Křesťansko-pohanský nápis z Říma
Dnes je hranice mezi křesťany a pohany vymezena celkem ostře. Ve 2. století našeho letopočtu bychom však našli v antickém Římě sekty, které stály na pomezí obou náboženských proudů.
Sem, k mé lázni, přinášejí bratři ze svatební komnaty své pochodně.
Zde v našich síních lační po hostinách pravdy,
i když chválí Otce a oslavují Syna.
U Otce a Syna je jediný pramen a zdroj pravdy.
Tak bychom si mohli volně přeložit řecký nápis vytesaný do kusu kamene nalezeného v Římě. Jeho původ halí tajemství. První zmínka se o něm objevila v roce 1953 v jednom italském archeologickém časopise. Přesné místo, čas a okolnosti nálezu však neznáme. Zdá se, že kámen byl objeven na římském předměstí poblíž středověké věže Tor Fiscale. Ta stála v místech, kudy v antických dobách probíhala rušná cesta Via Latina.
Nápis byl vytesán klasickými tvary řeckých písmen. Ta se sice původně v Římě běžně používala, ale od druhého století si je Římané přizpůsobili a začali je psát po svém. Například řecké písmeno „S“ tak získalo tvary podobné písmeni „c“. Americký historik Gregory Snyder z Davidson College porovnal nápis na kameni od Tor Fiscale s desítkami spolehlivě datovaných mladších i starších římských nápisů v řečtině. V analýze zveřejněné v Journal of Early Christian Studies došel k závěru, že nápis nemohl vzniknout později než ve 2. stol. n.l.
To dělá z kusu kamene, jenž sloužil zřejmě jako náhrobek, pozoruhodnou památku. Jde nesporně o křesťanský text, který odkazuje na Boha-Otce a Ježíše jako jeho syna. Patří k jedněm z nejstarších dochovaných křesťanských nápisů. Konkurovat mu mohou v tomto ohledu jen zlomky textů evangelií zapsaných inkoustem na papyrus.
V textu se objevuje zvláštní spojení „svatební komnata“. Jeho význam není jasný, i když slovní spojení není historikům neznámé. Znají jej z raně křesťanských textů, jejichž původ je spojován s filosofem a básníkem Valentinem. Ten pobýval ve 2. století našeho letopočtu asi dvacet let v Římě a jeho následovníci zřejmě žili poblíž Via Latina.
Křesťanská církev později prohlásila Valentina za kacíře. Není divu. Valentinus zavrhoval mučednictví. Podle něj se mohl křesťan dopouštět i poměrně velkých kompromisů, protože nezáleží na tom, co se odehrává ve fyzickém světě. Pokud se to po křesťanovi žádalo, směl například přinášet oběti pohanským sochám. Nemusel dodržovat všechny křesťanské zásady nebo kvůli nim jít dokonce na smrt. Pro Valentina a jeho žáky byl rozhodující svět myšlenek a idejí. Z toho důvodu pro ně například nebylo nijak důležité Kristovo zmrtvýchvstání. Nezáleželo jim na tom, co se dělo po ukřižování s Ježíšovým tělem. Důležité pro ně byly jeho myšlenky a duchovní svět.
Termínem „svatební komnata“ označovali podle některých historiků Valentinovi žáci náboženský rituál, při kterém má dojít k osvobození, očištění a spojení s bohem. Podle jiných historiků byl termín používán jako metafora pro událost spojenou se smrtí. Mělo jít o přechod do nového stavu, kterého lidé dosáhli „sňatkem“ s nějakým vyšším duchovním principem.
Snyder nevylučuje, že pro některé Valentinovy žáky byla „svatební komnata“ obřadem a jiní ji vnímali jako metaforu změny duchovního stavu.
Badatelé se shodují, že jeden z prvních dochovaných křesťanských textů v sobě nese jasné pohanské prvky. Zobrazení smrti jako určité formy sňatku ve „svatební komoře“ – ať už pod tímto termínem autoři nápisu rozuměli cokoli - je podle Snydera odrazem pohanských představ o světě. Pohanští Římané interpretovali někdy smrt jako sňatek s vládcem podsvětí Hádem. Takové míšení římských pohanských mýtů s křesťanstvím nebylo ve 2. stol.n.l. v Římě a zvláště pak v okolí Via Latina nijak vzácné. Tamější raně křesťanské malby například zobrazují biblické výjevy se Samsonem, do kterých jsou však začleněny i postavy antické mytologie, jako je Herkules. Podle Snydera jsou tyto malby i nápis z kamene od Tor Fiscale svědectvím o časech, kdy hranice mezi pohany a křesťany nebyla zdaleka tak ostrá, jak ji vnímáme dnes.
„Nebylo to tak, že jste museli být nutně buď pohané anebo křesťané. Mohlo tu být určité spektrum a to v sobě zahrnovalo i obě krajní pozice,“ říká Gregory Snyder.
Zvukovou podobu tohoto článku najdete v historickém magazínu Zrcadlo Českého rozhlasu Leonardo, který měl premiéru v pátek 7.10.2011 v 9:00.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.