Konec prvního tajemníka Dubčeka

18. duben 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kreslené plakáty Ludvíka Svobody a Alexandera Dubčeka

Březen a počátek dubna 1969, to je závěr éry Alexandra Dubčeka jako prvního tajemníka ÚV KSČ. Je obnovena předběžná cenzura, funkcionářský slovník „reformátorů“ a ostatních straníků začíná být zaměnitelný a soudruh Dubček nakonec sám požádá o uvolnění z nejvyšší funkce a doporučí za svého nástupce Gustáva Husáka.

Závěrečné týdny „vlády“ Alexandra Dubčeka – a funkce prvního tajemníka ÚV KSČ představovala hlavní mocenský post v zemi – patří k těm, na které i on velmi nerad vzpomínal. Jeho moc byla tehdy samozřejmě omezena díky přítomnosti sovětských vojsk, dalším důležitým limitem byla i vnitřní, velmi rychle obnovovaná gubernátorská šarže – sovětští soudruzi jsou prostě od toho, aby přikazovali a my abychom je poslouchali…

Tyto dva faktory však působily již od srpnové okupace, byť samozřejmě čas jejich sílu zvyšoval. Důležitý však byl v těchto týdnech ještě faktor třetí – formování mocenské garnitury, která by byla ochotna a schopna řídit dlouhodobě zemi ke spokojenosti sovětských soudruhů.

Spojení schopna a ochotna je přitom klíčové. Různých jednotlivců, skupinek i aspirujících garnitur (dogmatici vedení Vasilem Biľakem) ochotných zemi řídit bylo dost a byly stále otevřenější a agresivnější, jejich schopnosti však nebyly natolik velké, aby na ně Sovětský svaz vsadil.

Naprosto zásadní bylo formování skupiny (nazývané realisté), která nakonec tento boj vyhrála. V jejím čele byli Gustáv Husák (budoucí první/generální tajemník ÚV KSČ – k přejmenování funkce došlo v roce 1971, a prezident) a Lubomír Štrougal (budoucí premiér federální vlády).

Šlo o funkcionáře, kteří byli v předokupačním období 68. roku považováni za reformátory a minimálně se tak sami tvářili a chovali. K nim se připojila řada dalších aparátčíků – někteří z nich pak tvořili dlouholetou normalizační garnituru, jiní byli po trapném intermezzu, kdy odvedli svůj díl špinavé práce, nakonec stejně zavrženi.

Klíčovou událostí, která sehrála roli katalyzátoru, bylo vítězství našich hráčů nad sovětskými na hokejovém mistrovství světa ve Švédsku na konci března. Spontánní oslavy v mnoha městech byly využity provokatéry z řad Státní bezpečnosti, ostatně spontánnost sama byla sovětským soudruhům trnem v oku vždy.

Vozidlo s nápisem Dubček

Vyhrožování novou okupací (intervenční vojska se tehdy nacházela mimo města) vedlo k výraznému mocenskému přitvrzení. Byla opět (ještě za Dubčeka!) zavedena předběžná cenzura, mocensky stoupající Husák byl ve svých projevech stále ostřejší a Dubček nejprve vnitřně a pak i veřejně kapituloval.

Na zasedání ÚV KSČ 17. dubna 1969 pořádal o uvolnění z funkce a jako svého nástupce doporučil Gustáva Husáka, ačkoliv věděl, co to bude pro okupovanou zemi znamenat.

V pořadu uslyšíte zajímavé ukázky rozhlasového zpravodajství ze sjezdu jugoslávských komunistů z poloviny března 1969, kteří se vyjadřovali kriticky k okupaci Československa (a naše strana na jejich sjezd nesměla na rozkaz z Moskvy vyslat svou delegaci), publicistický pořad o výzkumech veřejného mínění (spolu s částí ankety z terénu), dále pak ukázky z projevů Alexandra Dubčeka a Gustáva Husáka – ačkoliv je Husák nesporně agresivnější, Dubčekův slovník je již v podstatně zcela normalizační, reakci předsednictva ÚV KSČ na hokejové události i informaci o obnovení předběžné cenzury v prohlášení vlády.

Pořad uzavírají ukázky z vystoupení Gustáva Husáka a prezidenta Ludvíka Svobody bezprostředně po Husákově zvolení prvním tajemníkem.

autor: Pavel Hlavatý
Spustit audio