Krymský poloostrov ovládá bezpráví
„Máme pro vás pár otázek.“ Tuto větu uslyšel 23. ledna krymský Tatar Sinaver Kadyrov na severu poloostrova Krym od stráže hraničního přechodu Armjansk.
Aktivista byl na cestě do jihoukrajinského města Chersonu, odkud chtěl zamířit do Turecka, aby tam podstoupil lékařské ošetření. Byl to začátek jeho martyria, na jehož konci ho místní soud vypověděl z Krymu, kde žil téměř 25 let.
Julia Gorbunovová z mezinárodní organizace Human Rights Watch píše v deníku Moscow Times, že když pohraničníci zastavili Kadyrova a jeho kolegy Eskendera Barijeva a Ambedžita Sulejmanova, nijak je to nepřekvapilo.
Od loňského června se to Barijevovi stalo na stejném hraničním přechodu už poosmnácté. Stráž jim vzala pasy a požádala je, aby počkali.
Pohraničníci se vrátili asi za hodinu, a aniž jim cokoli vysvětlili, zamkli je v malé místnosti, kde byla jen jedna pryčna.
Za 20 minut byli zpátky a nařídili Barijevovi a Sulejmanovovi, aby nastoupli do auta, kde je opět zamkli a odnesli si klíčky od zapalování. Kadyrova si odvedli s sebou.
Pohraničník přišel za dvě hodiny a informoval aktivisty, že Kadyrov porušil ruský zákon o pobytu cizinců a že musí jet do Armjansku k soudnímu výslechu. Zbylí dva muži byli nakonec propuštěni a mohli pokračovat v cestě.
O několik hodin později došel soud, který zadrženému nepovolil právního zástupce, k závěru, že Kadyrov překročil 90denní limit pro cizince, kteří mohou být v Rusku bez víz, a nařídil jeho vyhoštění z Krymu.
„Byl to opravdový ruský soud,“ řekl šokovaný Kadyrov několik minut po rozsudku v telefonickém rozhovoru zástupkyni organizace Human Rights Watch a dodal, že to ani podle ruských zákonů nedávalo žádný smysl. A měl pravdu.
Když Rusko loni v únoru obsadilo Krym, velmi rychle upravilo pasový režim, který vybavil jeho obyvatele ruským občanstvím. Dostali ho všichni občané se stálým pobytem, kteří o něj požádali. Kdo ho nechtěl, musel prohlásit, že si hodlá ponechat ukrajinské občanství.
Od 18. dubna jsou všichni majitelé ukrajinských pasů, kteří sídlí na Krymu, považování za ruské občany. Ti, kdo prohlásili, že si chtějí ponechat ukrajinské pasy, jsou po tomto datu fakticky cizinci ve vlastní zemi.
Kadyrov, stejně jako mnoho krymských Tatarů, s nimiž mluvila zástupkyně organizace Human Rights Watch, se rozhodli, že se svým občanstvím nic dělat nebudou.
Podle ruských zákonů se z nich stali automaticky občané Ruska. Stalo se to i ukrajinskému filmaři Olegu Sencovovi, který byl v té době v ruské vazbě, kde čelil obvinění z terorismu.
Ruské vyšetřovací orgány trvají na tom, že se stal automaticky ruským občanem. Sencov a další lidé prohlašují, že mají ukrajinské občanství a že nemohli dát najevo svůj záměr si ho podržet, protože byli ve vazbě v době, kdy měsíční lhůta pro takové prohlášení vypršela.
Ruské orgány uplatňují vlastní zákony podle toho, jak jim to zrovna vyhovuje. Podle deníku Moscow Times to platí zejména pro krymské Tatary, kteří se otevřeně staví proti ruskému záboru, jenž proběhl navzdory mezinárodním protestům.
Úřady například zakázaly vstup na Krym dvěma tatarským vůdcům, obvinily zastupitelský orgán krymských Tatarů, zvaný Medžlis, z extremismu, obtěžovaly nebo perzekvovaly jeho členy a zapečetily jeho kancelář v Simferopolu.
Vydavatel tiskového orgánu Medžlisu Avdet byl varován, aby nešířil extremismus, a listu hrozí, že bude zastaven.
Policie nedávno vpadla na simferopolské pracoviště televizního kanálu ATR, který vysílá pro krymské Tatary, zadržela zaměstnance a zabavila tamní vybavení. Zástupce Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě označil incident za jasný zásah do nezávislosti médií.
Aktivisté Barijev, Sulejmanov a Kadyrov založili v listopadu Výbor pro ochranu práv krymských Tatarů, který sleduje stoupající útlak a sbírá informace o zmizení jejich aktivistů. V některých případech se na tom mohli podílet polovojenské bojůvky podporované krymskými úřady.
Horká linka zmíněného výboru evidovala během prvních deseti dní více než 300 telefonických hovorů nejen od krymských Tatrů, ale i od mnoha jiných obyvatel Krymu.
Volaly oběti svévolných konfiskací majetku, lidé, kteří potřebovali pomoc při problémech s občanstvím a podobně.
Trápení Sinavera Kadyrova je jen jedním z příkladů atmosféry bezpráví, jež panuje na dnešním Krymu. Po ruském záboru úřady umožňovaly ozbrojeným polovojenským skupinám, aby beztrestně unášely, napadaly a obtěžovaly aktivisty a novináře.
Uplynul necelý rok a tyto skupiny se s podporou úřadů podílejí na četných vpádech do krymských podniků.
Místní úřady na Krymu stále utahují šrouby, umlčují kritiky a kontrolují informace. Většina nezávislých nebo kritických novinářů a aktivistů odešla na Ukrajinu, a ti, kteří zůstali, riskují, že budou napadeni zejména v případě, že jsou na Krymu vnímáni jako stoupenci Ukrajiny.
Podle mezinárodního humanitárního práva nese Rusko přímou odpovědnost za vlnu porušování lidských práv na Krymu.
Deník Moscow Times dodává, že mezinárodní pozornost se pochopitelně soustřeďuje na obnovené boje na východní Ukrajině a na strašnou daň, kterou si konflikt vybírá mezi civilisty.
Julia Gorbunovová z organizace Human Rights Watch připomíná, že by se v této souvislosti nemělo zapomínat na neutěšenou situaci, které jsou vystaveni lidé na bezprávném Krymu.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
