Koření v prehistorické kuchyni
Na kořeněné jídlo si lidé potrpěli už před téměř 7000 lety. Dokazují to mikroskopické nálezy z vykopávek v Německu a Dánsku.
Při zkoumání rostlin, které se jedly v prehistorických dobách, archeologové obvykle využívají zrna škrobu, která ulpěla například na keramických střepech. Mezinárodní tým evropských vědců však zvolil jiný přístup a zaměřil se na hledání takzvaných fytolitů – mikroskopických tělísek z oxidu křemičitého (případně šťavelanů či uhličitanů), která se tvoří v listech, stoncích, kořenech i květech a plodech. U mnoha rostlin je vzhled fytolitů natolik charakteristický, že umožňuje jejich druhovou identifikaci.
Na keramickém nádobí z vykopávek v Dánsku a Německu vědci objevili fytolity, které pocházejí z rostlin česnáčku lékařského (Alliaria petiolata). Stáří keramiky se pohybuje mezi rokem 6100 až 5750 před naším letopočtem. Právě v této době v severní Evropě probíhala takzvaná neolitická tranzice a životní styl lovců-sběračů ustupoval zemědělcům.
Česnáček má jen minimální nutriční hodnotu, zato však výraznou chuť. Spolu s jeho fytolity se na nádobí našly i zbytky masa suchozemských živočichů a ryb. Podle vědců jsou tak vůbec nejstarším důkazem o používání koření v prehistorické evropské kuchyni.
Zdroj: PLOS ONE, University of York
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
