Když piju na zdraví, vím, na co piju. Na Zdeňka Dienstbiera vzpomínají jeho pacienti

10. červen 2015

V Česku už čtvrt století funguje Liga proti rakovině. Za tu dobu se změnily mnohé lékařské postupy. Úmrtnost pacientů se snižuje. S tím, jak stárne populace, nemocných přibývá. Jak vlastně žijí pacienti, kteří v boji s nádorem zvítězili?

U zrodu České ligy proti rakovině stál profesor Zdeněk Dienstbier, který se specializoval na léčbu Hodgkinovy choroby, zhoubného bujení lymfatické tkáně. To se objevuje nejčastěji u mladých lidí. Jednou z jeho pacientek byla i Tereza Klečková, dnes advokátka.

Tereza sedí v prosluněné kanceláři nedaleko centra Kolína. Vysoká půvabná žena, která by se místo práva mohla věnovat modelingu, před lety svedla boj s rakovinou.

„V osmnácti se cítíte na sedmdesát, řešíte návštěvu doktorů, stojíte v tramvaji a není vám dobře a říkáte si, mám někomu říct z těch starších lidí kolem mě, že by mě mohli pustit sednout, protože mi není dobře?“

Dělej, na co se cítíš

V době, kdy jí lékaři oznámili diagnózu, se její otec zotavoval po lehké mozkové příhodě. Péči o oba tak musela zvládnout Terezina matka.

Dnes se Tereza Klečková specializuje na civilní právo. Nejvíc ji zaměstnává práce pro realitní kanceláře. Mimo to se stará o rodinu. S manželem má dvě malé děti. V boji s nemocí jí pomohl nadhled, humor a to, že se snažila celou situaci si moc nepřipouštět.

Lymfatické uzliny a cévy

„Jestliže budete se utápět v možných důsledcích nemoci, tak nastanou. Tak je to i v životě. Profesor Dienstbier mi řekl, dělej, na co se cítíš. Tak jsem dělala, na co jsem se cítila.“

Na zmíněného profesora Zdeňka Dienstbiera, zakladatele Ligy proti rakovině, vzpomíná jako na výjimečného člověka. „Byl to zvláštní pán se zvláštním smyslem pro humor. On měl rád židovský humor. S každým si povídal o tom, co bylo důležité, dokázal se naladit na vlnu pacienta.“

Jak těžká nemoc ovlivnila její život? „Když piju na zdraví, vím, na co piju.“

Profesor věděl, že s dětmi budu šťastná

S Hodgkinovým lymfomem se potýkala i Jitka Krčmová. V jejím případě se nemoc vrátila. „Ze dne na den se dozvíte, že jste člověk, který nesmí vůbec nic, a který možná zemře,“ říká Jitka Krčmová.

To, že má Hodgkinovu chorobu, tedy zhoubné bujení lymfatické tkáně, se dozvěděla, když jí bylo sedmnáct. Dlouhou dobu předtím byla unavená a měla zvýšenou teplotu. I když na sérii ozařování reagovala Jitka výborně, po dvou letech se jí nemoc vrátila. Pak došlo i na původně odkládanou chemoterapii.

Zdeněk Dienstbier

Stejně jako jiným pacientům s diagnózou Hodgkinův lymfom pomohl i jí uznávaný český onkolog Zdeněk Dienstbier. „Když bylo nejhůř, otevřely dveře a přišel pan profesor, z kterého jsem cítila lásku. Že to nesmím vzdát a nikdy nesmím myslet na to, že bych to neměla zvládnout.“

Vzpomíná Jitka Krčmová, která žije s manželem ve Vranově na Benešovsku v domě obklopeném zelení a plném zvířat. Přestože to pro ni nebylo bez zdravotního rizika, se po vyléčení rozhodla mít děti.

„Nejzdravější a nejkrásnější období v životě bylo těhotenství. To druhé jsem si vybojovala navzdory všem, akorát profesorovi ne, ten mi to schválil, protože věděl, že budu šťastná.“ Jejím dětem je dnes 23 a 21 let.

Jitka Krčmová byla dlouhá léta v invalidním důchodu. Pak pracovala na částečný úvazek a před třemi lety se rozhodla pro radikální změnu profese. Dnes je z ní instruktorka v autoškole.

Kvůli léčbě, kterou podstoupila jako mladá dívka, se dnes potýká s řadou zdravotních problémů. Přesto si užívá každý den a jejím největším přáním je dočkat se vnoučat.

Podle lékařky Michaely Fridrichové, předsedkyně Ligy proti rakovině, byl profesor Zdeněk Dienstbier mimořádně zajímavá osobnost.

„Založil u nás nový vědní obor, nukleární medicínu. Byl prvním profesorem nukleární medicíny ve východní Evropě, a druhým v Evropě vůbec. Přivedl sem novou diagnostickou metodu. Byl zakladatelem celého oboru, který se do té doby nepřednášel na medicíně vůbec.“

autoři: era , sch
Spustit audio