Krizový štáb proti silné koruně, Jiří Vyvadil a česká justice, návštěva prezidenta Putina

Přehled příspěvků

Eva Lizcová: Exportérům vadí tak moc silná koruna, že založili krizový štáb. Co si od toho slibují a může jim stát nějak pomoci? To bude už za malou chvíli tématem Duelu týdne.

Jiří Vyvadil skončil jako náměstek ministra spravedlnosti a ve hvězdách je i jeho kariéra soudce. Sám Vyvadil nám bude odpovídat na otázky o něm a o české justici.

Co přinesla nového návštěva ruského prezidenta Vladimíra Putina do česko ruských vztahů, to rozebereme s redaktorem Českého rozhlasu 6 Liborem Dvořákem.

Takový tedy bude dnešní hodinový pořad Týden v tahu. Příjemný poslech přeje Eva Lizcová.

Duel

Eva Lizcová: Česká měna dlouhodobě posiluje a našim exportérům už došla trpělivost. Založili proto krizový štáb. Co tím exportéři sledují a čeho chtějí dosáhnout, to nám v následujících minutách vysvětlí náš první host, předseda Asociace exportérů Jiří Grund. Dobrý den.

Host (Jiří Grund): Dobrý den.

Eva Lizcová: Z nynějšího stavu, kdy je koruna meziročně silnější o pět procent viní exportéři mimo jiné i vládu, takže u druhého mikrofonu vítám místopředsedu vlády pro ekonomiku Jiřího Havla. I vám přeji dobrý den.

Host (Jiří Havel): Dobrý den.

Eva Lizcová: Pane Grunde, proč jste založili krizový štáb a co tím sledujete?

Host (Jiří Grund): No tak já si myslím, že my chceme především upozornit jako na to, že jako situace, kdy dochází ke zhodnocení jako naší měny od tři procenta, o 3,8 jako procenta za poslední čtyři jako měsíce, je skutečně jako tempo velice rychlé a že teda skutečně nejsme schopni bez velice negativně jako dopadů na naše ekonomiky s tím něco teda udělat. Čili apelovali jsme na jako ČNB, protože si myslíme, že teda jako propásla nejsprávnější chvíli v tom, aby jako zaintervenovala v tom, že by měla podle našeho názoru jít se svými úrokovými jako sazbami, teda jako dolů a pak si jako myslíme, že jak vyjádření některých našich jako představitelů jako nešťastná a možná jako vytržené z konceptu by mělo být skutečně napřímeno k tomu a aby nepodléhalo situaci v tom a tu situaci v hodně naší měny aby ještě nezhoršovalo. To byly naše takové nejpodstatnější teda jako důvody.

Eva Lizcová: Také jste kritizovali vládu, pokud se nemýlím.

Host (Jiří Grund): Nepochybně, protože si myslíme, že některé jako citace našich jako představitelů nebyly nejšťastnější a nebyly jako voleny v nejsprávnější chvíli.

Eva Lizcová: Buďte konkrétní, máme tady zástupce vlády, tak co byste si představovali, aby se zlepšilo na vládě?

Host (Jiří Grund): Já si myslím, že náš cíl by mělo být teda naprosto teda shodný, jako prosperita našeho teda jako průmyslu a jestliže naše výsledky jako znehodnotí stav naší teda jako měny, že v naprosté nelogické a jako prudce teda jako zhodnocuje, měli bysme všichni napřímit všechny naše síly na to, abychom to dostali na reálnou teda úroveň, teda odpovídá jako realitě.

Eva Lizcová: A můžete být ale konkrétní, co dělá vláda špatně, v čem vám brání k tomu, aby ten kurz se tolik neznehodnocoval?

Host (Jiří Grund): Dobře, já to řeknu asi jako takhle. Já si myslím, že naše jako vláda příliš teda jako preferuje jako zahraniční investice, to jako znamená, já tomu říkám státem jako dotované, jako zahraniční investory, který zde vyčerpají veliké, veliké jako množství jako výhod, ať se jedná 200 tisíc na pracovníka, které jako zapracují, jedná se o daňové jako prázdniny, třeba je 5 let, jako 10 let, to jsou třeba a potom nepochybně celá řada dalších výhod, veliké dotace na pozemky a tak dále, na stavbu, čili to, to je třeba to, co my jsme nikdy jako nedostali.

Eva Lizcová: To jsem chtěla slyšet, aby mohl pan místopředseda vlády reagovat. Tak, co s těmito požadavky můžete udělat, pane Havle?

Host (Jiří Havel): Tak, ono je to velmi problematické a je to problematické v tom, že kurz národní měny odpovídá výkonnosti ekonomiky. A protože ten výkon ekonomiky je v posledních dvou letech přímo fantastický, tak se to projevuje na tom kurzu, takže ono to platí tak, že čím lepší jsou naši podnikatelé, čím lepší jsou naši exportéři, a oni jsou vynikající, v tomhle roce jsme se dostali do kladné bilance z hlediska naší obchodní bilance se zahraničím, takže oni jsou tak vynikající, že si vlastně sami pod sebou podřezávají tu kursovou větev. To je hlavní problém. Ta otázka, jak to dopadá na podniky, nemůže být vůbec banalizovaná, prostě proto, že ten tvrdší a tvrdší kurz v České republice bude samozřejmě klást mnohem vyšší nároky na podnikovou sféru a bude to také znamenat to, že některé typy výrob v České republice do budoucna už nemusí být efektivní. Čili je to tvrdé opatření, ale je to daň za to, že jsme dobří.

Eva Lizcová: Takže by se měli přesouvat třeba do těch asijských zemí, kde ta výroba bude levnější, to máte na mysli?

Host (Jiří Havel): Já si myslím tolik, že my musíme hledat adekvátní formy výroby pro naši vyspělou ekonomiku, čili my musíme být chytřejší, než ty ostatní a tu svou chytrost musíme prodávat, ale podíváte-li se na to, co dneska exportujeme, co dneska děláme, ono to tak do značné míry platí. Ty naše podniky jsou skutečně vynikající, a teď bych nerozlišoval mezi tím, jestli ten investor je zahraniční nebo český, máme celou skupinu skvělých investorů, kteří zaplavují trh kolem nás, jsou aktivní, víme, že budou aktivní, že ta platební bilance v příštím roce se ještě vylepší. Já se to bojím říct, protože sice to řekli přede mnou všichni analytici, že to tak bude, ale prakticky vzato tedy, ze všech těhle těch závěrů plyne určitý optimismus. Na druhé straně ovšem je faktem také to, že ten současný kurz české koruny je zdá se, a nejen mě, výše, než by měl být, to znamená, že ten optimismus kolem české koruny je až příliš velký. Mluví se o několika procentech nadhodnocení a to je něco, co by mělo být konstatováno. Mimochodem, bylo to konstatováno i Českou národní bankou, Česká národní banka mimochodem drží úrokové sazby níž, než je drží eurozóna, a to je na zemi našeho typu, na post transformační zemi veliká výjimka. Všichni se na nás dívají velmi překvapeně a dokonce, pokud jsem zaznamenal výroky představitelů České národní banky, uvažují v období, kdy Evropská centrální banka uvažuje o zvyšování úrokových sazeb, tak Česká národní banka uvažuje o snižování úrokových sazeb.

Eva Lizcová: Takže kritizujete Českou národní banku?

Host (Jiří Havel): Já je nekritizuji, já konstatuji jednu věc, že toto je v tuto chvíli v úvahách představitelů České národní banky, čili já je nekritizuji, nehodnotím, nepřísluší mi to také, já je pouze cituji.

Eva Lizcová: V každém případě, vy už jste, pane Grunde, hlásíte o slovo, ale vy jste ještě stále neodpověděl, pane Havle, na to základní, to je ta kritika exportérů v tom, že vy spíše podporujete zahraniční investory, namísto, abyste pomáhal domácím exportérům. Můžete na to reagovat?

Host (Jiří Havel): Tak, já myslím, že tady jde o několik věcí. Vláda podporuje český export na celé škále opatření, tam, kde je to přípustné, čili můžeme jmenovat jednak exportní pojištění, exportní úvěry, můžeme jmenovat exportní asistenci, samozřejmě jedná se o klasické věci ve vyjednávání mezinárodních smluv a tak dále a tak dále.

Eva Lizcová: Pan Grund se hlásí o slovo, promiňte.

Host (Jiří Grund): Já bych řekl, já bych to řekl asi následujícím způsobem. Pokud se jedná o pomoc, my nikoho nežádáme o pomoc. Já si myslím, že my jenom chceme říct, že jako daně, jak přímý, tak i nepřímý, jsou jako v naší zemi skutečně vysoké. Protože my jsme neměli čas za 15 let, kde vlastně jako většina z nás je a většina z nás existuje, vytvořit si jako rezervy. Jako na rozdíl od podniků, který v západní Evropě jsou desítky let, měly čas jako vytvořit si prostě rezervy. My neustále prostě jedem a pokud se chceme dál vyvíjet, tak skutečně jako vyčerpáme všechny vytvořené jako rezervy a když je čerpáme řekněme jako na úvěr, tak skutečně to není jako levná jako záležitost. Čili my potřebujeme, ať je to vláda teď, ono obtížně se diskutuje jako tři měsíce před volbami, ale chci říct asi následujícím způsobem, že jako podnikatelé ani jako pomoc jako nepotřebují. Nás jako mrzí, že pomoc jde někde úplně jako jinde dobře. Ta jako pomoc jde z těch teda jako daních, kterou odvádíme my, jde někam jinam. Dobře, ale já si myslím asi tak, že my potřebujeme mít jako volnou ruku, my potřebujeme jako jednoduché jako zákony, potřebujeme mít takové jako jednoduché teda jako daně a nechat nás teda jako pracovat a já si myslím, že kdo vydržel od toho roku 1990 do toho jako letošního roku, je úspěšný, tak myslím jako dokázal, že má nárok teda jako na život a že teda je, že se skutečně teda jako prosadil.

Eva Lizcová: Budou se tedy snižovat daně?

Host (Jiří Havel): Tak, pojďme si celé to stanovisko rozebrat bod po bodu. Takže první konstatování, já to vezmu odzadu, já obdivuji všechny lidi, kteří podnikají, obdivuji ty lidi, kteří dávají práci, dávají mzdy, platí daně, je to naprosto fantastický výkon a na té ekonomice je to vidět. Čeští podnikatelé jsou dobří. A teď trošku k těm relativním cifrám, protože všechno je nutno porovnávat, takže cena práce v České republice je v porovnání s EU 15, což je to, s čím nás srovnává volič, protože volič kupodivu nechce ukrajinské mzdy, ale chce mzdy rakouské nebo německé, tak ty mzdy v nominále jsou prostě třikrát, čtyřikrát, někdy i víckrát nižší. Takže to je první konstatování. Druhé konstatování daně. Podívejme se na zdanění právnických osob, podívejme se na jeho efektivní sazbu. V celé EU 15 najdeme jednu jedinou zemi, která má nižší tu efektivní sazbu u právnických osob, než má Česká republika. Mezi našimi sousedními zeměmi také nenajdeme žádnou zemi s nižší efektivní sazbou, než Česká republika. Slovensko a Česká republika má stejnou efektivní daň právnických osob ve výši 17 procent. Rozdíl je pouze v tom, že máme vyšší nominální sazbu, ale ta reálná daň, která dopadá na podnikatele, je vlastně úplně stejná, čili z tohoto hlediska se dá říci, že ta naše daň určitě není omezujícím faktorem a lze si v tuto chvíli jen velmi těžko, velmi těžko představit, že by dále mohla nějakým způsobem zásadně klesat.

Eva Lizcová: Zástupce exportérů by chtěl reagovat, pan Grund.

Host (Jiří Grund): Já bych jako pane místopředsedo, skutečně velice dobře dokázal představit, že by šla daň ještě níž. Naše představa je skutečně nižší, ale já chci říct, že to jsou jenom jako přímé daně, o čem jsme teďka mluvili, jsou i daně jako nepřímé, třeba jako naše co my platíme za nemocenské, za sociální jako pojištění, je skutečně nadprůměrně vysoké. My platíme 33 procent, zaměstnanec ještě k tomu dává 13,5 procenta, čili to je skutečně dosti jako vysoká částka. Já bych se chtěl zmínit ještě jako o další věci, kdy by náš stát nám mohl jako pomoci. To je cena energií. Jak elektrické energie od firmy ČEZ, což je jako vlastnictví našeho státu, šla za posledních několik let několikrát vysoce nahoru, myslím, že naposled od začátku letošního roku o 15 jako procent zhruba, tak 12, 15 procent, a to už jako potřetí a to skutečně zvyšuje jako náklady. Já neříkám, že kdo má jak energeticky náročnou jako výrobu, takže by měl nějakým způsobem na to více jako doplácet, ale je to skutečně nepříjemné a vždycky to přichází to jednou, někdy i jako dvakrát ročně a s tím skutečně musíme jako počítat a můžeme to dávat jako do nákladů. Chtěl bych říct ještě jednu věc, abychom mohli míti, abychom my rozhodovali jako podnikatel, jestli jako výrobu, část výroby my udržíme jako v České republice nebo jako přeneseme někam jinam, ale skutečně my jsme došli jako do stadia, kde už skutečně jako přemýšlíme. Jestli některé jako výroby nepřeneseme jako do zemí, kde se tohle jako vyplatí víc, ale nás jako mrzí, že některé ty záležitosti se i, osobně si myslím, že by šly řešit jako v České republice a že by jako nezaměstnanost, která se nepochybně, pokud my budem ty naše výroby jako přenášet někam jinam, bude teda jako zvyšovat, což my nechceme, protože jako naši lidi, je to nejcennější, co teda je, co jako máme my, takže já prostě to dělám moc nerad. My třeba, naše firma to přenesla své aktivity jako do Německa, kde máme teda naše velkosklady, naše zástupce, my jako v Německu už budeme zaměstnávat tak zhruba na 50 lidí, že jo a ty předpisy tam jsou podle mého názoru jako jednodušší, než jsou u nás, ale to je prostě na další jako téma hovoru.

Eva Lizcová: Pan místopředseda v krátkosti ještě může reagovat na ty ceny elektřiny.

Host (Jiří Havel): Tak, já jsem napřed myslel, že se vyjádřím k tomu sociálnímu a zdravotnímu pojištění, tedy, protože...

Eva Lizcová: Kdybychom se mohli držet toho tématu, což je vysoký kurz naší koruny, já bych jenom chtěla, kdybyste mohl reagovat ještě na ty ceny energií.

Host (Jiří Havel): Tak, zase celou tu věc musíme vidět relativně. Ceny energií v celé Evropě jsou odvozené od cen energií světových. Trhy jsou propojené, čili máme jednotnou cenu nafty, máme jednotnou cenu plynu fakticky a máme jednotnou cenu v podstatě elektrické energie. Pokud se ten prostor tam není, je hodně malý a já bych si dovolil vysvětlit ještě proč. Tak za prvé, z hlediska elektrické energie opět srovnávejme se státy, které jsou kolem nás, pokud provedeme toto srovnání, tak zjistíme, že elektrická energie v České republice je nejlevnější. Je o 40 procent levnější než v Německu, o 10 procent levnější než v Rakousku, o 10 procent levnější než na Slovensku, zhruba o 10, 15 procent levnější než v Polsku.

Eva Lizcová: Pan Grund má jiná čísla, že kroutí hlavou?

Host (Jiří Grund): Jako ve Francii? Já, pokud vím, tak pokud jde Anglie, Francie jako pro podnikatele, jsou ty ceny na shodný úrovni, co máme my. Je to tak?

Host (Jiří Havel): Já se přiznám, že nesrovnávám se v tuto chvíli tedy s Anglií a Francií, nemám v tuto chvíli tu absolutní cifru, ale pokud by ty ceny byly na stejné úrovni, bylo by to dokladem toho, že trh funguje. Že trh funguje, protože jeden trh, jedna cena, neexistuje bohužel jiná ekonomická zásada.

Eva Lizcová: Pánové, pojďme ještě k tomu vysokému kurzu naší měny. Shodli jsme se na tom, že je nadhodnocena. Mohli byste mi vysvětlit, jak k tomu dochází a kdo za to může?

Host (Jiří Havel): Tak, kdo za to může? Ten kurz koruny tvoří trh, čili, chcete-li najít viníka a v této záležitosti, musí se jít samozřejmě do bank, k bankovním analytikům, k bankovním dealerům a přesvědčit je, že ta cena, za kterou kupují českou korunu, je buď příliš vysoká nebo příliš nízká. Oni mají na to nějaký názor a podle toho obchodují. Co je vede k tomu optimismu? Tak jsou to výsledky, které dosahujeme, výsledky, kterých dosahuje ekonomika, výsledky, kterých dosahujeme právě v té aktivní obchodní bilanci a popravdě řečeno, jakákoliv věc, která se stane v České republice za poslední dva roky, můžete to vyhodnotit, koneckonců s kolegy s České národní banky, má čistě epizodický význam, takže pokud vyměníte ministra, tak se to buď neprojeví vůbec, takže mé jmenování, já jsem předpokládal, že to bude dobrá zpráva v tom smyslu, že kurz koruny tedy poklesne, že se všichni leknou, ne, nestalo se vůbec nic tedy, ani se nezlepšilo, ani se nezhoršilo...

Eva Lizcová: Asi vás to mrzí ... .

Host (Jiří Havel): A tak dál.

Eva Lizcová: Já nemohu nezmínit, že pan premiér ovlivnil svým prohlášením, na rozdíl od vás, kurz koruny už předminulý týden, když řekl, že do roku 2010 čeká kurz 25 korun za euro. Jak toto prohlášení vnímá předseda exportérů, pan Grund?

Host (Jiří Grund): Já bych to měl říct, já to vnímám samozřejmě jako nešťastné vyjádření, protože nám to neprospělo, jestliže my o osobně, já taky můžu říct svoji jako premisu, jak by měl vypadat, jak by naše měna měla vypadat za rok, za dva, za tři, za pět. Samozřejmě, je malinko rozdílná jako od jako pana premiéra...

Eva Lizcová: Jak by měla vypadat tedy, podle vás?

Host (Jiří Grund): Já si myslím, že to rozhodně, já mám tady křivku.

Eva Lizcová: Řekněte číslo.

Host (Jiří Grund): Já si myslím, že tam záleží jen na jako vývoji naší ekonomiky, nejenom těch jako 10 jako největších státem jako dotovaných zahraničních investorů, ale na skutečné, na skutečné jako výkonnosti naší, prostě ekonomiky a tu já vidím, že máme co dělat, abychom dosahovali ty tři procenta vlastně ročně. Snažíme se a myslím si, i to třeba, že naše to země dosahuje vlastně růst a to potom se musí se mnou pan místopředseda určitě souhlasit, že jsme, začínáme být čím dál tím více závislí na výrobě automobilů. Tam skutečně je u nás boom a jako podíl na HDP už začíná dosahovat teda jako úrovně, že když by došlo k nějakému, nějaké prostě ekonomické jako nerovnosti nebo k nějakým jako výkyvům, tak naše prostě ekonomika to zcela jistě odnese jako mnohem víc. Čili moje jako prognóza, že skutečně je mezi 27, 28 v tom roce 2013 by podle mého názoru odpovídala, ale to je skutečně jako můj názor a já doufám, že se teďka, v tomhle Londýně jako leknou a skutečně naše měna oslabí.

Eva Lizcová: Pan místopředseda Jiří Havel už tady dlouho kroutí hlavou, takže by chtěl jistě reagovat.

Host (Jiří Havel): Tak, já chci potěšit samozřejmě pana Grunda v tom, že já si myslím, že ten kurz by měl být aspoň 35, samozřejmě tedy, správný kurz, ale teď velmi, velmi jednoduše tedy. Tak je velmi těžké chtít před po politicích, aby před volbami kreslili naprosto černé vize vývoje české ekonomiky, s tím by asi volby neprohráli, takže smiřme s tím, že perspektivy naší ekonomiky v podání jakéhokoliv politika v tomto období budou světlé, zejména když budou předpokládat volební vítězství své vlastní strany.

Eva Lizcová: Říká místopředseda vlády pro ekonomiku Jiří Havel a za čas děkuji i předsedovi Asociace exportérů Jiřímu Grundovi. Pánové, na slyšenou.

Host (Jiří Havel): Na shledanou, děkujeme.

Host (Jiří Grund): Na shledanou děkujeme.

Eva Lizcová: Za malou chvíli přijdou na řadu zprávy a hned po nich se pustíme do dalších témat tohoto týdne. Povídat si budeme s odvolaným náměstkem ministra spravedlnosti Jiřím Vyvadilem a s komentátorem Liborem Dvořákem rozebereme návštěvu ruského prezidenta Putina u nás.

Odvolání Jiřího Vyvadila

Eva Lizcová: 6 měsíců trvalo působení soudce Jiřího Vyvadila ve funkci náměstka ministra spravedlnosti. Z ní ho v pondělí odvolal jeho nadřízený, předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. U protějšího mikrofonu už mám samotného Jiřího Vyvadila, dobrý den.

Host (Jiří Vyvadil): Dobrý den.

Eva Lizcová: Osudnou se vám asi stala schůzka s nepravomocně odsouzeným podnikatelem Tomášem Pitrem o budoucnosti Setuzy. Litujete teď toho setkání?

Host (Jiří Vyvadil): Tak, o Pitra vůbec nejde. Osudem se mi stalo, že jsem byl na tom ministerstvo, já jsem od polovičky prosince chtěl odejít, za každou cenu chtěl odejít a předseda vlády se domníval, že bych tam měl za každou cenu zůstat. To bylo osudné, já jsem měl dřív či později nějakým způsobem ty věci přijdou tak, jak přišly.

Eva Lizcová: Takže na tu schůzku byste šel klidně teď znova?

Host (Jiří Vyvadil): Já vám znovu říkám, moje chyba je v tom, že jsem neodešel v polovičce prosince, to je základ. No a všechno, co ostatní následovalo prostě dříve či později v nějaké podobě muselo přijít.

Eva Lizcová: Proč jste chtěl odcházet v polovině prosince?

Host (Jiří Vyvadil): My tak, my stoprocentně jsme si nerozuměli s panem ministrem. Já jsem měl úplně jinou představu, pan ministr zase měl i jinou představu ohledně mě, oba dva jsme věděli, že spolu tam nemůžeme být, řešilo se to též tuším 5.ledna 2006, oba dva jsme říkali, že bych tam já neměl být.

Eva Lizcová: V čem jste si nerozuměli, co byla vlastně vaše ...

Host (Jiří Vyvadil): Já bych řekl ve všem. Prostě já jsem měl představu, že všichni ti bývalí ministři spravedlnosti byli lepší, že ty věci se snažili dělat skutečně poctivě, nejenom mediálně. Také nebyli u nich takové ty neustálé konflikty, upřímně řečeno, nikdy za žádného ministra nebyl trvale někdo odvoláván, Benešová, Fenik měl problémy, Brožová, teď Vyvadil. Jinými slovy, vždy byla taková jiná atmosféra, ze všech těchto důvodů jsem chtěl už dávno odejít.

Eva Lizcová: Za tyto názory jste možná byl právě odvolán, protože jsou příliš politické, co bylo tedy vaší funkcí na ministerstvu, co jste měl dělat?

Host (Jiří Vyvadil): No, já jsem měl mít na starosti koncepci justice, no, ale problém byl trochu v tom, že jsem byl jediný náměstek, kterému se nevytvořily elementární podmínky, neměl jsem žádné spolupracovníky, to nikde jinde není.

Eva Lizcová: To, že jste neměl spolupracovníka ještě ale neznamená, že jste musel mluvit do politických záležitostí. Třeba do odvolání soudkyně Brožové, to nesouvisí s tou reformou justice, kterou jste tam asi měl dohlížet.

Host (Jiří Vyvadil): No, to já musím říct, že ne. Do budoucna musíme se nově postavit otázku předsedu soudu, prostě není možné, aby předsedové soudu byli v tom postavení, v jakém jsou dneska, to znamená takřka bez pravomocí, takřka bez jakýchkoliv možností, ale upřímně řečeno, také jsou tam na doživotí, čili na příkladu paní Brožové, v té obecné rovině jsem hovořil o tom, že do budoucna je třeba se zamyslit nad úlohou předsedů soudů odshora dolů. Jinými slovy, Brožová dál mě jaksi nezajímala, ale to, že je třeba uvažovat o tom, jak dál s předsedy soudu, to je správná úvaha a samozřejmě ještě vnitřně to musím říci, jsem třeba posílal panu předsedovi vlády interní informaci, že to může být diskusní to její odvolání. V tomto ohledu jaksi, že to může vyvolat a může to tam mít právní otazníky, následně se ukázalo, že to prostě ty právní otazníky mělo, čili mě to zajímala vlastně Brožová v tom negativním slova smyslu, že může to vyvolat spíš problémy, to její odvolání právně, a to jsem v nějaké fázi zaslal i předsedovi vlády, to je normální.

Eva Lizcová: Ještě když se vrátíme k panu ministrovi Němcovi, myslíte si, že ten váš spor s ním je věcný nebo spíše leží v osobní rovině?

Host (Jiří Vyvadil): Tak, samozřejmě že už dávno je to i v té osobní rovině, to je nesporné. Já to si tak uvědomuji, ale v té věcné také. Koncepce justice už byla vypracovaná za ministra Čermáka. V zásadě stačilo ty legislativní návrhy z toho vyplývající dát na stůl, dát do legislativního procesu a už bychom je dneska měli schválené. Ať už v jakékoliv podobě. Svým způsobem to syntetizovalo i to, co už kdysi říkal Bureš, včetně celoživotního vzdělávání, kariérního řádu, to všechno tam vlastně v té koncepci bylo, já musím říct, že z mně neznámého důvodu nic z toho vlastně rok se nedostalo do Parlamentu a vlastně stejně příštího ministra čeká nezbytnost dovršit nebo vůbec provést tu soudní reformu, čili to jsem mu vytýkal.

Eva Lizcová: Vy do pondělka máte lhůtu na to, abyste se rozmyslel, zda skončíte se soudcováním, už víte, jak se rozhodnete?

Host (Jiří Vyvadil): Já, paní redaktorko, je to úplně jinak. Já, když jsem byl v tu středu na Nejvyšším správním soudě, tak pravda že mě zaskočil, jsem očekával, že budu mít hovor jenom s předsedou Nejvyššího správního soudu a netušil jsem, že tam bude pětičlenné grémium, včetně zapisovatelky, včetně nahrávání toho, co říkám, já musím říct, že jsem měl úděsný pocit z toho. To aspoň to jediný si tady odvážím říct, prostě, z toho jsem měl úděsný pocit zejména proto, že nešlo o to mě vyslechnout, možná ano, jako formálně, ale ve skutečnosti už tam bylo jediné řešení, vzdej se mandátu, anebo kárná žaloba.

Eva Lizcová: Jak se ale rozhodnete tedy do toho pondělka?

Host (Jiří Vyvadil): A já už jsem tam, paní redaktorko, říkal, pokud to přerušíme, aniž bude dělat doktor Baxa nějaké zásadní prohlášení pro tisk, tak je možné, že se v pondělí rozhodnu odejít, ale jakmile se to podává v této ultimativní podobě, tak to nechám marně uplynout tuto lhůtu.

Eva Lizcová: A co to znamená tedy?

Host (Jiří Vyvadil): Marně uplynout? Že prostě ta lhůta uplyne, aniž já učiním jakýkoliv úkon.

Eva Lizcová: Takže proti vám bude zahájeno kárné řízení?

Host (Jiří Vyvadil): Bude proti mně kárné řízení.

Eva Lizcová: Jak se vy sám hodnotíte? Máte pocit, že jste se zpronevěřil povolání nezávislého soudce?

Host (Jiří Vyvadil): Já jsem vám vděčný za tu otázku, protože věřte mi, že oni někteří si myslí, že jsem cynik a že mi to, vůbec o tom nepřemýšlím. Já jsem dokonce dneska obtelefonovával takových 5, 6 soudců. Já jsem chtěl znát jejich stanovisko. Jedna soudkyně mě hrozně i respektovala, tady to říkám otevřeně, řekla, Jirko, vzdej se, vzdej se, to je jasná věc.

Eva Lizcová: Vy nevidíte konce zájmu ve své trojroli, jak jste říkal.

Host (Jiří Vyvadil): Já jsem neměl trojroli, ještě to je vtipný, víte. Já jsem celou dobu vlastně mlčel na to, a tím jsem si taky udělal chybu, že jsem poradce premiéra, nikdy jsem nebyl, zkuste si najít na internetu, nikdy jsem nebyl. Byl jsem jeho kamarád, to už tak se stává, že někdo je někoho kamarádem, a to všichni věděli a oni všichni počítali s tím, že samozřejmě mám napojení na tuto stranu a za to já se nestydím, já se... . .

Eva Lizcová: Zákon o soudcovských povinnostech říká, že se máte chovat tak, aby nedošlo k ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu. Pokud jste politicky napojen, tak jste stranný.

Host (Jiří Vyvadil): No oni, prosím vás, tak jako část soudních funkcionářů. Je kontaktně napojena na Jiřího Pospíšila, stínového ministra ODS a já jim to nevytýkám. Je celkem logické, že chtějí svoje představy prosadit, jak to jinak chcete prosadit v tom Parlamentu. Musíme s ním komunikovat, musíte s ním velice intenzivně připravovat podklady. Je to proboha normální. Vy sama máte své preference, každý z nás má preference, pouze rozdíl může být v tom, že se to nemůže projevit v tom rozhodování.

Eva Lizcová: Já se za mikrofonem musím chovat nestranně například, ale pokud byste tedy byl třeba v tuto chvíli ministrem spravedlnosti, co byste jako první změnil, když máte tolik kritických poznámek?

Host (Jiří Vyvadil): Tu vnitřní dělbu práce. Vnitřní dělba práce je skutečně v tom, že drtivá většina těch řadových soudců pracuje do úmoru, administrativní aparát pracuje do úmoru, a přitom výsledek je takový, že všichni mají pocit, zvnějšku občané a pro ně se to dělá, že vlastně všichni jsou líní. Nesmyslný administrativní systém, který tam existuje, způsobuje, že všichni pracují, ale nesmyslně, jestli mi rozumíte. Soudce dělá z 60 procent něco, co by mohl dělat někdo jiný, jedna zapisovatelka předá něco vedoucí kanceláři, ta soudní tajemnice, soudní tajemnice vyššímu soudnímu úředníkovi, kdo nezná tento mechanismus, tak potom nepochopí, proč vlastně ta justice nefunguje. To byl změnil okamžitě.

Eva Lizcová: Máte ambice být ministrem spravedlnosti?

Host (Jiří Vyvadil): Teď ne. V žádném případě ne. Já naopak bych si přál, aby ta ČSSD se ode co maximálně distancovala jako horký brambor Vyvadil nebyl, neexistuje, ať prostě má ode mě pokoj. To hlavní tam v tom programu je a jakýkoliv další ministr je tím vázán.

Eva Lizcová: Říká doktor Jiří Vyvadil a já vám děkuji za vaši návštěvu ve studiu. Na shledanou.

Host (Jiří Vyvadil): Na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Eva Lizcová: K čemu by mohlo dojít, kdyby se politici nechali inspirovat jednou ministerskou snídaní z tohoto týdne? Jan Pokorný se pokouší odpovědět fejetonem.

Jan Pokorný: I v naší rodině, která si v den, kdy média kdysi ohlásila první výskyt BSE v Česku fanfarónsky objednala tatarský biftek, jsme trochu začali nad kuřecím masem v poslední době váhat. Ne moc. Dítě jiné, než kuřecí řízky totiž nejí. Ale to víte, jsme jenom lidé. Když člověk vidí v televizi uhynulé ptáky a pochopí, že H5N1 není tah na šachovnici, znejistí a začne si rozmýšlet, jestli přeci jen nekoupit jiné maso. Co kdyby zrovna tahle drůbeží jatýrka skrývala ten proklatý vir? Naštěstí politická elita ví, co se patří. Ve chvílích, kdy se občan cítí ohrožen, staví se do jeho čela, svolává fotografy, kameramany a neohroženě se pouští do kuřecího stehna. Přesně takhle prokázal ministr zemědělství Jan Mládek o Popeleční středě, že má pro strach z ptačí chřipky uděláno. Sugestivním obrázkům ministra se stehýnkem těžko odolávali i ti, kdo se v ten den rozhodli držet předvelikonoční půst. Tak jako tak, občanům spadl kámen ze srdce. Tedy aspoň na chvíli, a těm, kdož stojí v čele drůbežářských podniků a kteří by při nechuti lidí k drůbežímu přišli o byznys. Každopádně zaznamenání hodné je, že se politik v době pocitu ohrožení dokáže k tomuto postavit čelem a nadlábnout se. Jan Mládek je ministrem poměrně čerstvým a jako takový může být ještě citlivý k náladám obyvatelstva. Uvidíme, zda ho v podobných případech budou ostatní ministři následovat, a takové situace můžou nastat. Mezi lidmi je tolik obav. Pokud by rostly ty z islámu, mohl by ministr zahraničí v televizi pronést pár dobrých fórů o Mohamedovi a bylo by po panice. Při strachu z úbytku ozonové vrstvy bylo by na ministru životního prostředí, aby se přes poledne na hodinu natáhl na pláži a slunil se bez opalovacího krému. Proč ne? Jen popsat to, jak by asi ministr zdravotnictví demonstroval, že se viru HIV u nás nemusíme až tak bát, se autorovi tohoto fejetonu moc nechce.

Návštěva Vladimíra Putina v Praze

Eva Lizcová: PO dlouhých 13 letech se tento týden v Praze znovu objevil ruský prezident. Zatímco historický příjezd Michaila Gorbačova spojovali ještě Čechoslováci s nadějí na glasnosť, Borise Jelcina v roce 93 vítali Češi jako prvního demokraticky zvoleného ruského prezidenta. Vladimír Putin je už novou kapitolou ruské reality, zatížené čečenskou válkou, pochybným procesem s Michailem Chodorkovským a četnými oběťmi mezi civilisty při osvobozování rukojmích. Jaká byla jeho návštěva? Vše podstatné shrnuje zpravodaj David Šťáhlavský.

David Šťáhlavský: Vrchní velení pevně držel v rukou Putin. Původní podezření se potvrdilo, když český prezident začal mluvit dobrou ruštinou. Tak vidí návštěvu zpravodaj ruského listu Komersant. Kremelský šéf sám o sobě si však Česko s gubernií nepletl ani zdaleka.

Host (Vladimír Putin): Naše vztahy se rozvíjejí na základě pragmatismu, vzájemné úcty a v duchu zralého partnerství.

David Šťáhlavský: Možné pochybnosti o obnově trvalé družby na věčné časy rozptýlil i prezident Václav Klaus, který jako gesto nabídl jednání v ruštině, což Vladimíra Putina, jak potvrdil, doslova odzbrojilo.

Host (Václav Klaus): Já myslím, že si nesmíme nechat vnutit, abychom hledali nějaké vztahy mimořádně nadstandardní, ale zrovna tak není sebemenší důvod, abychom měli vztahy podstandardní.

David Šťáhlavský: Po plynové válce mezi Moskvou a Ukrajinou visela nad pražskou návštěvou Putina logická otázka. Nejsme příliš závislí? Kremelský šéf oponuje.

Host (Vladimír Putin): Dosud jsme se opírali a budeme i nadále o dlouhodobé kontrakty, to platí i pro Českou republiku. Čím více jsou na nás závislí naši partneři, tím více jsme i my závislí na nich, proto také budeme uvažovat o diverzifikaci.

David Šťáhlavský: V rusko českých vztazích není jen energetika, ale také slibná spolupráce, třeba ve strojírenství. Premiér Jiří Paroubek konstatuje.

Host (Jiří Paroubek): Nárůst exportu z České republiky do Ruska v loňském roce byl procentuelně 46 procent. Domnívám se, že je možné očekávat další silné nárůsty v těch dalších letech.

Eva Lizcová: A jak vidí návštěvu ruského prezidenta u nás komentátor Českého rozhlasu 6 Libor Dvořák, to se máme právě teď šanci dozvědět. Vítejte ve studiu, Libore.

Host (Libor Dvořák): Dobrý den.

Eva Lizcová: Tak co přináší návštěva ruského prezidenta Vladimíra Putina nového do česko ruských vztahů.

Host (Libor Dvořák): Já si myslím, že docela dobré v každém případě, až už to budeme hodnotit jak chceme, že sem Vladimír Putin přijel a nejenom kvůli těm 13 letům. On kromě toho, co všechno měl David v tom předchozím materiálu řekl ještě jednu velmi důležitou věc hned na začátku těch jednání na Pražském hradě. On řekl panu prezidentu Klausovi, že rusko české vztahy se významně zlepšily zejména v letech Klausova prezidentství, což byla taková mírná ťafka Václavu Havlovi. Nebudeme patrně už rozebírat to provolání, které vyšlo v Mladé frontě Dnes a ty vztahy za Havla přirozeně musely být horší, protože nemohly být pragmatické tak, jak je akcentovali oba dva prezidenti na té tiskové konferenci tuto středu. To je, shrnuto a podtrženo, je určitě dobře, že sem Putin přijel, je dobře, že ty vztahy jsou pragmatické, ale dle mého soudu v tuto chvíli ani jiné, neříkám lepší, ale jiné být nemohou.

Eva Lizcová: A jsou opravdu bezproblémové, tak jak oficiálně oba dva prezidenti prohlásili?

Host (Libor Dvořák): Já si myslím, že v tuto chvíli víceméně bezproblémové jsou a že jsou zatíženy spíše těmi psychologickými zátěžemi, jakou byla zejména ta kauza roku 68, hodně se tady čekalo, co Putin řekne. On řekl v podstatě jeden odstavec nebo chcete-li jednu větu. Já pravím, zaplať Pánbůh alespoň za ni a upřímně řečeno jsem nic jiného nečekal, vcelku si myslím, že se dá souhlasit s Václavem Klausem v tom, že patrně už nemá smysl ohřívat tuhletu starou polívčičku a jitřit tyhle ty staré rány, protože když jsem šel sem do budovy na Vinohradské třídě, tak mě vlastně napadlo, že je to možná v jistém smyslu podobné, jako kdyby někdo Českou republiku vinil z nějakých válečných zločinů bývalého Rakouska Uherska. Já vím, že je to trošku přitažené za vlasy, ale bylo by dobré po těch už téměř 40 letech, která od roku 68 uplynula, byť jsou tady ještě lidé, kteří na to nikdy nezapomenou, stejně jako jsou tady mezi námi stále ještě lidé, kteří nikdy nezapomenou na německou okupaci. Každý to snášíme trochu jinak, já sám mám tedy tendenci také k tomu pragmatickému hodnocení takovýchto záležitostí.

Eva Lizcová: Mě to stejně nedá zeptat se, jaké máme vztahy neoficielně. Já tedy narážím na ten kritický dopis bývalého prezidenta Václava Havla.

Host (Libor Dvořák): Víte, neoficielně. Ono je to možná tak, že lidé typu Václava Havla a po pravdě řečeno v tomto ohledu s ním naprosto souhlasím, se děsí jedné velmi důležité věci, kterou ta naše mocenská špička nechce vidět. Režim, který reprezentuje především Vladimír Putin v tuto chvíli je stále autoritářštější a zase když si proberu dejme tomu posledních 30 let, když jsem periodicky tu ve větších, tu v menších intervalech bývalý Sovětský svaz a potom Rusko navštěvoval, tak jsem si uvědomil, že to, čeho jsme tam svědky dnes, je jakoby takový Sovětský svaz bez toho komunistického náboženství, a to nám musí dělat starosti vždycky. Když si uvědomujeme, jakou moc mají ruské mafie nebo ten ruský polopodnikatelský polosvět třeba v Karlových Varech, když si uvědomujeme, že to, co Rusové reprezentují i v osobě Vladimíra Putina teď na této návštěvě, tedy že budou sem znovu přinejmenším ekonomicky expandovat, tak s tím prostě minimálně musíme počítat. Říkávám zpravidla já, já bych se toho nebál, ale počítal bych s tím a pokud jde o vztah k ruskému světu, tak bych byl v každém případě a vždycky opatrný.

Eva Lizcová: Můžeme ještě jednou větou říct, jestli má podle vás Rusko stále regionální či globální ambice, kterých bychom se měli bát?

Host (Libor Dvořák): Docela určitě. Docela určitě a já jsem zaslechl v tomhle tom týdnu dobrou větu, že Rusko je regionální velmoc, s kterou prostě budeme muset počítat vždycky. Já k tomu jenom dodávám, že její vliv bude v následujících letech vzrůstat, zaplať Pánbůh, že máme mezi sebou dvojí hranici.

Eva Lizcová: Říká Libor Dvořák, komentátor Českého rozhlasu 6. Děkuji.

Host (Libor Dvořák): Prosím.

Eva Lizcová: Týden v tahu končí, já přeji příjemný večer. Od mikrofonu se loučí Eva Lizcová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.