Kolik peněz zasílají gastarbeitři domů svým rodinám?

A v roce 2010 se očekává, že peníze určené na podporu rodin a případně na rozjezd nějaké malé živnosti dosáhne sumy jednoho sta miliard dolarů. Každoročně totiž suma zasílaných peněz roste o 15%. Největšími příjemci peněz jsou mexické rodiny díky výhodné poloze své země jako souseda Spojených států. Vloni tam bylo zasláno 23 miliard dolarů. Do jiných zemí proudí samozřejmě méně peněz, ale celková částka je udivující. Podle podobné zprávy zveřejněné OSN tyto finanční zásilky do vlasti přesahují v některých zemích oficiální pomoc, kterou dostávají od vyspělých států i přímé zahraniční investice.

Kdyby se přičetly peníze, které zasílají gastarbeitři neoficiálními cestami, tj. nikoli prostřednictvím bank, stoupla by podle některých odhadů zmíněná suma o padesát procent. Ačkoli je řeč o mnoha číslech, je třeba uvést ještě jeden údaj. Peníze svým rodinám neposílají pouze Latinoameričané, ale také námezdní pracovníci přicházející do bohatší části světa z chudých zemí. Celková částka putující k rodinám činí podle zprávy OSN 167 miliard dolarů. Z pěti největších příjemců se tři nacházejí v Asii. Je to Indie, Čína a Filipíny.

Je třeba si uvědomit, co všechno musí gastarbeitři podstoupit, aby část svého výdělku posílali svým rodinám ve vlasti. Sami vykonávají většinou podřadné práce za málo peněz, takže úspory, kterých dosahují, si doslova utrhují od úst. Podle oficiálních údajů pracuje v průmyslových zemích přibližně 25 milionů Latinoameričanů, z toho dvě třetiny posílají část výdělku domů.

Světová banka vyzvala jednotlivé vlády, aby vytvářely příjemcům podmínky pro co nejefektivnější využití peněz z ciziny. Mnohdy totiž peníze dostávají pologramotné rodiny, které ani dobře nevědí, jak s nimi naložit. Podle průzkumu, se například peníze v Mexiku, v Salvadoru a v Paraguayi dostávají do rukou chudých obyvatel, zatímco v Peru, v Nikaragui a na Haiti obohacují spíše střední vrstvy.

Nikdo nepochybuje, že sumy, které přicházejí z výdělků v severní Americe, pomáhají na jihu v boji proti bídě. Odhaduje se, že chudoba se v Latinské Americe snížila díky finančním zásilkám o tři procenta. To není mnoho, uvážíme-li, že jí v regionu trpí - po odečtení oněch tří procent - plná čtvrtina obyvatel. Z toho vyplývá odpovědnost jednotlivých vlád budovat dlouhodobé programy boje proti chudobě. Pablo Fajnzylber, ekonom Světové banky, upozorňuje, že se to ne vždy tak děje. Mnohé vlády se domnívájí, že přišedší peníze jsou něco jako mana padající z nebe a že nahrazují solidní rozvojové politiky. Podle Fajnzylbera má honba za valutami několik stinných stránek, nejen apatii na vládních místech. Druhým negativem je například to, že velké množství valut v rozvojové zemi zpravidla zdražuje zboží v národní měně. A třetím neméně důležitým záporným dopadem je proces známý pod názvem odliv mozků. Lidé s vyšším nebo dokonce s vysokoškolským vzděláním, kteří se rozhodnou k emigraci do bohatších zemí, často přijímají práci, která neodpovídá jejich profesnímu vzdělání. Pablo Fajnzylber na číslech dokládá, že jde o častý jev.

Ostatně tuto situaci můžeme zaznamenat i v České republice, například u Ukrajinců, kteří u nás hledají obživu. Je to prostě tak: každá věc má svá pro a proti. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .