Kristina Žantovská: Všechny cesty končí na D1

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kolona, uzavírka, dopravní zácpa, omezení, auta. Ilustrační foto

Naštěstí ne všechny, ale jako metafora našich úspěchů za posledních 30 let nejdelší dálnice slouží výborně.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Stane se totiž, že i ten, kdo se dé jedničce důsledně vyhýbá a je otrávený z neustálého zpravodajství o nehodách a stavebních pracích, které uzavírají dlouhé trasy z Prahy do Brna či zpět, na D1 jednou za mnoho let prostě skončí.

Řekne si fatalisticky – a třeba to tentokrát půjde. Potřebuje se dostat do Brna a potom chce autem křižovat Moravu (cestu do zahraničí zodpovědně vzdal) a vlakem by se jeho toulání nedalo uskutečnit. Navíc právě teď, kdy strojvedoucí hojně projíždějí návěstidla na červenou, by to možná nebyl dobrý nápad. 

Takže se vydá. V zúženém dvojpruhu to relativně valí. Jede srdnatě kolem betonových madel. Míjí obří tiráky vzdálené pár centimetrů, aby se jich co nejdříve zbavil, ale ony ho stejně doběhnou. Jednomu se motor vzepře a nejede dál. Nastane fáze objíždění porouchaného vozidla čili zipování. 

Češi jsou páni inženýři

Během pár minut se vytvoří kolona a veškerý pohyb se zastaví. Fatalista nemůže nic, ani si jít odskočit. Když už to trvá víc jak hodinu, vzpomene si na film Tichá dohoda a řekne si, že to udělá jako Kirk Douglas. Vystřelí z auta, zabouchne a uteče pryč, třeba do lesa. 

Na takovéhle zábavy je život příliš krátký!

Myšlenku Tiché dohody ale rychle opustí a rozhodne se pro veřejnou vzpouru. Bude se s ministerstvem dopravy a Ředitelstvím silnic a dálnic soudit o dálniční známku! Bude chtít vrátit, co do ní dal. Jeho příspěvek, zdá se, ničemu nepomohl.

Nakonec do lesa nevyběhne, jen stáhne okénko a zírá na auta v protisměru, co mají víc štěstí a zrovna právě jedou. Škodolibosti se neubrání, ví, že podobnému osudu stejně neuniknou. 

Chvilkový pocit zadostiučinění vystřídá otupující beznaděj. Dvě stě kilometrů jede bez pár minut pět hodin.

Všichni ti pánové, co se za 30 let střídali na zmíněných úřadech jak apoštolové na orloji, pravidelně slibovali, jak už to bude jinak, bude to stát méně a do roka bude hotovo.

Proč se to pořád nedaří? Češi jsou páni inženýři, říkával Miloš Forman.

Do jaké jámy padají miliardy investic do civilizovaných komunikací? Touhle zemí se neprohnala bratrovražedná válka jako v bývalé Jugoslávii a přesto tam dokázali silnice a dálnice opravit nebývale rychle. Mají snad například Chorvaté lepší know-how? Mají vyspělejší technologie a výkonnější ekonomiku? 

Mají lepší systém, jak ohlídat veřejné zdroje, aby se neztrácely bůhvíkde? Kde je zpropadeně ten zakopaný pes? Že by opravdu někde mezi Prahou a Brnem?

Autorka je publicistka