Klára Vlasáková: Umělci a umělkyně se ozývají, už nechtějí živořit. Ministerstvu je to jedno

19. červen 2022

Ministerstvo kultury bude příští rok hospodařit s rozpočtem o miliardu nižším než letos. Vyplývá to z návrhu resortu financí. V kulturní obci se v poslední době ozývají čím dál silněji hlasy volající po tom, že kultura není žádný prosebníček ani služka a že tvůrci a tvůrkyně už nechtějí dál živořit.

Stát vynakládá nemalé prostředky na umělecké vzdělávání, ale absolventům a absolventkám neposkytuje možnosti, jak se uživit. Diskuse o postavení umělců a umělkyň probíhá sice dlouho, ale nic se neděje. Vždycky se najde důvod, proč by se měla zrovna kultura uskrovnit, ale život umělců probíhá tady a teď. Kdyby se tohle dělo na jiném ministerstvu, systém už dávno zkolabuje.

Čtěte také

Tyto a řada dalších věcí zaznívaly v panelové diskusi s názvem Jak tvořit v kultuře udržitelně?, které se zúčastnil také ministr kultury za ODS Martin Baxa. Debata navazovala na otevřený dopis ministrovi z března letošního roku, ve kterém signatáři a signatářky kritizovali mimo jiné tlak na neustálou produktivitu a zdůrazňovali kvalitu umělecké práce oproti kvantitě, tedy prostor pro zkoumání, přípravu, odpočinek nebo promýšlení zpětné vazby.

Vysát a zahodit

„Systém funguje tak, že se vezmou zázračné talentované děti, které se vysajou, vyždímají a ve třiceti končí,“ popisuje divadelní realitu režisér Jan Frič v podcastu Pop Deníku Alarm.

Nejde přitom jen o divadlo. Zprávy o neudržitelnosti, podfinancovanosti a vyčerpanosti přicházejí také z literárního nebo výtvarného prostředí.

Po návrzích přidělení dotací festivalům nebo na podporu vydávání knih se taky strhla mela. Například v rámci literatury byla částka o takřka 700 tisíc nižší než předchozí rok – to je v rámci už tak chudé české literatury drastické snížení. Od rozdělení grantů festivalům se zase distancovaly dvě komise, které přidělení dotací navrhují. A do toho všeho bude kultura příští rok hospodařit s rozpočtem 14,3 miliardy korun, což je o miliardu méně než letos.

Co na to ministr?

V následujících letech se podle něj situace nezlepší, protože vzhledem k válce na Ukrajině je potřeba vynakládat peníze jinde. Mezi umělci přitom není spor o to, jestli je třeba pomáhat Ukrajině nebo se snažit odstřihnout od ruského vlivu. Problém je samozřejmě v tom, že nejde kultuře dál říkat, že to ještě chvilku musí vydržet. Je totiž čím dál zjevnější, že to už vydržet prostě nejde.

Tvůrci a tvůrkyně musejí pracovat prakticky nonstop, brát řadu dalších prací, které s jejich oborem často ani nesouvisí. Jejich zběsilým tempem trpí oni sami, jejich rodiny a samozřejmě i samotná umělecká práce.

Přesto se zdá, že se v kultuře něco skutečně láme. Studenti uměleckých škol už mají dost ponižování, nátlaku a manipulací, tvůrci už mají dost uskrovňování a odříkání. Romantická představa umělkyně, která tvoří v bídě svá nejlepší díla, je zhoubná a nereálná. Lidé v kultuře potřebují to, co všichni ostatní – důstojné peníze a snesitelné podmínky.

Klára Vlasáková

Ministr Baxa všechny ujišťuje, že problémy chápe, ale ve skutečnosti se neděje nic. Země bez kvalitní a dobře zafinancované kultury je přitom slabá, ustrašená, bez paměti, bez budoucnosti. Škrty v kulturní oblasti jsou krátkozraké a brzy se nám vymstí.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka

Spustit audio

Související