Konec léta, více rozvodů. Psychoterapeutka: Páry v krizi nechtějí kazit léto, pak přijde deziluze

Na souvislost mezi rozvody a dovolenými upozornili už před časem sociologové z Washingtonské univerzity, kteří ve své studii přišli na to, že rozvodovost nepohánějí tolik náhlé finanční propady, ale spíš kalendář dovolených. Odpovídají tomu i vaše zkušenosti z praxe?

Potřebuji tam ještě trochu upravit, že to ani tolik není důsledkem dovolených, ale spíš že právě na dovolených možná jde o velká očekávání. Proto ty vrcholy v počtu rozvodů bývají po letních prázdninách a pak často po Vánocích. 

Čtěte také

Rozvod rodičů je pro dítě obrovský zásah do jistot, říká vedoucí Rodičovské linky. Jak téma citlivě otevřít?

Do té doby si partnerské dvojice, které prochází třeba krizí nebo náročnějším obdobím, nechtějí kazit léto nebo právě Vánoce. A říkají si: Ještě to zkusíme, ještě ta jedna dovolená, jestli se to náhodou nespraví, nezachrání.

A pak právě přichází spíš poprázdninová deziluze, kdy si i tím narušeným režimem říkají: Tak asi už nemá smysl pokračovat.

Režim bez pravidel

Můžou v tom hrát roli i jiné faktory? Vy jste to i naznačila, že jsme v jiném rytmu, vidíme se třeba daleko víc v jiných situacích než běžně. Ale může v tom být třeba i finanční stres, protože dovolené bývají drahé?

Myslím, že na to ještě nemáme data, abychom tohle mohli říct. Já pozoruji v terapeutické praxi spíš to pnutí a zvláštnost toho režimu, kdy už toho všichni mají trochu plné zuby.

Když nefungují žádná pravidla, žádný režim, všechno se rozvolňuje, máme na sebe velké tlaky a očekávání od sebe, od druhých, kolikrát od dětí... To dohromady vytváří ten výbušný koktejl, který ne vždy končí pro ten pár dobře.

Je rozvodovost na konci prázdnin výrazně jiná u vztahu s dětmi a bez dětí?

My ani Český statistický úřad nesbíráme tak podrobná data. Trend v Česku je takový, že do roku 2023 počet rozvodů klesal, teď to zase začíná pomalinku stoupat. Rozvodovost manželství s nezletilými dětmi je pořád nadpoloviční.

Letní režim v kombinaci s péčí, výchovou dětí a hlídáním samozřejmě podléhá většímu tlaku. A léto prostě funguje jako zvětšovací sklo.

To znamená, že co nefunguje v režimu běžného školního roku, to se možná nějak ztratí, možná i každý rodič jede trochu víc na sebe nebo třeba už mají nějaký zajetý systém. Ale přes léto může spousta věcí takzvaně vybublat.

Psychoterapeutka Eliška Remešová|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Nejen láska a pobláznění

Dá se tomu nějak předcházet? Jak vztah v té poprázdninové situaci zachránit? Co všechno se dá dělat pro to, aby se ta krize stala, jak se říká, příležitostí k posunu a transformaci a ne k rozpadu vztahu?

To říkáte moc hezky. Já myslím, že je dobré nespoléhat, že léto to spasí, ani nenasedat na radikální vlnu pesimismu, že hned po létě je jasné, že musíme jít od sebe. Je dobré, když si člověk dá prostor zase se vrátit do režimu a říct si, co je pro něj důležité a co není. 

Čtěte také

Manželství a dvě děti? Představy se nemění, máme ale vyšší nároky a někde musíme slevit, popisují sociolog a psycholožka

Myslím, že ve chvíli, kdy už partneři přemýšlí nad tím, že se rozejdou nebo rozvedou, tak je taky fajn přemýšlet v tom směru, co potřebuji já pro sebe, co potřebují naše děti, co potřebuje ten vztah, proč to vlastně už nějakou dobu nefunguje. A ještě tomu třeba dát šanci v podobě  intervencí. 

Ať už to znamená, že partneři zajdou do poradny, že si zajdou na terapii, že zjistí, jestli to je opravdu důsledek dlouhodobého, nefunkčního vztahu, anebo s tím ještě něco můžou udělat. Problematické ale často je, že jeden to vidí jinak než ten druhý.

Jak se vyhýbat trendu, kterému se říká šedé rozvody? Jde o partnery, kteří se vnitřně rozejdou už dřív, skutečný rozchod odkládají na dobu, až děti vyrostou. Jaký příklad tihle rodiče dávají dětem, které vyrůstají ve vztahu bez lásky, ale který zároveň plní jakousi základní funkci?

Odpovím trochu bokem. Když v terapeutické praxi pracuji s dospělými klienty, zjišťuji, že ani rozvedení rodiče, ani rodiče, co spolu zůstali, i když si jejich dospělé děti myslí, že by se rozvést měli, nejsou optimální případ.

Čtěte také

Vojtko: Průšvih dnešního světa? Extrémně nabízí alternativy. Možnost rozchodu je v každé fázi vztahu

To znamená, že děti jsou tím vždy ovlivněny. A jako dospělí se pak snaží samozřejmě následovat příklad rodičů. 

Někteří lidé pak říkají: My se rozhodně nechceme rozvést. A zůstávají v tom vztahu daleko déle, protože jejich rodiče se rozvedli a pro ně samotné to bylo nějak náročné.

A pak je tam ta druhá skupina, která říká: Radši se přece rozvedu, než abych žila to, co žili naši rodiče, co spolu byli tak dlouho a měli se rozvést.

Celospolečensky je podle mě zásadní přemýšlet o důležitosti vztahů, co nám dávají. A že to není jenom o tom pobláznění, o lásce, o tom, že najdu spřízněnou duši. 

Ale že je to taky nějaký proces, cesta, vztah, který ne vždycky funguje, ale může ve chvíli, kdy se v něm rozvíjíme, pokračovat dál. Myslím, že to je dlouhodobý plán, který bychom měli všichni mít jako prioritu.