Dobrý den všem – od rána do rána, a to mě v posledním adventním týdnu obzvlášť těší. I proto, že nemusí pospíchat ani ti, kteří mě chtějí slyšet osobně.
Jen tři večery před prvním adventním koncertem České televize vás všechny moc rád zdravím.
V sobotu 10. listopadu jsem s potěšením sledoval, jak premiér oznamoval nejen Paříži, ale i všem Čechům, jak nabídl Milanu Kunderovi české občanství.
Asi se vám to bude zdát podivné, ale dnes budu mluvit o něčem, co se stoletím naší republiky jakoby nemá nic společného. Jenže má, ale kdyby se ozvali ti, co o tom vědí.
Všechny vás zdravím. Až do včerejška jsem, jak se říká, nesměl mezi lidi, jelikož na mě hupsnul bacil, ale už je to dobré a dokonce se zdá, že to mou hlavu nezasáhlo.
Jelikož si posluchači stěžují, že mě večer nemůžou slyšet kvůli povinnostem a v archivu neumí hledat, Český rozhlas Plus mě bude opakovat ráno a pak ještě dvakrát.
Asi vás většinu zklamu, ale na to, jak málo uplynulo času od 21. srpna, nikdo z nás nemá dost odstupu, aby si myslel něco jen svého.
Je to horší, než jsem čekal, ale pořád to zvládám, i když to trvá o dost dýl i proto, že mi přibývají zvědavosti. Ne moje. Tím to je zajímavější.
Co nejstudenější podvečer přeju. Nejdřív ze všeho se musím omluvit.
