Kerryho „první přiznání z Washingtonu“. Chaos v pozadí nejdražší zimní olympiády

1. listopad 2013

Šéf americké diplomacie se kaje za odposlechy, ale zároveň jej hájí. Zimní olympijské hry se blíží rychle, a špatných zpráv ze Soči je stále více – rozzuření zedníci bojují o nevyplacené mzdy, množí se obvinění z korupce, šlendriánu a strmě nepřiměřených nákladů výdajů. Pákistán kritizuje útoky bezpilotních letounů, a po straně jim pomáhá.

Šéf americké diplomacie John Kerry se v noci na dnešek během videokonference mezi Washingtonem a Londýnem omluvil za to, že USA zašly při špehování spojenců „občas příliš daleko“. Píše o tom server BBC, podle něhož je Kerry zatím nejvyšším představitelem Obamovy administrativy, který veřejně promluvil o americko-evropském napětí. Sběr informací ale podle ministra zahraničí posloužil k odvracení teroristických útoků. „První přiznání z Washingtonu“ přišlo podle BBC ve chvíli, kdy se skandál rozrostl až do Austrálie. Ta měla Američanům ve špehování pomáhat prostřednictvím svých ambasád v Číně, Indonésii, Thajsku, Singapuru a Vietnamu. Indonésie už povolala ke konzultacím australského velvyslance v Jakartě, a vysvětlení důrazně žádá také Peking. Australské ministerstvo zahraničí zatím obvinění odmítlo komentovat.

„V některých případech, připouštím, stejně jako učinil prezident, že některé z těchto akcí zašly příliš daleko. Ujišťujeme, že se to v budoucnu nestane,“ řekl Kerry. V rozhovoru ale především obhajoval dosavadní praxi. Sběr informací je podle něj nezbytný pro boj proti terorismu a zabránění atentátům, jako byly útoky z 11. září 2001 ve Spojených státech, atentáty v Madridu v březnu 2004 či v Londýně v červenci 2005. „Zabránili jsme tomu, aby padala další letadla, aby vybuchovaly budovy a lidé se stávali terčem atentátu jednoduše proto, že jsme o jejich plánech věděli dopředu,“ tvrdil Kerry. „Ujišťuji vás, že nevinným lidem sběr informací nijak neuškodil. Ale je pravda, že v jistých případech už to zašlo moc daleko a bylo to nevhodné,“ kál se diplomat. Videokonferenci zorganizovala organizace Open Government Partnership. Kerry podle BBC připustil, že odposlechy byly rozsáhlé, ale odmítl, že by se týkaly až 70 milionů lidí, jak zaznělo v médiích.

Uprchlý technik amerických tajných služeb Edward Snowden mezitím nabídl Německu, že by osobně přiletěl do Berlína a pomohl s vyšetřováním odposlechů spolkové kancléřky Angely Merkelové. Berlínský zpravodaj BBC Steve Evans však píše, že křesťansko-demokratická vláda bude mít s jeho pozváním problém, protože jeho přítomnost by vedla k dalšímu napětí s USA ohledně možné extradice.


Ilegální dělníci v Soči se svých těžce vydělaných platů nedočkají

Do zahajovacího ceremoniálu nejdražších zimních her v historii olympijského hnutí zbývá 97 dní. Podle britského deníku Daily Telegraph finišování stavebních prací doprovázejí odhalení, která se mohou změnit v PR katastrofu. Stavební firmy prý zaměstnaly na 95 tisíc dělníků, ti však dostali jen nepatrný zlomek z proinvestovaných 51 miliard dolarů. A ti, kteří byli zaměstnáni ilegálně, mnohdy nedostali plat žádný – zaměstnavatelé o jejich základní potřeby nejevili prakticky žádný zájem.

„Pořád dokola nám slibovali, že výplata bude příští týden, pak zase příští týden, a tak pořád dokola,“ říká třicetiletý Viktor Spinu, Moldavan, který neviděl mzdu od března. „A teď nás navíc vyházeli a místo nás přivezli nové zaměstnance. Podle autobusů jsou z Jugoslávie,“ říká muž. Většina ošizených zedníků a stavebních dělníků pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu. Se svými kolegy prý čekají na výplatu patnácti milionů rublů, což je v přepočtu téměř devět milionů korun.

Dům pro český olympijský tým v Soči

Práce byla tvrdá, ale platy zprvu velmi uspokojující. Spinu dostával měsíčně v přepočtu 23 tisíc korun, přičemž průměrná ruská mzda nedosahuje ani 17 tisíc. V dubnu však náhle zaměstnavatel přestal platit s tím, že jemu samotnému nezaplatil státní podnik Ruské dráhy. „Pokud nemáte v pořádku papíry, nic nezmůžete,“ vysvětluje Semjon Semjonov z lidsko-právní organizace Pamjať, který ve městě působí jako poradce pro sezónní a zahraniční dělníky. Případ pana Spinu podle něj není výjimečný, a je velmi málo pravděpodobné, že by někdy nevyplacené peníze uviděl. Firma prý nezaplatila ani těm, kdo měli pracovní povolení a řádné smlouvy. „To už je rarita i na ruské poměry,“ říká Semjonov. Jeho kancelář začala fungovat v červenci 2012, a od té doby eviduje stížnosti asi patnácti set dělníků.

Skandálních případů je ale více. Na jiném místě přes noc zmizel management subdodavatelské firmy, který rovněž nezaplatil svým dělníkům a nedostavěl ani ubytovací kapacity pro vedoucí činitele paralympiády. Ruská prokuratura ve snaze o odhalení zlodějů narazila pouze na síť falešných adres. „Asi už jsou dávno pryč z Ruska,“ míní Semjonov. Podle jeho odhadů na 80 procent hrubé pracovní síly tvoří narychlo najatí ilegálové, kteří jsou vůči bezohledným zaměstnavatelům prakticky bezmocní. Mezi postiženými však nejsou jenom cizinci. Začátkem října zahájil jeden ruský dělník hladovku a zašil si ústa na protest proti nevyplacení dvou měsíčních platů.

Pouhé tři měsíce před zahájením her je navíc černomořské letovisko jedním obřím staveništěm, připomíná Daily Telegraph. Od subtropického pobřeží až po zasněžená úbočí západního Kavkazu se rozléhá bušení pneumatických kladiv a skřípot kovových konstrukcí. Sportoviště jsou sice hotova, ale několik projektů je hodně pozadu s dokončováním, a náklady naopak překročily všechna myslitelná očekávání. Například lyžařský můstek bylo potřeba několikrát předělávat, a jeho cena se vyšplhala v přepočtu z plánovaných 736 milionů korun na závratných pět miliard. Putin kvůli tomu sesadil viceprezidenta Ruského olympijského výboru, jehož firma dostala na můstek stavební kontrakt.

Kritikové Kremlu však upozorňují, že příběh zedníka Spinu odhaluje pouze špičku korupčního ledovce. Pod povrchem je prý skryta gigantická rozkrádačka, která spolkla podstatnou část z mnohamiliardového rozpočtu her. „Náklady jsme nepřekročili ani o rubl,“ odpověděl na dotaz ohledně rozpočtu Andrej Markov, šéf biatlonového areálu, který postavil státní energetický gigant Gazprom. „Jak by mohly existovat finanční nejasnosti, když je vše garantováno samotným prezidentem?,“ tvrdil s odzbrojující naivitou. Nikdo mu však nevěří.

„Co do rozsahu, ambic a nasazení státních zdrojů připomíná olympiáda v Soči klasickou sovětskou pětiletku,“ píše Daily Telegraph. Kreml vtáhl do projektu státní podniky od Gazpromu přes státní železnice až po největší banku v zemi. Dokonce oligarchové byli donuceni přispět svou trochou do mlýna. Olympijskou vesnici postavil Oleg Děripaska, zatímco důlní a ocelářský magnát Vladimir Potanin zainvestoval středisko alpského lyžování. Organizátoři se podobají sovětským plánovačům také v tom, jak rádi a nadšeně zmiňují statistiky. Ruští stavbaři podle nich vybudovali 206 sportovišť, 367 kilometrů nových silnic a 201 kilometrů nových železnic. Na rychlo- a krasobruslařskou arénu prý padlo tolik oceli, že by z nich mohly vzniknout dvě Eiffelovky, a jako pojistku pro případ teplé zimy organizátoři nachystali 450 tisíc kubíků umělého sněhu. Na vrcholu stavebního úsilí pracovalo v Soči a okolí 95 tisíc dělníků, z toho osm až deset procent tvořili cizinci ze šestadvaceti zemí.

Semjonov však tvrdí, že statistik zaměstnanosti bylo možno dosáhnout pouze díky vykořisťovaným ilegálům. Státní podnik Olympstroj, který stavbu realizoval, nicméně tvrdí, že zaměstnanecké zákony byly přísně dodržovány. „Na řádné provedení dohlížely různé vládní agentury, včetně úřadu generálního prokurátora, představitelů Krasnodarského regionu, místní inspekce a dokonce Ruské federální migrační služby. Pokud má některý ze zaměstnanců pocit, že byla jeho práva porušena, ať se klidně obrátí na některé ze zmíněných orgánů. Vše bude řádně prošetřeno podle ruských zákonů,“ uvedl mluvčí Olympstroje v oficiální reakci pro Daily Telegraph.


Jak rozumět zprávám o počtu pákistánských obětí bezpilotních útoků

Téměř deset let již uplynulo od chvíle, kdy nad nepokojnou kmenovou enklávu na pomezí Pákistánu a Afghánistánu vzlétly první americké bezpilotní letouny. „Od té chvíle je nasazení této sofistikované zbraně předmětem rozhořčených sporů jak ve Spojených státech, tak v Pákistánu,“ píše BBC. Vášně rozněcují zejména zprávy mezinárodních aktivistických skupin, podle jejichž nedávného tvrzení takzvané drony mají na svědomí v oblastech ovládaných Talibanem či al-Káidou neúnosně vysoký počet nevinných civilistů.

Podle BBC je velkou ironií, že argumenty humanitárních pracovníků se zde zcela překrývají s tvrzením protalibanských militantů v Pákistánu. Obojí stavějí svou kampaň proti bezpilotním strojům na tvrzení, že obětí z řad civilistů je příliš mnoho. Naproti tomu liberálnější složky pákistánské společnosti i leckteří obyvatelé kmenových území dávají za pravdu americké oficiální verzi, podle níž se drony trefují především do legitimních nepřátelských cílů.

Bezpilotní letoun Boeing Phantom Ray

Tuto středu došlo k novému obratu, protože pákistánská vláda zveřejnila vlastní odhady. Podle Islámábádu zahynulo například v roce 2008 pouhých 67 civilistů, což je podstatně méně, než tvrdí lidsko-právní skupiny. A nejnovější pokusy ověřit počty obětí stanovují chmurnou statistiku za celé období někde mezi čtyřmi a devíti stovkami mrtvých. Britský právník Ben Emmerson, který připravuje dokumentaci pro Spojené národy, nezávisle na tom usoudil, že od roku 2004 drony usmrtily asi 400 civilistů. Podobná čísla považují za spolehlivá také organizace jako New American Foundation nebo Reprieve International.

Aktivisté přiznávají, že ověřit fakta na místě je nemožné – ke konečným číslům se dospívá zprůměrováním údajů z novinových zpráv, vládních statistik a dalších zdrojů. Amnesty International vyzpovídala systematicky příbuzné obětí bezpilotních útoků. Závěr? Zmíněná čísla jsou správná. Také reportéři i vládní úředníci tvrdí, že kdyby došlo k většímu počtu obětí, napříč pevně semknutými komunitami by se o tom šířilo daleko více zpráv. Nyní se snaží vnést do záležitosti jasno také Islámábád, protože boj proti bezpilotním letadlům je hlavním cílem vlády Naváze Šarífa, který převzal moc v červnu. Minulý týden se setkal s šéfem Bílého domu Barackem Obamou, a všeobecně se spekulovalo, že bude na prezidenta tlačit hlavně kvůli dronům.

Podle BBC rozpor mezi oficiálními čísly a silné protiamerické nálady odrážejí neřešitelné dilema dnešního pákistánského státu, který není schopen formulovat či provádět jasnou politiku. Pákistánská vláda totiž proti dronům verbálně bojuje, ale Američanům s útoku pomáhá. Dokazují to mimo jiné aktivity pákistánské tajné služby, která systematicky brání novinářům dostat se na místa úderů a přinést aspoň částečně objektivní zpravodajství. „Některé údery prý dokonce nařídila samotná vláda v Islámábádu, a pro další nabídla nepřímé zdůvodnění, aby Američanům usnadnila provést úder,“ píše BBC.

Americko-pákistánské vztahy jsou komplikované od roku 2008, kdy demokratická vláda nahradila vojenský režim Parvíze Mušarafa. Nový premiér Naváz Šaríf řídí regionální válku s islamisty po svém, a odmítá finanční pomoc USA. Bilaterální vztahy se dostaly na historické minimum ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že nejhledanější terorista světa Usáma bin Ládin pohodlně přežíval v úkrytu nedaleko vojenské akademie v Abottábádu. Od té doby sice pákistánský režim s Američany jakžtakž spolupracuje, ale sílí zmíněný odpor k bezpilotním letounům. V čele protiamerických aktivit jsou samozřejmě radikální islamisté, ale existují signály, že je podporuje také část zpravodajské elity.

Hlavními cíli těchto skupin jsou kromě zastavení úderů ze vzduchu také denuncování aktivistky Malaly Júsufzaiové coby prozápadní loutky, a také repatriace Afíji Siddikíové, americké občanky, zatčené za údajnou vazbu na al-Káidu. Kvůli ní unesli militanti dokonce dvě české studentky. Zmíněné tři argumenty podporuje pákistánská střední třída, žijící ve městech, o níž se premiér Šaríf opírá. Proto Šaríf bezprostředně po nástupu k moci rozjet kampaň proti dronům a zároveň zahájit přímá mírová jednání s Talibanem. Teprve pokračující střety Islámábád přesvědčily, že s Talibanem nebude možné mír dosáhnout. V tomto kontextu je vládní zpochybňování počtu obětí jasným signálem, že Šaríf se snaží o opatrné nakročení směrem k Američanům, konstatuje závěrem BBC.


Syrské chemické zbraně budou zničeny v Albánii

Zásoby nebezpečných chemických látek, k jejichž likvidaci se Sýrie pod mezinárodním tlakem zavázala, budou pravděpodobně zničeny v Albánii. Napsal to dnes ruský podnikatelský list Kommersant s odvoláním na diplomatické zdroje. Na likvidaci se bude podílet i Rusko, které poskytne částku dva miliony dolarů a pomůže s přepravou chemické munice určené k likvidaci. Rusko odmítá poskytnout ke zničení syrských chemických zbraní své území a pomoci v tomto smyslu Američanům odmítlo i Turecko a Jordánsko, píše ruský list. Minulý týden nabídku Washingtonu odmítlo i Norsko.

Zničit tyto látky přímo na území Sýrie experti podle Kommersantu považují za nemožné. Albánie je za těchto okolností bezmála jedinou reálnou možností, píše list. Tirana udržuje se Spojenými státy těsné styky a sotva by americkou žádost odmítla. Albánie má navíc s likvidací chemických zbraní zkušenost, protože v roce 2007 zničila s pomocí USA, Německa a Švýcarska 16 tun yperitu a jiných látek nahromaděných ve vojenských skladech za komunistického režimu. Spolu s Albánií by se podle Kommersantu na likvidaci syrských chemických zbraní mohla podílet ještě jedna evropská země – nejspíše to bude Belgie nebo Francie.

Sýrie


Vatikanolog: Rozvedení katolící a katoličky by neměli jásat předčasně

Americký katolický magazín National Catholic Reporter dnes komentuje velmi netradiční krok Vatikánu – vedení církve se pomocí dotazníku pokusí zjistit, zjistit, jak se katolíci v jednotlivých zemích ve skutečnosti vypořádávají s citlivými tématy, jako jsou například antikoncepce, rozvody, mimomanželské svazky či homosexuální partnerství. Formuláře byly v polovině října rozeslány farářům, kteří jsou denně ve styku s věřícími a tyto otázky musejí řešit. Průzkum má sloužit jako podklad pro jednání plánovaného biskupského synodu, který se bude příští rok věnovat rodině.

Konkrétně jde Vatikánu o informace, zda se v dané zemi uznávají homosexuální svazky a jak se faráři staví třeba k tomu, když homosexuální pár požádá o výuku katechismu či svaté přijímání pro své děti. Vatikán rovněž zjišťuje, jak církev v reálu zachází s rozvedenými a podruhé sezdanými páry či páry žijícími mimo manželství a jak se věřící staví k zákazu používání umělé antikoncepce.

Svatba (ilustr. obr)

„Ačkoli mediálně vděčná je především problematika gayů a leseb, pro církevní provoz je Achillovou patou postoj k rozvedeným věřícím,“ píše vatikanolog John Allen. Expert upozorňuje, že Vatikán byl ke svému netradičnímu kroku dotlačen takříkajíc zdola. Německá diecéze ve Freiburku totiž nedávno vydala čtrnáctistránkový pastýřský manuál, v němž podrobně určuje, za jakých okolností se mohou rozvedení a znovu vdaní a ženatí katolíci a katoličky vrátit ke svatému přijímání. To je radikální krok vpřed, protože rozvedení věřící se momentálně ocitají v neřešitelné situaci – ke svátosti nesmí, a znovu vdát či oženit se také nesmí, jinak přijdou o věčnou spásu.

Katolická církev totiž pojem rozvod nezná a manželství považuje za nerozlučitelné. Za určitých podmínek sice umožňuje jej prohlásit za neplatné, to se ale netýká obvyklých případů rozpadů manželství – zneplatnění sňatku se teoreticky vztahuje třeba na duchovní, kteří byli v 50. letech donuceni obrovským nátlakem k ženitbě, anebo na případy zvlášť surového domácího násilí. Německá diecéze se tudíž pokusila tento neudržitelný stav prolomit na vlastní pěst. Vatikán reagoval 8. října výzvou, aby církevní představitelé raději počkali, až o reformě v této věci centrálně rozhodnou v Římě. Krátce nato rozeslal formuláře.

„V případě Freiburgu jsou tato očekávání nejspíše předčasná,“ míní John Allen. „Starší katolíci si možná vzpomínají, jak papež Jan XXIII. vytvořil v roce 1963 komisi pro přezkoumání antikoncepce. Všeobecné očekávání změny bylo tak velké, že si někteří věřící dodnes pamatují, jak kněží z kazatelen říkali, že zpovídat se z hříchu antikoncepce není potřeba, protože zákaz brzy úplně zmizí,“ píše vatikanolog. Nový papež Pavel VI. však tradiční zákaz potvrdil encyklikou Humanae Vitae. A není jasné, zda papež František spustí v této oblasti dalekosáhlé změny. „Vůbec však není jisté, zda je papež v této otázce rozhodnut, a udělal by dobře, aby dění ve Freiburgu komentoval nahlas a naznačil, zda nemáme čekat v rozpolceném postoji církve k rozvodům nějaký posun,“ míní magazín. Mimořádný synod o rodině se má uskutečnit příští rok v říjnu.

autor: rma
Spustit audio