Kristina Žantovská: Madeleine, ty ses musela zbláznit!

21. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Madeleine Albrightová v roce 2019 na Právnické fakultě v Praze

Je to de facto kniha o odcházení. Také si citát z poslední hry přítele a obdivovaného politika Václava Havla vybrala Madeleine Albrightová do své zatím poslední knihy Peklo a jiné destinace – jako motto. 

Když v roce 2001 skončila v úřadu ministryně zahraničí Clintonovy vlády, přemýšlela, co udělá se svým „posmrtným nevládním životem“. Bylo jí 63 let, na houpací křeslo nebyla dost stará a představa, že už bude jenom láskyplně obhlížet svá stáda krav na farmě ve Virginii, ji děsila.

Čtěte také

Věděla, že už nebude sedět u řídicí páky, ale přesvědčení, že jsou i jiné cesty než exekutiva, jak věci společenské a politické ovlivňovat, bylo motorem záhy vytočeným na nejvyšší obrátky. Koneckonců vždycky měla ráda sportovní auta. 

Se „svými bývalými“ spolupracovníky postupně rozjela konzultační skupinu Albright Group, která během tří let prosperovala, rozšiřovala se a větvila. Začala znovu učit diplomacii na Georgetownské univerzitě, přičemž stále podporovala svou mateřskou Wellesley College.  

Stala se členkou Aspenského ministerského fóra, stejně jako sboru externích poradců CIA. Dokonce se i dva roky činila ve správní radě Newyorské burzy, která ji oslovila, protože potřebovala zvýšit svou důvěryhodnost. Byla předsedkyní Národního demokratického institutu.  

Věci měnit téměř ve všem

Angažovala se v Komisi pro právní emancipaci chudých, zabývala se kulturní diplomacií, létala po světě, zahajovala konference, přednášela. Zapomněla jsem na něco? Ano, na desítky dalších aktivit.

Čtěte také

Ale když s radostí přijala i nabídku Hillary Clintonová, ministryně zahraničí v Obamově vládě, aby se stala členkou expertní skupiny NATO, podívala se do svého diáře – a následné zděšení jsem si vypůjčila jako titulek. Madeleine, ty ses musela zbláznit!

Samozřejmě, že vás při čtení napadne, co asi tenhle institut, tahle nadace, tenhle spolek dělá? Co přináší, jak pomáhá věci měnit. A zda nejsou všechny ty konference rozeseté po zeměkouli jenom reziduem konceptu zvláštní kohorty „létajících profesorů“ trávících život de facto na letištích. Ale knihou protéká obrovský a strhující zájem a znalosti mezinárodní politické vřavy, kterou je potřeba hlídat, dát jí nějaký řád a především lidský rozměr.

Přesto jste, jenom jako čtenář, z tohohle šíleného kvapíku, který podniká politička i ve svých osmdesáti letech, naprosto vyčerpaní a sotva popadáte dech. Jak to mohla všechno zvládnout? Jak při tom všem ještě dokázala napsat tolik knih? Včetně té o svých proslavených brožích coby symbolech diplomatických vyjednávání. Je to „superžena“? Ještě navíc vtipná a umí se shodit?

Čtěte také

Že je politika droga, přiznává i Madeleine Albrightová. A taky se přiznává ke svému obdivu k Johnu Quincy Adamsovi, ministru zahraničí a šestému prezidentovi Spojených států. Shoduje se s jeho úsilím věci měnit téměř ve všem i v odpovědi na otázku, proč zůstal tak dlouho veřejně činný.

„Je to slabost mé nátury, kterou dokážu intelektuálně vnímat, ale nemám sílu ji kontrolovat. A dokud mi zbyde špetka fyzické síly psát a mluvit, opustí mě tento svět dříve, než já opustím tento svět.“

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně

Spustit audio