Klára Vlasáková: Demokracie, střední věk a čekání na zázračné „potom“
Nedávno jsme oslavili 36 let od sametové revoluce. S každým výročím se pojí bilancování – v jakém stavu je demokracie, občanská společnost či veřejný prostor. Jak moc se oslabila sounáležitost a solidarita, z čehož profitují především ti nejbohatší, nejnedotknutelnější.
Co si vlastně slibujeme od dalších dekád? Socioložka a kulturoložka Kateřina Kolářová mluvila v nedávném rozhovoru pro Deník N o rizicích tzv. krutého optimismu – konceptu Lauren Berlant, který obsahuje jednoduchou myšlenku: když se budeme dost snažit, pracovat do úmoru, a především vydržíme, čeká nás lepší budoucnost.
Čtěte také
Lauren Berlant popisuje tento postoj jako aspiraci střední nebo nižší střední třídy, přičemž ale podobná víra nevede ke změně: budoucnost se stále odkládá „na potom“, hlubší společenské změny neprobíhají.
Lepší budoucnost přitom mají někteří už teď. Média před pár dny obletěla zpráva, že společnost Tymeprax Pavla Tykače uzavřela smlouvu o koupi 50 procent skupiny Mafra, kam patří třeba deník Mladá fronta Dnes, server iDnes, Rádio Impuls a mnohé další tituly. Finančník Pavel Tykač, který patří k nejbohatším Čechům, se dosud zaměřoval především na energetiku a těžbu hnědého uhlí. Vlastní také fotbalový klub Slavia Praha.
Veřejné zájmy a zájmy kapitálu
Ekonomka Kamila Fialová ze Sociologického ústavu AV ČR na letošní konferenci Právo a daně zdůraznila, že majetková nerovnost v Česku v posledních letech výrazně narůstá a nejbohatší skupiny obyvatel stále zvětšují svůj podíl na majetku společnosti.
Čtěte také
„Často dochází k tomu, že se majetek proměňuje v politickou moc. Může to narušovat demokratické procesy. To už jsou věci, jejichž svědky jsme v našem každodenním životě,“ okomentovala to Fialová. K možným řešením by podle ní patřily vyšší majetkové daně, větší progresivita daně z příjmů nebo statistické sledování rozložení majetku ve společnosti.
Podle zprávy ČTK vyhlásily české soudy od ledna do října letošního roku nejvíc osobních bankrotů od roku 2020 – konkrétně přes 13 tisíc, což je meziročně o 16 procent víc.
V tomto ovzduší, kdy majetkové rozdíly rostou, ti nejohroženější nejsou příliš slyšet a mediální prostor se rozkrajuje mezi finančníky, kteří jej nezřídka používají na zdůrazňování svých byznysových zájmů, zůstává viset otázka, kdy nastane ona lepší budoucnost. Šestatřicet let po sametové revoluci znamená, že demokracie vstupuje do „středního věku“ – a je otázka, zda jí bude sil přibývat, nebo spíše ubývat.
Čtěte také
Možná totiž nejde jen o bilanci. Možná se totiž nacházíme v situaci, kdy se na další dekády rozhoduje, jestli Česko bude místem, kde má smysl pečovat o to společné, veřejné, nebo se promění v zemi, kde se každý stará jen o vlastní přežití.
Zemi, ve které je chudoba ostudou, nikoli selháním systému. Zemi, ve které se veřejná debata zužuje na soupeření několika málo mocných hlasů.
A právě proto je důležité připomínat, že solidarita a péče o to, co je společné, přístupné a dostupné, jsou hodnoty, které potřebují zvláštní pozornost a ochranu.
Lepší budoucnost se nenastane sama od sebe. Ale pokud se má týkat víc než jen těch, kteří ji už dnes žijí, bude potřeba nahlédnout na to, že veřejné zájmy a zájmy kapitálu můžou být, a často jsou, v opozici. Že fakt, že někdo vydělal hodně peněz, je pozoruhodný a pro mnohé jistě inspirativní, ale že stejně nebo víc obdivu můžeme věnovat pečovatelkám, pokladním nebo seniorům a seniorkám.
Demokracie ve „středním věku“ možná nepotřebuje oslavné projevy ani nostalgii po začátcích. Možná je jejím úkolem přestat doufat v zázračné „potom“ a začít měnit, „teď“.
Autorka je dramaturgyně a scenáristka
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
