Klára Vlasáková: „Oni“ můžou za všechno – před volbami i po nich
Jednou z hnacích sil politiky je konflikt. Konflikt mezi levicovými a pravicovými stranami, konflikt mezi představami, jaká cesta povede k prosperitě země, konflikt mezi jednotlivými aktéry. Českou předvolební kampaň však ovládl ještě jiný, bezpečný konflikt – a to boj proti „těm druhým“.
Funkční vymezení „druhého“ přinesla ve své knize Druhé pohlaví francouzská spisovatelka a filosofka Simone de Beauvoirová na konci 40. let minulého století: Kategorie druhého je podle autorky základní kategorií lidského myšlení.
Čtěte také
Aby mohla libovolná skupina vymezit sebe samu, musí proti sobě nejprve definovat nějakou skupinu „druhou“. Druzí sami sebe jako druhé pochopitelně nechápou – jsou druzí proto, že je tak definují ti první.
Co je pro označení onoho druhého zásadní, je, že první skupina ví, o koho se jedná. Při procházení mediálních výstupů českých stran v posledních týdnech to však vypadá, že žádný „druhý“ ani neexistuje – a dovolávání se na něj je jen způsobem, jak zamaskovat vlastní programovou vyprázdněnost.
„Nejradši by parazitovali na pracovitých. Tak tohle fakt nechci!“ píše lídr ANO Andrej Babiš (či spíše jeho mediální tým) na sociálních sítích. Koho tím má na mysli? Česká společnost patří k nejpracovitějším v Evropě – podle dat Eurostatu patří Česko k zemím s nejdelším pracovním týdnem.
Zlenivělé výkřiky o obraně světa
Co se týče zneužívání dávek, ke kterému „parazitování na pracujících“ nejspíš odkazuje, tak například příspěvek na bydlení pobírá podle Zprávy o vyloučení z bydlení jen malá část těch, kteří by na něj měli nárok; například u seniorů a seniorek jde jen o 20 až 25 procent z přibližně 220 až 260 tisíc domácností, které by měly nárok na příspěvek přesahující tisíc korun měsíčně.
Čtěte také
Smysl by nejspíš dávalo, pokud by Babiš parazitováním na pracujících cílil na ty, kteří mají obří majetky, a přitom tyto možnosti nijak nevracejí společnosti, jež jim takový růst umožnila. Podle nedávného výzkumu PAQ Research vlastní v Česku jedno procento 36 procent celkového majetku. Ale těžko očekávat takovou mocnou palbu do vlastních řad.
Samozřejmě to není problém jen ANO. „Nepustíme sem nikoho, kdo nebude dodržovat naše pravidla, nebo je bude chtít měnit. Naší kulturu a tradice si musíme zachovat. Tečka,“ říká předseda ČSSD Jan Hamáček ve volebním spotu.
Pomiňme to, že kulturu a tradice nejde zakonzervovat – jde o živé, proměnlivé procesy. Z jeho slov nicméně není jasné, koho přesně sem nepustíme; kdo jsou ti, co nedodržují pravidla? Češi, jejichž firmy sídlí v daňových rájích? Zaměstnavatele, kteří porušují zákoník práce?
Čtěte také
Předseda Pirátů Ivan Bartoš se zase v nedávném rozhovoru pro rádio Impuls svěřil, že má problém s „muslimskou Evropou“, což se podle něj ukazuje na problematických státech jako Francie a Německo. Tady jsou záhadní „oni“ definováni jasněji, ale zase není jasné, v čem přesně Francie a Německo selhávají. A jsme my skutečně ti, kteří jim dobře poradí?
Zlenivělé výkřiky o obraně světa, jak ho známe, najdeme u celé řady dalších stran. Namísto skutečného politického konfliktu se klouže po povrchu, po symptomech problémů, které česká politická scéna pojmenovává jen mlhavě.
Jenže potíž s univerzálním „oni“ je ještě jedna – a po volbách nejspíš zřetelně vystoupí na povrch. I když jsou „oni“ poraženi, ukazuje se, že problémy zůstávají. Nikdo je totiž nechce řešit. A to bude ten pravý čas, aby přišli zase jiní „oni“.
Autorka je dramaturgyně a scenáristka
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
