Klára Vlasáková: Ve Sněmovně usedne rekordní počet žen. Ale co bude dál?

Největší zastoupení žen budou mít Piráti – z osmnácti zvolených míst připadne čtrnáct ženám. Nadpoloviční počet žen bude mít i klub Starostů a nezávislých – konkrétně třináct z celkových dvaadvaceti křesel. 

Čtěte také

iROZHLAS

Kroužkovali téměř všichni. Pirátské ženy ve velkém přeskákaly muže, u Starostů uspěli mladí

To mimochodem dobře nabourává myšlenku generického maskulina: Pokud ho používáme proto, že mužský rod přece „zastupuje všechny“, jak to bude znít, až budou ženy v některých klubech výraznou většinou? Možná je to chvíle, kdy začíná být přirozenější a logičtější mluvit o stranách Pirátek a Starostek a nezávislých.

Nicméně ačkoli to vypadá, že došlo k velkému posunu, poslankyň je pořád pouze třetina, což jednoduše neodpovídá zastoupení žen v populaci. Ženy se do Poslanecké sněmovny dostaly především díky kroužkování – po patnácti letech se tak do ní vrací i Strana zelených, zastoupená Gabrielou Svárovskou a Irenou Ferčíkovou Konečnou. Konkrétně Svárovská poskočila díky kroužkování z dvanáctého místa na třetí.

Kroužkování mělo letos na skladbu zásadní vliv. Podle analýzy Českého rozhlasu rozhodly preferenční hlasy o čtyřech desítkách mandátů. Díky kroužkům se Sněmovna také omladila; průměrný věk bude činit 49 let. 

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Pirátská ženská revoluce

Je samozřejmě otázka, jakou roli bude mít kroužkování v budoucnu. Dokud se nelze spoléhat na to, že strany sestaví kandidátky s vyrovnaným zastoupením mužů a žen, dává smysl, že voliči a voličky, kterým na složení záleží, si své favoritky vykroužkují sami. 

Na preferenční hlasy se ale nelze spoléhat dlouhodobě. Kroužkování může změnit pořadí na kandidátkách, ale ne samotný systém, v němž se ženy do politiky dostávají obtížněji než muži. A zároveň je pro ně mnohem těžší se v ní udržet, a to i kvůli prostředí, které stále počítá s tím, že politiku dělá někdo s takřka neomezeným časem, stabilním zázemím a minimálními či žádnými pečujícími povinnostmi.

Někdo, kdo má samozřejmou legitimitu být slyšen, kdo nemusí řešit tvar těla ani styl oblečení a kdo se nemusí v takové míře potýkat s urážkami či přímo výhrůžkami v online prostoru, a nejen v něm. 

A to všechno jsou faktory, které z politiky dělají prostředí navržené na míru mužům. Často těm, kteří v ní už dávno působí. Kroužkování tak letos posloužilo jako významný korektiv: Voliči a voličky jím do systému vnesli jinou představu o tom, kdo má právo rozhodovat a být vidět. 

Dveře pootevřené jen částečně 

Je v něčem nicméně smutné, že rovné zastoupení člověk musí preferovat preferenčními hlasy; že stále nejde o normu, která je samozřejmá. Když přinesly Seznam Zprávy reportáž, ve které citují mladé Motoristy z mládežnické organizace Motorgen, mluví oslovení o tom, že „mladé ženy nejsou racionální“ nebo že problém žen v politice, jejichž manžel se sám neangažuje, je ten, že by je manžel nemusel nikam pustit.   

A právě v tom nakonec spočívá jádro problému. Nejde jen o samotné počty, ale také o společensky zakořeněné představy: kdo má právo volit, být volen, slyšet, být slyšen. Volby s rekordním počtem žen ve Sněmovně jsou dobrou zprávou, ale zároveň taky připomínkou, že i za třetinou musí stát taktizování. Kroužkování letos otevřelo dveře několika desítkám žen. 

Klára Vlasáková|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Ale dokud se nezmění samotná kultura politiky – a obraz, který o ní vytváříme – zůstanou ty dveře pootevřené jen na čas, jen částečně. Třetina žen ve Sněmovně je tak spíš testem a hlavně otázkou, zda bude tohle vychýlení směřovat k trvalé změně. Anebo jestli se lekneme toho, že by ženy mohly mít názory a agendu navzdory manželům, anebo – ta hrůza – úplně bez nich.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka