Keltské „Stonehenge“ se našlo v muzeu
Při zkoumání plánů starých vykopávek zjistili němečtí archeologové, že pohřební mohyla keltského velmože sloužila jako astronomický kalendář.
Když si vědci z Římsko-germánského ústředního muzea v Mohuči rozložili na stolech plány vykopávek, které provedli jejich předchůdci v pohoří Černý les v lokalitě Magdalenenberg, všimli si, že půdorys pohřebiště keltského velmože nápadně připomíná pohled na noční oblohu. Hrobka ležela ve středu. Ostatní hroby zaujímaly pozice, které odpovídaly poloze souhvězdí pozorovatelným na severní polokouli.
Zatímco stavitelé anglického Stonehenge se řídili přednostně Sluncem, keltští budovatelé více než sto metrů široké magdalenenbergské pohřební mohyly se soustředili na pohyby Měsíce. Do mohyly byly v dlouhých liniích zasazeny dřevěné kůly. S jejich pomocí stanovovali Keltové okamžik, kdy je Měsíc nejvýše nad obzorem. K tomu dochází opakovaně s periodou 18,6 roku. Keltové považovali tento „lunovrat“ za klíčový moment svého kalendáře.
Poloha hrobů na královské mohyle z Magdalenenbergu odpovídá dnes postavení souhvězdí v období mezi letním a zimním slunovratem. Vědci jsou ale přesvědčeni, že budovatelé „keltského Stonehenge“ zachytili konstelaci v okamžiku letního slunovratu. Pomocí počítačového programu zjistili, že skutečná poloha souhvězdí na obloze při slunovratu se kryla s rozmístěním keltských hrobů někdy kolem roku 618 př.n.l. To by činilo z pohřební mohyly v Magdalenenbergu nejstarší známý doklad keltského měsíčního kalendáře.
Měsíční kalendář byl mezi Kelty běžný. To dokládají i některé pasáže v Césarových „Zápiscích o válce galské“. Po dobytí Galie Římany byl keltský kalendář rychle nahrazen římským kalendářem vycházejícím z pohybů Země kolem Slunce. Magdalenenbergská mohyla je jednou z památek, které existenci původního keltského způsobu měření času připomínají.
Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 4.11.2011 v 9:00.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.