Konflikty vnímám jako nástroj udržení moci, říká politický vězeň z Barmy

Než byla politička Aun Schan Su Ťij propuštěna z domácího vězení v roce 2010, uskutečňovaly se v Česku za podpory politiků i veřejnosti projekty rozvoje občanské společnosti v Barmě a zdůrazňovalo se tamní porušování lidských práv.

Byla to změna v kursu česko-barmských vztahů, které se v období před rokem 1989 zakládaly spíše na socialistické hospodářské spolupráci a pomoci.

Od roku 2011 vládne v Barmě, oficiálním názvem v Myanmarském svazu, civilní vláda. Aun Schan Su Ťij a strana Národní liga pro demokracii, která dva roky po převzetí moci vojenskou juntou v roce 1988 vyhrála volby a dnes je hlavním opozičním hnutím, mohly kandidovat v doplňkových volbách a získaly část křesel v nově ustaveném dvoukomorovém parlamentu.

Země se otevřela zahraničnímu obchodu a navenek se tváří, jakoby pracovala na budování demokracie a právního státu.

Barma na festivalu Jeden svět

„V roce 1990 jsem dostal trest doživotí. Dnes bych řekl: praktiky, pomocí nichž se lidé zatýkají, se nezměnily. Změnilo se složení lidí: tehdy se zavírali studenti a lidskoprávní aktivisté, dnes to jsou obyčejní lidé, farmáři a právníci,“ konstatuje bývalý novinář z Irrawaddy News, a bývalý politický vězeň Lin Thant. Jaké jsou tedy ty nezměněné praktiky?

„Nás soudily vojenské soudy. Dnes se soudí podle zákonů a jednotlivých článků, které se různě interpretují. Příkladem je článek 18 o podmínkách shromažďování. Ten soudy používají pro vyměření trestu.“

Karel Schwarzenberg a Su Ťij. Růže od Václava Havla|foto: Jaromír Marek

O článku 18 a o tom, jak je používán na demonstrující, byl natočen dokumentární film, který mohli čeští diváci vidět na festivalu Jeden svět. Jsou náboženské spory fenoménem Barmy po roce 2010, protože je větší svoboda náboženství, nebo jsou náboženské neshody používány pro získání kontroly nad územím, nebo odvedení pozornosti?

„Žádné vyznání nenabádá své věřící k nenávisti druhých. Všichni se mají mít rádi a ne spolu bojovat. Já se domnívám, a vycházím i z informací, které jsem získal jako novinář, že incidenty v Mekitile a náboženské konflikty byly systematicky rozdmýchávány.

Takové situace jsou vytvářené proto, aby armáda mohla převzít zpátky moc a takzvaně nastolit pořádek. Konflikty vidím jako nástroje k udržení vojenské moci,“ říká ve víru festivalu Jeden svět bývalý politický vězeň Lin Thant.

Jak to, že jsou v Barmě lidé ještě zavíráni z politických důvodů? To je otázka na spoluzakladatele Assistance Association for Political Prisoners (Pomocné asociace pro politické vězně), zkratkou AAPP, Bo Ťije:

V Barmě nevládne právo

„Většinou demonstrují studenti za změnu školských zákonů. Za to byli zatčeni a brutálně rozprášeni. Zavíráni jsou farmáři, kteří bojují za půdu, kterou jim stát vzal. Mezi politickými vězni jsou vesničané, kteří byli obviněni z bombového útoku a byli přinuceni se během výslechu po mučení přiznat, že ho provedli.

K politickým vězňům v Barmě patří lidskoprávní aktivisté a právníci. Uvádí se číslo 173 politických vězňů. V Barmě zatím nevládne právo.“

Plakát s disidentkou Su Ťij|foto: Jaromír Marek

V listopadu 2015 by se v Barmě měly konat volby. Nejznámější postavou barmské opozice zůstává dále Aun Schan Su Ťi. Jak vypadá zbytek opozičních kruhů? Je tam více lídrů, funguje opoziční hnutí ve městech i na venkově, na lokální, krajské i národní úrovni? Nebo to jsou jen ostrůvky napojené na osobu paní Su Ťij?

„Aun Schan Su Ťij je mezi obyčejnými lidmi oblíbená. Někteří už ji možná nebudou podporovat, ale většina ano. V Arakanském nebo Čjinském státu jsou výraznější místní etničtí lídři. Ale většinu hlasů by podle mě získala opozice pod vedením paní Su Ťij.“

Konání voleb zatím není stoprocentní, ale měly by proběhnout za dohledu pozorovatelské mise z Evropské unie. Potřebuje Barma dohled z Evropy na lidská práva? Nebo nastoupila na cestu k demokracii správným směrem?

„EU se snaží s barmskou vládou jednat. Myslím, že to nestačí. EU nátlak nechce vytvářet, a barmskou vládu nic nenutí, aby změnila chování. Potřebujeme kombinaci sil a pák na vládu: zevnitř země i ze zahraničí. Barmská vláda se chová jinak v domácí politice a jinak v zahraniční.“

Jak zmínil Bo Ťij, před barmskými soudy jsou souzeni i farmáři, kteří bojují za půdu, kterou měli v tradiční rodinné državě, ale centrální zákony po nich požadují, aby si obstarali na půdu licenci. To je velice komplikované, informací je málo, a i tak je půda nezákonně odebírána.

Půda pro vojenské účely

Tyto zábory půdy, landgrab, jsou do jisté míry globálním fenoménem, v Barmě ho vystihují specifické rysy. Uvádí se, že za vlády vojenské junty bylo zabráno 1,7 milionu akrů půdy, dnes je vlastní hlavně firmy a investoři. A zábory pokračují i za civilní vlády, popisuje Aue Mon Nai z organizace Human Rights Foundation of Monland-Burma.

Barma zachycená objektivem Barbory Němcové|foto: osobní archiv Barbory Němcové

„Dnes je většina půdy zabírána armádou pro vojenské tábory. Mluvíme asi o 300 akrech a jedná se o zemědělskou půdu, nebo kaučukové plantáže. Naše země přišla o značnou část zemědělské půdy, což přímo dopadá na domácí produkci, nemluvě o ztíženém živobytí jednotlivých zemědělců, kteří půdu obdělávali. Odcházejí pracovat do Thajska nebo Malajsie jako ilegální migranti.“

Zábory půdy zvyšují i cenu potravin. Musí se více komodit dovážet, nebo lidé musejí měnit svůj životní styl včetně stravování?

„Sedmdesát procent barmské populace je závislé na zemědělství. Rýži musíme částečně dovážet z Thajska. Za posledních pět se to zhoršilo. Situaci zkomplikoval cyklon Nargiz v roce 2008, který poničil ornou půdu, takže ji nelze zatím osít.“

Hrozí podle vás aktuálně velký hlad, nebo dokonce hladomor v Barmě?

„Když vyjíždíme do terénu pořizovat fotodokumentaci, potkáváme hodně lidí, hlavně dětí, které jsou podvyživené. V posledních 10 letech jsme dostávali ze zahraničí humanitární pomoc, ale ta po začátku reforem buď ustala, nebo si ji vláda stáhla pod sebe. Rozhodně dává současná situace důvod k obavám.“

K čemu je používaná zabraná půda? Zastavuje se nějakými továrnami, podniky?

Nadšení Barmánců ze Su-Ťij opadává. Vzdaluje se běžným lidem, stěžují si|foto: Jaromír Marek

„Viděl bych tři účely využití: jedním je militarizace. Roste přítomnost vojenských táborů, zejména ve venkovských oblastech. Armáda půdu potřebuje. Přeprodává ji podnikatelům, kteří žijí ze zisků. Tahle půda není účelně využívána. Na jihu země vzniká na místě kaučukových plantáží speciální ekonomická zóna, kde se má stavět i hlubokomořské úložiště.“

Mají farmáři nějaké advokáty, nebo existuje instance, kam se mohou obrátit, pokud mají dojem, že je jim půda odebrána nezákonně? Naslouchá jim někdo?

„Aktivisté se snaží ustavit Farmářskou unii, odbory, občanská sdružení nebo komunitní organizace. Zákon zatím nedovoluje svobodný vznik takových subjektů. Návrh tohoto zákona leží v parlamentu. Teď jsou práva farmářů podporována neformálně organizacemi, spolky a aktivistickými právníky.

Potřebujeme pevnější a lepší právní rámec, abychom mohli lépe bránit práva farmářů, zakládat odbory,“ říká Aue Mon Nai a na závěr navrhuje, aby Češi a Evropané obecně, kteří se o situaci v Barmě zajímají, více tlačili na své vlády a instituce Evropské unie, aby se při jednáních v Barmě nescházela pouze s vládou, ale i farmáři, právníky a lidmi, kteří se angažují v podpoře farmářů.

Klíčovou institucí v česko-barmských vztazích je Ministerstvo zahraničních věcí. K poslední oficiální návštěvě Barmy došlo v lednu 2015 a náměstek Ministerstva zahraničních věcí a jeho tým jednal jak s představiteli vlády, Aun Schan Su Ťij, i zástupci občanské společnosti a médii. Marek Libřický, ředitel odboru států Asie a Pacifiku, však stav práv a demokracie v Barmě zatím nepovažuje za zdaleka ideální.