Kompromis je na Blízkém východě chápan jako slabost, tvrdí o izraelsko-palestinském konfliktu Pojar

Ve své předvolební kampani prohlašoval, že zabrání vzniku samostatného palestinského státu. Změní se teď přístup Izraele i samotných Palestinců k mírovým jednáním?

„Činy jsou nejlepším důkazem,“ uvedl v pořadu Pro a proti na adresu Netanjahua bývalý předseda Sdružení Přátelé Palestiny Raed Šajch.

Ten připomněl, že v roce v roce 1996 byl mírový proces na vrcholu, ale Benjamin Netanjahu byl zvolen prezidentem a proces zkrachoval. „Neříkám, že za to může jedině on, ale velkou zodpovědnost za to nese on i jeho pravicová politika.“

„Mírové jednání je pro mě řešení, není to taktika nebo strategie, jenže Izrael nechce dělat ústupky, ale od Palestinců další ústupky čeká,“ tvrdí aktivista.

Podle něj, když si Palestinci sedli poprvé k jednacímu stolu, hned uznali stát Izrael, což znamená, že se vzdali se 78 % svého území historické Palestiny, o kterou usilovali. „Co po nich víc ještě můžeme chtít?“ ptal se Šajch.

„To, jestli bude Palestina demokratická nebo ne, ať si vyberou lidé. Jestli tam chtějí komunismus, tak je to na nich. Proč my zasahujeme do jejich volby? To je věc Palestinců. Nic to nemění na tom, že Palestinci mají právo na svůj vlastní samostatný stát.“

Šajch: „Tady mluvíme o okupaci. Palestinci byli a jsou stále ochotní jednat s Izraelem, uznali stát Izrael, to znamená, že musíme řešit otázku okupace... Z území, které nám Izrael nabízí, není ale možné samostatný stát sestavit.“

Bývalý český velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar je přesvědčen, že očekávání nastartování mírového procesu jsou planá. Dohoda není jednoduchá, ani z jedné strany.

Pojar: „Je smutnou pravdou, že na Blízkém východě se na kompromisy nehraje. Kompromis je vnímán jako velká slabost. Je třeba se také podívat i do okolí, kde se státy spíše v danou chvíli velmi brutálním způsobem rozpadají. I ten izraelsko-palestinský konflikt nelze vytrhávat z kontextu širší situace na Blízkém východě.“

„Benjamin Netanjahu, jako většina nejen Izraelců, ale i lidí na palestinské straně, nevěří tomu, že by bylo možné nějaké smysluplné a přelomové mírové rozhovory nastartovat,“ shrnul očekávání v regionu Pojar.

Také nesouhlasí s Šajchovým tvrzením o roli Netanjahua v mírovém procesu. „Hlavní hřebíček do rakve mírového procesu nezasadil izraelský premiér koncem 90. let, ale byl to Jásir Arafat, který odmítl dohody z Camp Davidu, poté začala druhá intifáda a od té doby je mírový proces v zásadě mrtvý.“

Kdo udělal větší ústupky, je otázkou, míní bývalý velvyslanec. „Patřičné ústupky neudělala ani jedna, ani druhá strana.“

Pojar zmínil i hrozbu demografickou. „Palestinci se nikdy nevzdali práva na návrat do Izraele, což je známka smrtelného ohrožení Izraele: kdyby vám někdo v rámci vašeho státu přečíslil populaci, tak je to konec tohoto státu.“

Další vývoj rozhodně nebude černobílý, očekává bývalý velvyslanec.

„Mezi mírem a válkou je spousta různých odstínů, takže to neznamená, že musí automaticky nastat nějaké krveprolití a válka, ale stejně tak nelze očekávat zázraky, i když se v této oblasti občas děly,“ konstatoval Tomáš Pojar.