Klára Vlasáková: Dejte pozůstalým aspoň chvíli pokoj

6. duben 2021

Asi není v Česku nikdo, kdo by v posledních dnech neviděl fotografie Staroměstského náměstí pokrytého kříži za oběti covidu. Tento pietní akt – a oběti jako takové – jde však snadno zneužít k vlastním mocenským zájmům.

Spolek Milion chvilek pro demokracii namaloval křídovým sprejem na náměstí tisíce bílých křížů. Ty připomínají osoby, jež podlehly covidu. Jejich počet se dostal nad 25 tisíc a Česko tak patří v přepočtu na obyvatele k zemím s nejvyššími počty zemřelých. Češi a Češky začali ke křížům dopisovat jména svých blízkých. Objevovaly se také svíčky nebo květiny.

Čtěte také

Takhle silná akce ve veřejném prostoru ukázala dvě věci – jednak jak moc potřebujeme příležitost a způsob, jak si truchlení odžít. A potom také jak snadno lze oběti využít ke sledování svých vlastních cílů.

První zmiňovaný aspekt se stane předmětem budoucích debat. Vysoké počty mrtvých představují tragédii, ze které se budeme vzpamatovávat řadu let a která si zasluhuje důstojné, citlivé připomínání.

Druhý aspekt nejlépe ilustroval arcibiskup Dominik Duka. Ten v sobotu 27. března sloužil na náměstí mši za „nenarozené děti, jejich rodiče a zdravotnický personál“. Akci organizovalo pražské arcibiskupství společně s antipotratovým Hnutím pro život. Deník N několik dní před mší upozornil, že organizátoři lákali, aby na akci přijeli také lidé z jiných okresů. Nabízeli, že jim v případě zájmu vyřídí potřebné dokumenty. Přitom vycestování do jiného okresu kvůli mši povolené není.

Oddělit počty mrtvých od vládních rozhodnutí

Duka nedával potraty do souvislosti s koronavirem poprvé. V únorovém rozhovoru pro server Christnet.eu se vyjádřil, že se sice hrozíme počtu covidových obětí, ale přehlížíme děti, kterým – jak tvrdí – nebylo dovoleno, aby se narodily.

Podobné výroky jsou zvlášť mrazivé, pokud je postavíme vedle toho, kam se stáčejí potratové diskuze na Slovensku nebo jak tvrdou protipotratovou politiku vede Polsko: polské ženy mohou podstoupit interrupci pouze, pokud je ohrožen život či zdraví matky nebo pokud k těhotenství došlo důsledkem znásilnění či incestu.

Čtěte také

Duka svou soustavnou rétorikou ohledně potratů dává jasně najevo, kam by se Česko mohlo v příštích letech naklonit. Člověk nemusí být ani kdovíjaký pesimista, aby si to dovedl představit. Dějiny ostatně nevedou jen vstříc lepším, humanističtějším zítřkům; to je jen útěšná myšlenka, která nám dovoluje povýšeně pohlížet na naši éru jako lepší a nadějnější, než byly ty předchozí.

Na mši na Staroměstském náměstí však není nejpřekvapivější, komu ji organizátoři věnovali, ale s jakou tvrdostí a bezohledností spojili svou agendu právě s oběťmi covidu.

Jistě – dalo by se namítnout, že tohle přece dělá i Milion chvilek pro demokracii, když ve svém prohlášení kritizuje vládu a premiéra. Jenže oddělit počty mrtvých právě od vládních rozhodnutí a strategie je nemožné. Navíc je naprosto jasné, že se koronavirus stane bitevním polem nadcházejících voleb.

Vzít si však počty zemřelých jako argument proti potratům je neslýchané, jak z hlediska racionálně-argumentačního, tak čistě lidského.

Klára Vlasáková, spisovatelka

Přejme si, abychom s obří ztrátou, kterou celá země zažívá, dovedli do budoucna nakládat tak, jak si zasluhuje – důstojně a bez vychytralé snahy nahnat si na ní mocenské body. Všichni pozůstalí si přece zaslouží aspoň chvíli klidu a pochopení. Nejsme snad tak malá země, aby tu pro ně nebylo místo.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.