Kleió v bouři. Historici jako povzbuzovatelé národního vědomí za nacistické okupace
Jakou moc má historiografie v dobách okupace? Jedním z cílů, které si vytyčují okupanti uchvácené země, je ovládnout její dějiny a přizpůsobit je k obrazu svému. Může slovo zvítězit na zbraněmi? I o tom je kniha Tomáše Pánka Kleió v bouři. České dějepisectví a jeho soupeři i spojenci v letech 1938–1945.
Kleió je podle řecké mytologie jedna z devíti múz, dcer Dia a bohyně Mnemósyné, která měla pod palcem historii. Knihu Kleió v bouři napsal historik a rozhlasový archivář Tomáš Pánek a v roce 2024 ji vydalo nakladatelství Argo.
O knížce jsme si povídali s jejím autorem. Jak řekl v úvodu, za druhé republiky a v prvních letech protektorátu se čeští historici pokusili navázat na starou obrozeneckou tradici.
Morální posila
Používali tedy historii pro morální posílení českého národa a ukázání pozitivních vzorů, které pomohou překonat zlé časy. S tím, jak zesilovala protektorátní cenzura a s ní také germanizace, zužoval se prostor pro historické bádání.
Čtěte také
„Česká historiografie stanula před protektorátními překážkami v podobě sílící cenzury, uzavření významných institucí a zastavení odborných časopisů. Právě v této situaci ale nastal čas pro dosud spíše podceňovanou historickou vlastivědu. Ta se mohla díky svému regionálnímu východisku dobrat konkrétní prostorové lokalizace etnických změn v dějinách,“ píše Pánek a pokračuje:
„Pomocí práce desítek laických badatelů bylo zároveň možné obejít zmíněné překážky a pokrýt území českých zemí drobnými místopisnými studiemi, jejichž žeň byla v českých vlastivědných časopisech a krajových sbornících zhruba do roku 1941 nesmírně bohatá.“
Historici v rozhlase
Mnozí historici do okupace působili na univerzitách, v akademii a dalších vědeckých institucích, které však okupanti po podzimních událostech roku 1939 zavřeli nebo omezili. Řada dějepisců se tedy stáhla do soukromí, Bádali samostatně a živili se publikací.
Čtěte také
„Mnohá česká knižní nakladatelství se po roce 1938 svými edičními řadami o českých dějinách snažila posilovat národní vědomí svých čtenářů. Některé nakladatelské domy se profilovaly v celonárodním duchu. Jejích knižní edice byly plněny historiky z evangelicko-pokrokářského i katolicko-konzervativního proudu českého dějepisectví. Důležitější spíše bylo zdůrazňování celonárodně chápaných fenoménů než ohledávání konfesně rozdělujících prvků,“ píše Pánek.
Zajímavá byla také činnost historiků v rozhlase, z níž se v našem archivu leccos dochovalo.
„Mezi červnem 1938 a lednem 1941 bylo odvysíláno celkem třináct rozhlasových cyklů o českých dějinách. V posledních měsících první republiky se jednalo o avantgardně pojatý seriál Příklady otců, který v jednotlivých dílech zhušťoval realisticko-dokumentární i dramaticko-fikční prvky. Byl věnován vývoji českých dějin od mytických počátků po vznik samostatného československého státu. Kladl důraz především na dějinotvornou sílu významných osobností, ačkoli nepřehlížel ani význam velkých sociálních skupin (například selského lidu v pobělohorské době).“
Co dalšího se píše v knize Kleió v bouři Tomáše Pánka? Poslechněte si v pořadu Ex libris.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
