Kosovští Srbové bojkotovali parlamentní volby

Srbové mají v uvozovkách "ze zákona" zaručeno ve 120 členném parlamentě 10 míst. Šéf volebního sdružení Srbská kandidátka pro Kosovo a Metohiji, dosavadní místopředseda provinčního parlamentu Oliver Ivanovič nyní váhá, zda má poslance, kteří by zastupovali méně než jednu setinu voličů vůbec smysl do parlamentu vyslat." Budeme o tom ještě společně jednat, ale myslím, že za těchto okolností by těch 10 lidí nemělo kredit, aby v parlamentu působili. Situace je taková, jaká je," říká Oliver Ivanovič, který dodává, že takto extrémně nízká účast byla ovlivněná hlavně proti volební kampaní a nepřiměřeným tlakem na Srby, aby nehlasovali.

Skutečností ale je, že vzhledem k těžkým životním podmínkám a etnickému napětí v Kosovu, které se projevilo naposledy v březnu, kdy bylo zabito 19 Srbů a vypáleny desítky domů a kostelů, nemusel srbské voliče, kteří nevidí dostatek perspektivy, k neúčasti nikdo příliš přemlouvat. Prezident Boris Tadič, který k hlasování, byť za podmínky pozdějšího vzniku autonomních srbských institucí vyzýval, přišel se svou aktivitou příliš pozdě. OSN která provincii spravuje od roku 1999 pochopitelně k účasti ve volbách, které spoluorganizovala, také vyzývala. Jenže březnové etnické střety, které se navzdory přítomnosti 20 000 příslušníků KFOR táhly několik dní, aniž by je mezinárodní vojáci, kteří mají mimo jiné srbské enklávy chránit, dokázali zastavit, snížily už tak ne příliš vysoký kredit správy OSN v Kosovu.

Její současný šéf Soren Jesen Petersen tvrdí, že hlasování proběhlo demokraticky, a že nízkou účast srbských voličů způsobila antivolební kampaň. Podle něj bude i těch 10 poslanců, kteří by teoreticky mohli působit v kosovském parlamentě mít dostatečný kredit, navzdory nízké podpoře hlasujících. "Kosovo bude mít demokratický, legitimní a multietnický parlament," říká šéf správy OSN, který dodává: "Potřebujeme dialog přímo v Kosovu mezi zástupci albánské většiny a národnostními menšinami. Docílíme jej i prostřednictvím zástupců těch Srbů, kteří si ho přejí. Ty bude podporovat mezinárodní společenství."

Toto konstatování je podle odpůrci voleb důkazem, že Soren Petersen ve skutečnosti není připraven účinně situaci v Kosovu řešit. Dodávají, že neúčast v hlasování je možno považovat za určitý druh referenda o tom, nakolik věří Srbové, žijící přímo v Kosovu, nebo vyhnanci, garancím, které pro ně zatím vyplývaly z mezinárodního protektorátu. "Opravdu to bylo referendum," říká představitelka odpůrců hlasování a bývalá poslankyně kosovského parlamentu Rada Trajkovičová, která připustila, že takový vývoj posílí už nyní silné vazby na vládu v Bělehradě. "Možná se v budoucnu zúčastníme nějakých voleb, nebo hlasování, ale jedině za souhlasu srbské vlády," dodala Rada Trajkovičová.

Navzdory výzvám mezinárodního společenství a představitelů kosovských Albánců, aby místní Srbové měli v uvozovkách "vlastní" názory a nenechali se řídit zvenčí, se v sobotu jasně ukázalo, že srbská politika v Kosovu vzniká v Bělehradě a je ovlivněná i tamními vnitropolitickými boji. Jak konstatuje v dnešním materiálu deník International Herald Tribune, někdejší spojenectví premiéra Vojislava Koštunici a prezidenta Borise Tadiče z dob, kdy se podíleli na svržení Miloševiče je dávno historií. V posledním kole bojů premiér svého rivala jasně porazil. V jiných oblastech by výsledek vlekoucího se souboje asi nevyzněl tak jednoznačně, v případě Kosova mohl ale prezident Tadič těžkou porážku očekávat. Vedení Srbské radikální strany, která tradičně kritizuje jakékoli sbližování stanovisek Bělehradu se zahraničím vyzvalo v této souvislosti prezidenta aby zvážil svou odpovědnost za cituji: "Katastrofální odhad a těžké následky toho, co způsobila jeho výzva, aby šli kosovští Srbové volit." Hlasovat navíc neměli jít mnohdy názorově rozdělení Bělehraďané, ale lidé s mlhavou perspektivou, kteří žijí za napjaté situace přímo v Kosovu, nebo byli ze svých domovů vyhnáni.

A konec konců, což také svědčí o snížené víře ve volené instituce v provincii, k volbám šlo o víkendu jen 53 procent všech obyvatel Kosova, tedy i Albánců. Mezinárodní společenství by si nyní mělo dát odpověď na otázku. Je vůbec možné splnit požadavek Albánců na nezávislost, kterou Srbové striktně odmítají, aby to nevedlo k etnickému rozdělení Kosova?