Kniha Zamilovaní do Paříže vypráví nejen o kouzlu kavárenského života ve francouzské metropoli

9. září 2014

Andrea Puková a Peter Župník nejsou určitě jediní lidé na světě, kteří o sobě tvrdí, že jsou zamilovaní do Paříže. Nazvali tak svou knihu poutavých příběhů a fotografií, jejíž podoba hodná Paříže i lásky je dílem grafika Jána Šicka.

Recenzentovi bratislavského deníku Sme zní úvodní věty poněkud podezřele. Kniha, o níž referuje, měla úspěch ještě předtím, než ji prolistoval první čtenář. Na portálu Startovač vybrala dvakrát tolik peněz, než potřebovala, aby mohla vzniknout podle představ svých tvůrců.

Kdo ví, co ve skutečnosti přesvědčilo lidi, aby podpořili knihu o kouzlu kavárenského života v Paříži, jakých je v antikvariátech a knihkupectvích po celém světě bezpočet. Kdo ví, co vlastně přimělo Pukovou a Župníka, aby začali znovu mapovat tolikrát vylíčené a vyfotografované město, jakým je Paříž.

Odpověď recenzent nezná a ani ho nezajímá, protože tuší, že za tím vším je jediný motiv – láska. Ale kniha Zamilovaní do Paříže se nespoléhá jen na ni. Je to totiž praktický průvodce s telefonními čísly a adresami nejznámějších i skoro neznámých kaváren a hotýlků.

A současně je to staromódní milostný dopis plný citu, vášně a půvabné melancholie. Ale to ještě není všechno – je to zároveň úchvatný příběh o dalších knihách a osudech lidí, kteří tomuto městu také podlehli.

„Paříž je nejkrásnější město na světě,“ říká Andrea Puková, když vystupuje z auta na levém břehu Seiny nedaleko bulváru Saint-Michel. Tady to všechno začíná. Hned za rohem jsou ulice Des Beux Arts a Buci. Muži u malých stolků jsou pohrouženi do diskuse, turisté studují nad kávou mapy a vždycky dobře oblečení číšníci vám, než se nadějete, přinesou čokoládu.

Nutno dodat, že v této knize plyne čas bez pravidel.

Nemusíte ani čekat na odbíjení hodin jako hrdina jednoho z posledních filmů Woodyho Allena a najednou nasloucháte Susan Sonntagové v omšelém baru Old Navy, Jean-Paul Sartre řeční v Café de Flore o komunismu, Boris Vian zapíjjí žal, Laurent Binet dumá nad kávou a u vedlejšího stolu vzniká nová kolekce Dioru.

Paříž

Postmoderní spisovatel Julian Barnes vám ukáže, že cesta na Montmartre nekončí u baziliky Sacré Coeur a púvabná Françoise Saganová vám dá tip, kde se dá číhat na léto.

Putování Paříží s Andreou Pukovou a Peterem Župníkem je totiž rafinovaná hra. Její text nás vede pařížskými bulváry rovnou do interiérů slavných kaváren, předkládá nám lahodně znějící jídelníček a varuje nás před nekřesťansky drahými cenami.

Dotkne se i dávno zašlé slávy, anebo se jen rozhlíží a líčí. A do toho téměř nepozorovaně vkládá úryvky z povídek, románů, životopisů a esejí, i citace literárních postav nebo jejich autorů, které omámila Paříž.

Všechno se děje plynule a přirozeně, a nejde přitom jen o nějaké sentimentální vzdychání nad tím, co tu kdysi bylo. Občas se smutku a melancholii nevyhnete, ale v první řadě je to oslava. Oslava literatury, bezcílného toulání ulicemi i lidí, pro něž kavárny byly a jsou tím prvním i posledním místem, kde se dá hovořit o politice, ale i o holém bytí.

Můžete si tam povídat o všech běsech i radostech. Povznesete se tam nad rutinní koloběh práce, metra a spánku, kterému se ve francouzské metropoli málokdo vyhne, ale nikdo z nás v něm netouží žít, ať už se usadil kdekoli.

Kniha Zamilovaní do Paříže není jen ke čtení, protože ji ve velkorysém formátu doplňují fotografie Petera Župníka, který je v Paříži už 20 let doma. Jeho snímky nejsou jen ilustrací textu – rozvíjejí vlastní souběžný děj v obrazech.

Paříž

Jsou na nich jemné detaily, drobné výňatky z vět i mikropříběhy, kterých si všimne jen soustředěný pozorovatel. Nabízejí vlastní verzi kavárenských romancí a je z nich patrné, že jsou otevřeny prostoru i času. Některé jako by také pocházely z minulosti, a tak dávají najevo, že všechno je jen úhel pohledu. Že v Paříži je všechno možné.

Člověk by řekl, že z příběhů a fotografií věnovaných Paříži snad ani nemůže být ošklivá publikace, ale autoři se na to naštěstí nespolehli. Grafik Ján Šicko udělal ze Zamilovaných do Paříže skutečně krásnou knihu.

Je čistá, přehledná, na dobrém papíře a správně dávkuje obrazy a slova. Chybí tomu už jen záložka v podobě letenky, ideálně jednosměrné.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Jan Černý
Spustit audio