Komunistickému Československu dlužily země jako Sýrie, Irák, Libye nebo Alžírsko miliardy, vzpomíná bývalá diplomatka Hybášková

18. listopad 2021

Na ministerstvu řídila odbor Blízkého východu. V roce 1997 se stala nemladší českou velvyslankyní. Jana Hybášková působila ve Slovinsku, Kuvajtu a Kataru. Jako velvyslankyně EU strávila čtyři roky v Iráku a Namibii. K Blízkému východu má blízko i tím, že dobře umí arabsky. „Nechtěla jsem chodit do tanečních. Moje matka, která už nevěděla, co dělat, přinesla v jedné ruce přihlášku do tanečních, ve druhé nástup do jazykové školy na arabštinu,“ směje se v Hovorech diplomatka.

Čtěte také

Bylo jí 26 let, když nastoupila jako vedoucí odboru Blízkého východu na ministerstvu zahraničí. V tu chvíli byla zodpovědná za 22 ambasád a několik desítek diplomatů.

To všechno navíc v době, kdy se Československo stávalo opět demokratickou zemí. „Byli jsme ještě stále ve Varšavské smlouvě. O NATO nikdo příliš neuvažoval a o Evropské unii snad nikdo v té době ani neslyšel,“ popisuje dobu svého nástupu Hybášková.

Jejím prvním úkolem bylo získat zpět maximum finančních prostředků, které komunistickému Československu dlužily státy jako Sýrie, Irák, Libye nebo Alžírsko. „Většina z nich dlužila ne miliony, ale miliardy,“ vzpomíná bývalá ředitelka odboru.

Komunistickému Československu dlužily státy jako Sýrie, Irák, Libye nebo Alžírsko. Většina z nich dlužila ne miliony, ale miliardy.
Jana Hybášková

Kromě toho měla za úkol obnovit styky s Izraelem nebo začít spolupracovat se zeměmi jako Saúdská Arábie, Katar, Omán nebo Bahrajn.

„Obnovili jsme veškeré styly s Izraelem a zároveň se rozhodli, že v Praze ponecháme velvyslanectví Palestiny. Byla to velmi překotná doba. Doba vývozu demokracie a Václava Havla, ale také doba konce vývozu zbraní,“ říká.

Evropská diplomacie

Bývalá velvyslankyně při Evropské unii a poslankyně Evropského parlamentu dnes varuje především před tím, aby se Česko nedostalo v rámci Evropy do izolace.

„Jasně jsme si odsouhlasili, že chceme být členy Evropské unie. Václav Klaus podepsal memorandum, podepsali jsme přístupovou smlouvu – dobrovolně a na základě lidového referenda,“ připomíná Hybášková.

Čtěte také

„Když ale pak říkáme, že chceme něco jinak, ale ani neřekneme jak jinak, dostáváme se do situace, kdy budou rozhodovat ostatní. A my se vzdáváme klíčové věci, a to je spolurozhodování.“

Právě to, že v rámci Evropské unie státy vše dělají spolu, má zásadní vliv i na podobu práce evropských diplomatů.

„Základ je jen jeden – odpracovat si shodu. Evropský velvyslanec proto není nikdy lídr. Třeba v případě Iráku máte Francouze, máte tam Němce. V mé situaci tam máte i Brity. A musíte chodit od jednoho ke druhému a hledat shodu,“ přibližuje práci velvyslankyně Evropské unie Hybášková.

Některé členské státy dodávaly zbraně do oblasti aktivního konfliktu nevládnímu aktérovi, tedy Kurdům. To je proti všem pravidlům.
Jana Hybášková

Přesto se ale dá dosáhnout i významných dohod. „V Iráku jsem zažila tu strašnou věc – vznik Islámského státu. Vypadalo to tam asi o hodně hůř než v dnešním Afghánistánu. Akorát, že média o tom nevěděla.

Tam jsme dokázali odsouhlasit dodávky smrtících zbraní na požadavek irácké vlády a kurdských pešmergů. To v podstatě znamená, že některé členské státy dodávaly zbraně do oblasti aktivního konfliktu nevládnímu aktérovi, tedy Kurdům. To je proti všem pravidlům. A tím státem bylo Německo. Odsouhlasil to německý parlament a takový krok se podařil. Takže i takto vážné kroky se dají odpracovat,“ popisuje Hybášková.

Spojení s přírodou

Ve svém druhém čtyřletém období na pozici velvyslankyně Evropské unie se ocitla v Namibii.

„Vezmete si Toyotu, dáte si dva kanystry na střechu, další čtyři s vodou, mrazničku a tři pneumatiky. Vezmete si stan, náčiní na kempování a v takovém druhém roce života v Namibii si to na tu poušť uřídíte sami. Čtyři dny nepotkáte jediné auto. Postavíte si stan, sami si uděláte oheň. To, co se člověku stanu, je něco mimořádného, co se těžko popisuje,“ přiznává Hybášková.

Jana Hybášková je bývalou velvyslankyní ve Slovinsku a v Kataru a Kuvajtu, v letech 2004 až 2009 byla europoslankyní za stranu SNK

„Vidíte mléčnou dráhu barevně, vidíte stín měsíce. A začnete slyšet zvuky přírody – slyšíte hada, jak se plazí. A člověk najednou cítí, že je součástí toho univerza, že je občanem planety. To je mimořádný zážitek,“ doplňuje velvyslankyně.

A zároveň každému doporučuje takovou očistnou kúru v Namibii zkusit na vlastní kůži.

„Je to ke všemu velmi laciné, když si to člověk nezkomplikuje tím, že létá malým letadýlkem. Ta země je naprosto bezpečná, pakliže nešlápnete na hada. A já jsem za celé své působení viděla hady dva. Je to fantastická země,“ uzavírá své povídání Jana Hybášková.

Poslechněte si celý rozhovor Vlastimila Ježka a Jany Hybáškové. Ta prozradí také to, jak vnímá Česko 32 let po sametové revoluci, kolik existuje arabštin, nebo proč by se Češi měli naučit pracovat s pojmem „legitimní zájem“.

autoři: Vlastimil Ježek , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související