Když vzdělání není prioritou. Dětem z takových rodin pomáhají motivační besedy i osobní příklady

Gymnázium Budějovická v Praze nemá mezi studenty jediného Roma. Přesto tam ředitel Jan Jícha pozval romské hudebnice, divadelní soubor a nechal uvařit romské menu. Zmínky o Romech se podle něj v českých školách zpravidla zastaví u romského holokaustu, a pak snadno vznikne dojem, že jejich problémy patří do minulosti.

„Chtěl jsem, aby výsledkem tohoto dne byl pocit, že Romové jsou opravdu živé etnikum, živá kultura, živý jazyk a že to jsou lidé, kteří jsou součástí naší společnosti. Aby i naše děti, které mají v životě větší štěstí než většina Romů, vnímaly, že tihle lidé tady jsou a mohou mít problém se životem nebo kariérou jen proto, že mají tento etnický původ,“ říká Jan Jícha.

Jan Jícha, ředitel Gymnázia Budějovická|foto:Daniela Vrbová, Český rozhlas

Přednášku o sociokulturních specifikách Romů vedl pro starší studenty Ondřej Radič z organizace ARA Art. „Osobně rozděluju republiku na Prahu a mimo-Prahu. Mimo Prahu jsou pojmy, které si studenti s Romy spojují, drsnější,“ říká po přednášce.

„Tady uváděli ‚hudba, cestování, menšina‘. Jinde to bývá ‚krást, zlato, podvádět‘. Ale na konci hodiny si dáváme stejnou aktivitu a jejich názory se mění. Proto tyhle přednášky považuji za smysluplné,“ dodává. Vysvětluje na nich například proč neříkat „cikáni“, ale důsledně jen „Romové“.

Naprostá většina studentů Gymnázia Budějovická se do programu romského dne aktivně zapojila. Někteří potom uvedli, že považují za důležité mluvit o menšinách a bránit tak diskriminaci. Jiní uznali, že je řada informací o dějinách Romů překvapila.

Mimo zlatou klec

Na osobní setkání sází i organizace Romea. Na Ostravsku posílá k žákům na druhém stupni jako lektory vlastní stipendisty – romské studenty, které podporuje v jejich úsilí dosáhnout dobrého vzdělání. Jedním z nich je Josef Ladič, student střední zdravotnické školy. „Za mě je vzdělávání věc, která umožňuje strašně moc otevřených dveří do života,“ říká.

Josef Ladič|foto:Osobní archiv

Dodává přitom, že důležité nejsou jen známky ve škole, ale i volnočasové zájmy. On sám dává lekce doučování, nebo se zapojil do projektu Pro lepší budoucnost, zaměřeného na romské děti.

S projektem motivačních besed organizace Romea objíždí ostravské školy mimo jiné v sociálně vyloučených lokalitách. „Neprovozujeme ale pozitivní diskriminaci a necílíme jen na ně a jen na Romy. Ale je bohužel pravda, že většina sociálně znevýhodněných žáků jsou romského původu,“ upřesňuje.

Z jeho zkušenosti pramení slabá motivace ke studiu z rodinného prostředí, kde se škola nedává na první místo. Co ale zájem o ni rozhodně probudí, je prý vidina lepšího platu.

Do školy díky zdravým kořenům

V Moravském Berouně na Olomoucku se spolek Ecce Homo rozhodl pracovat s celými rodinami. Komunitní pracovnice Tereza Lacková a Andrea Hlaváčová provázejí hlavně romské děti od dětské skupiny přes mateřskou školu až na střední. A nenechají se odradit, ani když rodiče hodnotu vzdělání nedoceňují.

Čtěte také

Jak podchytit talent romských žáků? Uměním, artivismem, knihami, inspirativními příběhy a pomocí

Podle ředitelky spolku Pavlíny Kráčmarové bylo cílem jejich projektu propojit školskou, zdravotní a sociální oblast a dosáhnout toho, aby se lidé z těchto oblastí spolu více bavili. Za největší úspěch považuje vyšší docházku romských dětí do mateřských škol, a tím jejich lepší připravenost na základní vzdělávání.

„To je něco, co je v zájmu každé obce,“ dodává Pavlína Kráčmarová. V Moravském Berouně pomohlo nastavit takový model město spolu s Agenturou pro sociální začleňování. „Klíčové je, aby obce získaly pracovníky, kteří mají důvěru v místních komunitách,“ radí ostatním.

Jak konkrétně si Tereza Lacková a Andrea Hlaváčová získaly důvěru rodin, s nimiž pracují? Jak jim v tom pomohla vlastní britská zkušenost? A v čem je projekt z Moravského Berouna přenositelný i do dalších obcí v Česku? Poslechněte si celý pořad Reparát.