Kosmické smetí samo neuletí

První umělou družici Země – Sputnik I – vypustil Sovětský svaz v roce 1957. Od té doby následovaly tisíce dalších, které – aniž bychom si to příliš uvědomovali – se staly úplně všední součástí našich životů.

S jejich pomocí běžně telefonujeme, sledujeme televizi, předpovídáme počasí nebo monitorujeme stav životního prostředí. V momentě, kdy doslouží, nás přestávají zajímat, nahradíme je jinými. Vysloužilé družice ovšem nikam nemizí. Potulují se kosmickým prostorem, rozpadají se a spolu se zbytky nosných raket a dalšími pozapomenutými předměty překážejí v cestě navigovaným satelitům, vesmírným lodím i kosmonautům. Vezmeme-li v potaz úsilí, které dnes věnujeme recyklaci odpadu a jeho minimalizaci zde na Zemi, nabízí se otázka, proč se nám nedaří chovat se podobně ohleduplně a ekologicky i na oběžné dráze? Tématu se věnuje dnešní Třetí dimenze.

operační družice navigačního systému Galileo

Jak se kosmické smetí na oběžné dráze vzalo? Jak bychom mohli tyto vraky a úlomky odstranit? Kdo nese za kosmické znečištění odpovědnost?

Pozvání Terezy Burianové k diskusi přijali Prof. Mahulena Hofmannová z právnické fakulty Karlovy univerzity a univerzity Justuse Liebiga v Giessenu a Doc. Luboš Perek, člen Učené společnosti a bývalý ředitel Astronomického ústavu Akademie věd.

Třetí dimenze začíná dnes ve 14.00.

Témata Třetí dimenze od 11. dubna do 15. dubna:

Pondělí: biopotraviny
Úterý: ohlédnutí za raketoplány
Středa: proč si někdy nerozumíme
Čtvrtek: záhady kosmického prostoru
Pátek: krizový test technologií