Klára Notaro: Francie opět prožívá období demonstrací a stávek

Nyní se ve Francii stávkuje proti zákonu o důchodovém věku, podle kterého by se mělo pracovat do 64 let.

Čtěte také

Alice Muthspiel: Malý průvodce pařížskou manifestací

Francouzi se dovolávají Macronova předvolebního slibu z roku 2017. To říkal, že nepřipustí, aby se důchodový věk zvyšoval. Tenkrát nastávající prezident nemohl tušit, že svět ochromí epidemie a že se tím pádem státní dluh závratně prohloubí. Také nepředvídal, že Rusko napadne Ukrajinu a že se Francie dostane do energetické krize.

Prezident má nízkou popularitu, vyčítá se mu jeho nadřazenost, jeho necitelnost vůči  lidem, vyčítá se mu i to, že kdysi pracoval pro banku Rothschild and Company specializovanou na finanční inženýrství.

Čtěte také

Petr Janyška: Francie je na pokraji výbuchu, téměř padla vláda

K nespokojenosti mají Francouzi důvodů mnoho. Začínají si uvědomovat, že se společnost nemůže spolehnout na stát pro řešení všech problémů. Toto prozření urychlil covid.

Po desítky let hlásaná teorie, že Francie nemusí mít průmysl, neboť  je tak krásná, že může žít pouze z turismu, z gastronomie a z výroby luxusního zboží, se ukázala jako planá nebo rovnou jako škodlivá. Výroba se přestěhovala do vzdálené ciziny a ze zaměstnanců se stali nezaměstnaní.

Globalizace společnost destabilizovala

Turismu se sice ve Francii stále vede dobře, ale ne všichni dělníci a technici, kdysi hrdí na svou odbornost a na svou továrnu, se mohou stát číšníky nebo hoteliéry. Jejich společenský pád se zobrazil i na životní úrovni jejich rodin, jejich měst a celých regionů. Na jejich morálce. Podpora od státu nemůže nikdy nahradit pocit užitečnosti a radost z dobře provedené práce. 

Čtěte také

Eva Svobodová: Sucho ve Francii

Stejně devastující je pro venkov zánik menších zemědělských hospodářství a vznik obřích zemědělských podniků. Ti, jejichž předkové hospodařili na malých polích, se dnes stali řidiči kamiónů a z přístavů rozvážejí zboží z Asie.

Ve městech i na venkově se zrodil pocit ublíženosti, nepochopení, a vznikl tu prostor pro extrémy. V čele extrémní levice stojí Jean-Luc Mélenchon a v čele extrémní pravice: Marine Le Pen a její mladý nástupce Jordan Bardella.

Revoluční nálada se šíří hlavně mezi stoupenci sdružení levicových stran Nupes. Manifestace jsou stále agresivnější a mladí levicoví násilníci páchají škody všude, kam se vetřou. Zničili i starobylé dveře na radnici v Bordeaux.

Čtěte také

Klára Notaro: Jak a proč se začíná měnit zemědělství ve Francii

Prezident Macron dokonce musel poprosit anglického krále Karla III., aby odložil oficiální cestu do Francie, protože mu nemohl poskytnout důstojný průběh pobytu. A tak extrémní levice v čele s poslankyní Sandrine Rousseau požadující zrušení slavnosti na zámku ve Versailles dosáhla svého.

O důchodové reformě se bude jednat i nadále, protože hlas ulice je tentokrát ve Francii neobyčejně silný. A stále víc je slyšet slovo „colère“ – to znamená zlost a vztek.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži