Královská rodina pod lupou

Václav II. měl „pod kontrolou“ nejen své děti, ale i nápadníky svých dcer, což by mnozí rodiče dozajista ocenili. Samozřejmě vše je řečeno s velkou mírou nadsázky! Václav sice skutečně své potomky nevysílal do světa na zkušenou, jak velely tehdejší zvyklosti, ale neměl důvody ryze otcovské. Spíše zde sehrála zásadní roli politika. Stačí připomenout tehdejší prestiž královského dvora, který byl naopak sám místem, kde bylo žádané se „ukázat“. Tak i zmiňované „výhody rodičovského dozoru“ měly pochopitelně řadu stinných stránek, které by míru nadšení v mnohých zmírnily nebo přímo smazaly ze světa. Patrně zvláště u žen, které se o střechu nad hlavou dělily s milenkami svých manželů. Jaký tedy mohl být svět českého krále Václava II.? Mnohé napovídá titul Královský dvůr Václava II. od PhDr. Dany Dvořáčkové z Historického ústavu AV ČR.

Svět českého krále Václava II.
Středověká společnost se současným očím může zdát sice poněkud barbarská či necitlivá, ale ani Václav II. by náš svět dozajista nehodnotil jinak. Při našem rozhovoru pro historický magazín Zrcadlo jsme nechtěly s Danou Dvořáčkovou komentovat středověký svět jako takový, popisovat politický vývoj Evropy nebo samu funkci tehdejšího dvora, ale zaměřily jsme se pouze na rodinu Václava II. Jaký byl Václav jako syn a jaký z něj vyrostl otec? Jak nám prameny a literatura popisují jeho vlastní a nevlastní sourozence či jeho manželské a nemanželské děti?

Mapa území k roku 1300 v knize Královský dvůr Václava II.|foto: Adriana Krobová

Dítě bez otce i bez domova
Příběh života krále Václava II. se začal psát 27. září 1271. Budoucí dědic království se narodil do rodiny, kde už měl svého „konkurenta“ v podobě nevlastního bratra Mikuláše Opavského. Vzhledem k časté úmrtnosti dětí dnes nemůžeme říci kolik dětí se kolem budoucího panovníka pohybovalo, ale přesto můžeme Václavův svět rekonstruovat poměrně detailně. Z písemných pramenů poznáváme například Elišku, která byla Václavovou kojnou. Můžeme popsat osudy sedmiletého chlapce, který přichází o otce a podle tehdejších pravidel přechází do péče poručníka, kterým se stal králův bratranec Ota V. Dlouhý, často nazývaný jen jako Ota Braniborský.

Královský dvůr Václava II.|foto: Adriana Krobová

Řadu zpráv nacházíme také o dětském sňatku Václava s Gutou Habsburskou, dcerou muže, který porazil Václavova otce v bitvě na Moravském poli. Víme o Václavově návratu z Braniborska do Čech a jeho opětovném setkání s matkou, která mezitím nachází útěchu v náruči Záviše z Falkenštejna a na svět tak přichází další Václavův nevlastní bratr Ješek. Objevit můžeme také zajímavý detail z roku 1285, kdy dochází k naplnění sňatku Václava II. a Guty v Chebu, které Záviš sleduje jen zpoza hradeb města, přestože zaujal místo vedle královny Kunhuty. První fáze života mladého panovníka zkrátka nabízí řadu zajímavých detailů.

Otec, který má své děti stále „pod kontrolou“
Druhá fáze Václavova života se před námi začíná objevovat v časech, kdy se vrací zpět do Čech. Dvanáctiletý chlapec zpočátku naslouchá nevlastnímu otci, ale poměrně záhy nabírají události jiný směr. Václav dospívá, Kunhuta umírá, ke dvoru přichází Guta a Záviš postupně ztrácí svůj vliv a nakonec i život. V té době už se rozrůstá Václavova vlastní rodina. Prvního potomka se dočkal v 17 letech. Do vínku dostal jméno Přemysl Otakar, ale štěstí dítěti nepřineslo, protože brzy zemřel. Skutečný dědic se narodil o rok později, jako jedno z dvojčat.

Václav II. v knize Královský dvůr Václava II.|foto: Adriana Krobová

Pokud bychom hodnotili rodinné štěstí počtem dětí, pak byl svazek s Gutou velmi šťastný. Desetileté manželství totiž provázelo deset dětí, ale jen čtyři se dožily dospělosti: Václav III., Anna, Eliška a Markéta. Z krátkého sňatku s Eliškou Rejčkou známe jen dceru Anežku, která se narodila před královou smrtí v roce 1305. Ovšem i v případě Václava II. můžeme v literatuře objevit zmínky o dětech nemanželských, přestože můžeme doložit pouze jediného. Václav II. vystupuje z dějin nejen jako zbožný a mocný panovník vládnoucí nejprestižnějšímu dvoru své doby, ale současně jako vzdělaný a citlivý muž skládající básně o lásce.

Proniknout do světa středověké společnosti můžeme pouze v případě, že přijmeme tehdejší „pravidla“. Nesmíme přitom zapomínat na fakt, že je neznáme všechna. Středověký svět skládáme pouze z různých střípků písemných pramenů, uměleckých děl nebo archeologických nálezů. Mnohdy se před námi objeví situace, kterou by z dnešního pohledu mohla vysvětlit čistě emoční pohnutka, ale stejně tak může jít o další dosud neznámé „pravidlo“. Přesto svět středověké společnosti, díky mnohaleté práci historiků, nabízí řadu zajímavých detailů. Některé z nich jsme s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou představovali v seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

Václavův groš v knize Královský dvůr Václava II.|foto: Adriana Krobová