Křížem krážem Madagaskarem
Říká se, že na Madagaskaru žije řada zvířat, která se v jiných částech světa nikdy neobjevila. HANA KUBÍKOVÁ a TOMÁŠ HRUŠ tento ostrov procestovali křížem krážem a pověst potvrzují.
"Na Madagaskaru žijí samozřejmě klasická africká zvířata, jako jsou opice nebo krokodýli. Některé druhy se ovšem vyvíjely pouze na tomto ostrově," vysvětluje Tomáš Hruš. Během cesty se setkal například se vzácnými druhy lemurů. "Při jednom z přesunů jsme z auta viděli obrovské lastury. Domorodci nám vysvětlili, že v nich bydlel největší hlemýžď na světě."
Označením domorodci se na Madagaskaru myslí Malgašové. V zemi se hovoří francouzsky a právě malgašsky. Vazba ostrova na Francii se vedle jazyka projevuje i v dopravě. Na silnicích se to hemží renaulty či peugeoty a do hlavního města Antanariva se létá z Paříže.
Šestnáct lidí v jednom autě
Po příletu se Češi dva dny aklimatizovali u rodiny Tomášova spolužáka, který si vzal za ženu Malgašku. Poté se rozhodli procestovat ostrov na vlastní pěst. "Nabídka výletů je poměrně široká, nicméně má velmi kolísavou úroveň. Samostatnou kapitolou je cena. Je dobré se nejdříve hodně vyptávat a nebrat první možnost. Často pak cenu srazíte na polovinu," doporučuje Hana Kubíková.
Domluvili si třídenní sjezd řeky Tsiribihina v pirogách, což jsou vydlabané kmeny. "U vesnic jsme občas zastavovali. Jídlo jsme vezli s sebou včetně živých slepic. Průvodci se o nás vzorně starali, my byli vazové - tedy běloši, kteří platí." Nejvíce je šokovala informace, že po doplutí se veslaři s pirogou vracejí zpět proti proudu. Taková cesta jim zabere 8 dní.
Cesta lodí byla ovšem příjemnější než přeprava auty nebo autobusy. "Definovali jsme pravidlo n+1. To znamená, že do jakéhokoliv dopravního prostředku se za všech okolností vleze nejméně ještě jeden člověk," shodují se cestovatelé a přidávají neuvěřitelné příklady. "V mikrobusu pro osm lidí nás jelo dvacet dva a do Peugeotu 404 se naskládalo 16 cestujících! Policisté kontrolovali často, ale počet lidí je nijak nevzrušoval."
Při výletu do národního parku Andringitra pochopili Češi, proč s řidičem jezdí závozník. "Na padesáti kilometrech jsme pětkrát stavěli pro poruchu a řidiči neustále vypadávaly klíčky ze zapalování. Závozník je pak během cesty hledal. Jindy zase zaběhl kousek zpět pro urvaný výfuk." Ve zmiňovaném parku vystoupili na nejvyšší přístupnou horu Pic Boby, měřící 2658 metrů. "Nahoře byla dost zima, výstup byl díky deštivému počasí docela drsný. Nakonec nás to stálo jen puchýře a den volna. Na vrcholu jsme nalezli dva kamenné muže a uvnitř jednoho z nich byla pamětní kniha. Tak jsme udělali první český zápis," vzpomíná na výstup Hana Kubíková.
Rýže třikrát denně
Na Madagaskaru jsou samozřejmě i přírodní rezervace se zvířaty. V tomto směru dobrodruhy uspokojil zejména park Ranomafana, kde se mohli volně žijícím zvířatům podívat pěkně zblízka do očí. "Většinou by člověk na focení potřeboval teleobjektiv, ale tady jsem si spíše musel poodstoupit," tvrdí Tomáš Hruš. Zvířata byla uvyklá lidským vetřelcům a ochotně pózovala. Průvodci je svolávali různými způsoby. Například predátora Fossu, zvíře o něco větší než kočka, lákalo maso natolik, že si pro něj přišlo až do kruhu turistů. Speciální návnadu pak používali pro lemury. "Rozetřeli po stromech banány a za chvilku přilézaly opičky. Krmily se tak blízko, že by se daly i pohladit.
Oběma hostům utkvěla v paměti malgašská hudba. "Tu nešlo přeslechnout. Zvláště když si ji řidič autobusu pouštěl tak naplno, že se nedalo ani mluvit, natož spát. Nakonec jsem si ale odvezl jednu kazetu jako suvenýr," vzpomíná Tomáš Hruš. Místní zase zaujalo jeho jméno, protože na tak krátká příjmení nejsou zvyklí. Vždyť sjednotitel ostrova se jmenoval Andrianampoinimerina a toto označení bylo pouhou zkratkou! Vyfotili si také majestátní baobaby, které jsou jedním z hlavních symbolů ostrova. Měří v průměru až tři metry a jsou staré i 2500 let. Jsou tu tedy déle než Malgašové.
Tomáše zaujaly také malgašské ženy, respektive jejich pracovní nasazení. "Očekával jsem, že se tady bude všechno nosit na hlavě. Ale když jsem viděl ženu, která měla na hlavě asi dvacet cihel, nebo jinou se dvěma metrovými žraloky, zíral jsem tak, že jsem si je ani nevyfotil."
Hana zase zjistila, že Malgaš jí rýži třikrát denně. Ráno, vpoledne a večer. K ní se pak podává kuře nebo maso ze zvířete jménem zebu. "Chutnaly nám také bramborové placky a specialitou byl banán zapékaný v těstíčku. Jako pečivo poslouží francouzské bagety a všechno se dá zapít místním pivem," shrnuje cestovatelka dojmy z malgašské kuchyně.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
