Krize na Krymu očima Pobaltí

5. březen 2014

Krize na Krymském poloostrově způsobila pokles ruského rublu. Komentátoři světových médií proto míní, že konflikt může mít neblahé důsledky pro ruskou ekonomiku. Bulharský list Dnevnik předpovídá, že Rusko se řítí ke kolapsu.

Putin nechce ve skutečnosti válku proti Ukrajině. Podobně jako Stalin, chce i Putin výhody plynoucí z války, ale ve skutečnosti bez válečné vřavy. V případě Putina ale dojde zřejmě k opačnému výsledku: Bez války Rusko zaplatí velmi vysokou cenu a pocítí důsledky sporu, myslí si Dnevnik.

Rubl padá volným pádem. Investoři odcházejí a banky budou za chvíli bez peněz, protože každý si chce uložit peníze do bezpečí v cizině. Bez jediného výstřelu bude Rusko možná přinuceno zavést přídělový systém v průběhu jenom několika nastávajících týdnů. Podobně britský list Financial Times se domnívá, že Rusko si jednoduše válku nemůže dovolit.

Ruskou ekonomiku by to těžce postihlo. Zavedení formálních ekonomických sankcí a zákazu víz proti příslušníkům ruské elity by jenom zvýšilo škody pro Kreml. Bohatí Rusové v současnosti považují za své právo skočit si přes víkend do Paříže nebo do Londýna. Ruští zbohatlíci mají uloženy miliardy dolarů v bankách na Západě a v nemovitostech, také na Západě.

Výhružky Ruska použít vývoz energetických zdrojů jsou jenom planými slovy, protože Rusko musí energii vyvážet, aby vydělávalo peníze. Prodej ropy a plynu představuje totiž až 70 procent ruského exportu.

Čtěte také

Ruska se neobává jenom Moldavsko nebo Ukrajina. Podle estonského listu Ohtuleht vládne v pobaltských zemích strach z ruské agrese na Krymu. Dodává však, že Západ nemůže prakticky nic udělat proti takové formě agrese. List se ptá: „Co může Kreml zastavit? Rusko je závislé na prodeji ropy a plynu Evropě. Kdyby zastavilo export plynu, mělo by to negativní finanční důsledky i pro Moskvu.“

Která vláda v Evropě by si dovolila navrhnout, aby její voliči strávili další zimu v nevytopených bytech? A to kvůli poloostrovu, který je těžké najít na mapě. Možná bychom se měli poučit z historie. Jakýkoliv ústupek vůči agresorovi jeho apetit jenom posílí. Pro Estonce, Lotyše a obyvatele Litvy je to zvlášť těžké. List píše: „Pokud se připojíme k Západu a jednoduše akceptujeme ukázku síly Moskvy vůči Ukrajině, dalšími na řadě budeme my – pobaltské země.“

Události na Krymu tento týden se daly již dlouho očekávat, píše Svobodná Evropa. Zesilující krize, ve které jsou hlavními aktéry etničtí Rusové, usilující o integraci s Ruskem, a krymští Tataři, kteří chtějí naopak zůstat součástí Ukrajiny, je symbolická pro napětí, přetrvávající na slunném Krymu, a to po celá desetiletí.

Raekoja plats v centru Talinu. Po ránu až nezvykle vylidněné.

Krymští Tataři se bojí a cítí hrozbu ze strany rusky mluvící populace. Přesněji řečeno, skupin kozáků, kteří se v současnosti formují do skupin v důsledku politické hysterie na Krymu. Rusové na Krymu se zase cítí odtrženi od své domoviny. Bojí se, že jejich kulturu ohrožuje ukrajinský nacionalismus.

Byly doby, kdy etničtí Rusové a Tataři žili na Krymu v souladu. Ba co víc, někdy dokonce docházelo mezi nimi k sňatkům, což je v daných kulturách podstatné. Cesty na Krymu lemují kavárny a restaurace, nabízející speciality tatarské kuchyně. Asi 60 procent klientely jsou etničtí Rusové. Uvedené cesty lemují však i primitivní domy bez oken, nebo dokonce beze střech. To jsou příbytky Tatarů.

V květnu 1944 bylo násilně přesídleno na rozkaz Stalina z Krymu asi 200.000 Tatarů, putovali do Ruska a střední Asie. Téměř polovina deportovaných zemřela během cesty. Strategicky důležitý Krym pak Stalin obydlel Rusy, kterým daroval domy a majetek Tatarů. Ti v nových zemích nikdy nezapustili kořeny, a tak se po pádu Sovětského svazu začali vracet na Krym.

V současnosti tam představují 12 procent populace. Po návratu v roce 1992 se musí vypořádat s celou řadou překážek. Nejvíce se v jejich staronové zemi těší oblibě jejich jídlo. Proto tatarské restaurace vzkvétají. Z toho prýští i optimismus některých z nich. Tatarská národní kuchyně je nejoblíbenější na Krymu. Rusové na Krymu ji mají prostě rádi. Je tedy otázka, co se s tamní kuchyní stane. Zřejmě ale nebude daleko od pravdy konstatování, že už nikdy nebude chutnat tak, jako v minulosti. Tolik situace očima Svobodné Evropy.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Anna Budajová
Spustit audio