propuštěn z vězení, „Obama zradil ty, kdo proti kubánské vládě bojují“. Moya je přesvědčen, že režim teď represe ještě zesílí, „tentokrát s požehnáním Spojených států“.

Čtěte také

Připomněl také, že s ukončením embarga získá vláda přístup k technologii a penězům, které použije proti disidentům. Moya má pravdu, souhlasí Washington Post, američtí turisté a investice nepomohou obyčejným Kubáncům, ale režimu k jejich utlačování.

Bratři Castrovi jsou totiž jejich jediným zaměstnavatelem. Doslova všechny Kubánce zaměstnává stát, a pracovní monopol je tak nástrojem politické kontroly.

Kubánští disidenti, kteří za demokracii a lidská práva nasazují krk, kritizují rozhodnutí Baracka Obamy normalizovat vztahy s Kubou |foto: ČTK/AP, Ramon Espinosa,ČTK

Kubánci jsou na bratrech Castrových závislí úplně ve všem – v práci, bydlení, vzdělání i potravinách. Když budou Spojené státy na Kubě investovat, jejich partnerem budou Raúl a Fidel Castrovi.

Američané si nebudou smět přímo najmout kubánské dělníky a zaplatit je v dolarech. Budou muset dávat až 10.000 dolarů za jednoho dělníka kubánskému režimu a ten pak každému vyplatí pár bezcenných kubánských pesos a zbytek si strčí do kapsy.

Spojené státy tak budou financovat policejní stát a využívat otrocké práce. Disidentka Rebecca Rojová, které policie při výslechu vyrazila dva zuby, to shrnula slovy: „Castrové dostali od Ameriky, co chtěli, a teď už nemají důvod nic měnit.“

Čtěte také

Po 50 letech embarga je jasné, že bratři Castrové se nikdy nevydají cestou Barmy, která si vyjednala zmírnění sankcí a normalizaci vztahů za uvolnění represí. Ale ti, kdo přijdou po Castrech, by se touto cestou pravděpodobně vydali, soudí Washington Post.

Doslova každý na ostrově čekal, až Castrové zemřou a konečně začne proces normalizace hospodářských a politických vztahů.

Teď už režim nemusí nabízet ústupky, protože Obama mu i bez nich daroval politické uznání a legitimitu, o které Kuba tolik stála.

Kubánský prezident nemusel Americe ani nic slíbit – ani svobodný tisk, ani nezávislé politické strany, volný trh nebo svobodné volby, natož pak zastavení represí proti disentu.

Obama naštěstí nemohl embargo zrušit úplně – podle zákona z roku 1996 mohou sankce zcela skončit, jen když příští režim podnikne smysluplné kroky ke zrušení policejního státu a nakročí k demokracii a volnému trhu.

Kongres by měl naslouchat kubánským disidentům a embargo v platnosti podržet, dokud na Kubě nenastanou skutečné demokratické změny, zdůrazňuje Washington Post.

Zpracováno ze zahraničního tisku.