Koronakrize ukazuje, jak je v Česku až trestuhodný nedostatek strategické komunikace, varuje právnička Romancovová

12. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Eva Romancovová

Když v roce 2017 založila Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, zvedla se vlna kritiky veřejnosti i politiků. „Bylo strašně těžké dělat cokoliv jiného, než stále odrážet útoky,“ vzpomíná právnička Eva Romancovová, dnes provozní ředitelka Deníku N.

Centrum, které se má mimo jiné zabývat problematikou dezinformací, propagandy a možným reakcím na tyto hrozby, prezident Miloš Zeman označil za „ministerstvo pravdy“. Vzápětí varoval před jeho činností. Kritici útvaru hovořili i o cenzuře.

Čtěte také

Absolutně nejvíce mě tehdy mrzelo, že už jsme měli připravenou informační kampaň o vzniku centra, o jeho činnosti. A myslím, že to byl tehdy vánoční projev prezidenta, kde se ta informace objevila. Bylo to ale hned na začátku, bez toho, aby vůbec centrum mělo nějaké připravené místnosti či vybavení. V tu chvíli ale už celý národ věděl, co jsme zač. Bylo to nesmírně nepříjemné. Navíc na to nebyla možnost vůbec reagovat. Mediálně, ani jinak. To mě to mrzelo nejvíce,“ vzpomíná.

Jako podpásovku od prezidenta to prý nevnímala. „Netajím se tím, že nejsem příznivec politiky prezidenta. Ale jako nějakou podpásovku bych to nehodnotila. Nečekala jsem, že prezident republiky bude ten, kdo bude halasně podporovat moje pracoviště,“ říká Romancovová.

Když vám někdo píše…

Přiznává, že pro ni samotnou nebylo tehdy jednoduché čelit tlaku. „Když vám někdo píše, že vypadáte jako alkoholik, že jste hnusná, oteklá, stará ženská… Situace – a možná že ženy jsou na to citlivější - kdy se útočí na osobu, nikoliv na práci, to je komplikovanější,“ popisuje.

Čtěte také

Nakonec to, ale i díky manželovi, kterým je politický geograf a analytik Michal Romancov, zvládla. „Manžel kontroverze vyvolává mnohem více let než já. Takže jsme na to byli asi i zvyklí,“ vysvětluje.

„Když jsem se do toho dostala sama, zjistila jsem, že se to dá přežít, že se tím člověk nemusí až tak trápit. Dokud to nepřesáhne nějakou míru, kterou už musí řešit bezpečnostně, a to se mi až tak často nestávalo. Ale občas jsem dostala i výhrůžky. Nakonec to nebylo tak dramatické, aby to člověk musel řešit třeba s bezpečnostními složkami,“ vzpomíná.

Strategická komunikace

Romancovová připomíná, že představa o pracovní náplni Centra proti terorismu a hybridním hrozbám nebyla správná. Útvar měl podle ní naplánovanou rozmanitou škálu činností, třeba vybudování systému strategické komunikace.

Čtěte také

„A ta není jen reaktivní. Byly tam zpracované docela zásadní věci, které se týkaly aktivního prohlášení, k čemu se Česko má hlásit. Třeba jak mají představitelé státu působit na veřejnost, co by mělo být to ,aktivní´ sdělení. A nemělo to dělat jen centrum, které existovalo na ministerstvu vnitra,“ vysvětluje.

„Třeba současná koronakrize ukazuje, že je v této zemi strašlivý, až trestuhodný nedostatek strategické komunikace. Není tady těleso, které by bylo schopno koordinovat jejich výstupy. Tedy tak, aby (politici) jen neříkali, že se něco nesmí nebo že je tady nějaká novinka, ale veřejnost dlouhodobě seznamují s tím, co ten plán státu je. Kam se má směřovat v obecné politice,“ vysvětluje.

Cílená kampaň

Je tady nějaká cílená manipulace, na kterou by chtěla upozornit? „Nevidím tady úplně přímo cílenou kampaň, která by vedla k tomu, že by se jednalo o komplikovanou hybridní hrozbu,“ říká.

Čtěte také

„Nicméně měli jsme tady určité kroky státní správy, u kterých jsme zvažovali, jestli jsou (nebo nejsou) nebezpečné. Když si vzpomenete na různé návrhy na změnu bezpečnostního systému v rámci nouzového stavu. Nakonec jsem si to vyhodnotila spíš jako špatné načasování, než pokus něco zmařit,“ popisuje. 

Zároveň ale připomíná už dlouho známé kauzy. „Je to střet zájmů premiéra – věc, kterou všichni vědí. Bohužel, pro veřejnost to ale není dostatečný signál, aby nadále premiéra nepodporovala,“ dodává.

Celý rozhovor Barbory Tachecí s Evou Romancovovou si můžete poslechnout ze záznamu.

autoři: Barbora Tachecí , kbr
Spustit audio

Související