Krmit a nezradit, tak se tvoří vztah člověka a zvířete. I želvy přijdou na zavolání, říká chovatel

12. prosinec 2024

Vojtěch Víta pracuje v džungli uprostřed Prahy. Tedy v Indonéském pavilonu ZOO Praha, kde se stará o obojživelníky a želvy, které patří mezi jeho oblíbence. „Celou řadu z nich chováme jako jediná zahrada v Evropě,“ vyzdvihuje. Želvy jsou podle něj citlivé a zároveň tvrdé, přibližuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. „Úzkostně reagují na stresové faktory, které nemusí být na první pohled zřejmé. A zároveň se s lecčím vyrovnají v celku snadno,“ všímá si.

Jako chovatel pečuje o želvy záhadné, nový druh, který byl popsán teprve před několika lety. Ty želvy, které mají v Praze, přicestovaly z Hongkongu, kde byly zabaveny pašerákům. 

Vojtěch Víta, chovatel plazů a obojživelníků v ZOO Praha

„V Číně je totiž velká poptávka po želvím mase, ať už je to potravina, nebo součást tradiční medicíny,“ vysvětluje Víta. „Když byly naše želvy zabavené v roce 2004 v Číně, tak ještě nebylo úplně jasné, co jsou zač.“

O tři roky později se podařilo želvy v Praze rozmnožit a o rok později je vědci konečně popsali jako nový druh. „Jsou to želvy záhadné, protože se nám záhadně skrývaly,“ glosuje chovatel.

A skrývají se dodnes. „Pro návštěvníky jsou výzvou. Musí po nich trochu v pavilonu zapátrat. Stejně jako v přírodě. Želvy záhadné dokážou perfektně zapadnout do svého prostředí,“ poukazuje. 

Mláďata želvy záhadné jsou velká zhruba 7 cm, v dospělosti dorostou až do 23 cm délky

Kdo má štěstí, spatří je v pavilonu Indonéská džungle, kde dělají společnost orangutanům. Želvy měly původně obývat pouze tamní vodní příkop.

„Orangutani totiž neumí plavat, takže vodní bariéra je nejsnazší a nepřírodnější cesta, jak je oddělit od návštěvníků,“ říká. „Jenže naopak želva záhadná umí perfektně šplhat, takže se občas stávalo, že z příkopu utekla.“

Želvy na útěku záhy ukázaly chovatelům, že ještě spokojenější jsou ve volném pavilonu. 

„Šli jsme tomu po čase naproti a nechali je tam, kde se jim líbí. Což je především v horní části Indonéské džungle. Žijí si tam spokojeně jako ve vlastním kusu pralesa. A pokud chtějí, tak se vrací zpět do velkého vodního příkopu,“ doplňuje chovatel. 

Nabídnout jídlo

Ačkoliv návštěvníci si želv nemusí pokaždé všimnout, za chovatelem chodí na zavolání. 

„Mně stačí na želvu mávnout a zavolat si ji. Pochopí to a ukáže se. A najednou zjistím, že je kolem mě několik želv, které přibíhají na zavolání a dožadují se kusu potravy,“ přibližuje svůj trik Víta. 

Mezi ním a želvami totiž existuje vztah. „Vytvořit vzájemnou důvěru mezi chovatelem a chovancem je často velmi obtížné a ne každý je toho schopen. Ze strany člověka to vyžaduje patřičnou empatii, trpělivost a zvolení správných postupů tak, aby nepředstavoval hrozbu,“ upozorňuje a dodává:

„Zpravidla v tom pomáhá krmení. Když nabídnu zvířeti jídlo, tak si ho získám. A zároveň je důležité zvíře nezradit.“

Jak vědci objevili batagura bengálského, tvora na pokraji vyhynutí? Co všechno dnes víme o varanovcích a jak se s nimi Víta sám potkal na dovolené? A jak bolí kousnutí varanovcem? Poslechněte si celé Hovory.

Spustit audio

Související