Když jsme nesouhlasili, říkali jsme vždy: dovolte pár slov tvůrců, vzpomíná Marie Retková

„Ještě v roce 1992 jsme pamatovali na Hanspaulce slepice. Bylo to půvabné a anachronismem dané doby,“ říká hlasatelka o pražské čtvrti, kde vyrostla a později se zase na místo se svou rodinou vrátila.

„Jak se Praha rozšiřuje, můžete slepice vidět v příměstských částech. Je to dnes i součástí bio programů a módy. Obě mé babičky na Hanspaulce měly slepice, ta druhá je ale stěhovala. Vždy o prázdninách jezdila na venkov a spolu s ní jely autem také slepice. Tam a potom zase zpátky,“ dodává.

Mikrofon je potvora

Retková vzpomíná také na začátky své hlasatelské kariéry, tehdy ještě v Československé televizi. „Dodnes fyzicky cítím, jak se mnou cloumala tréma. Třásla se mně levá noha a škubalo mně pravé oko. Bylo to něco ochromujícího. Nějak jsem ty dvě věty překoktala, potom se objevil titulek a četla jsem už mimo obraz. Bylo to něco strašného,“ říká a k tomu, že se musela texty tehdy bez čtecího zařízení celé učit nazpamět, dodává:

„Člověk to musel mít dokonale namemorováno. Krátkodobá paměť se vycvičí a jde to natrénovat. Ovšem i se čtecím zařízením musí člověk do sebe věty vstřebat. Vždy je to ve zvuku slyšet. Mikrofon je potvora a pozná to...“

Začátek hlasatelské kariéry byla tisíc a jedna věc, která byla náročná a důležitá.
Marie Retková

Marie Retková se v této spojitosti vyjadřuje také k dobové cenzuře. „Mnohdy jsme měli text se dvěma tlustými červenými čarami, v němž jsme si nesměli změnit ani jediné písmenko. U politicky neangažovaných komentářů jsme měli určitou volnost a u hobby magazínů jsme si texty v rámci svého slovníku směli upravit do úst. Když nám ale i v těch striktně daných bylo něco proti srsti, zvedli jsme desky, řekli: dovolte pár slov tvůrců, čímž bylo jasné, že se od toho jako hlasatelé distancujeme a že nejde o naši myšlenku,“ vysvětluje situaci.

Role Blažejové vyvolala mezi lidmi zvláštní reakce, říká Hana Maciuchová

• Upravit
• Smazat

Hostem netradičního sobotního vysílání Osobnosti Plus z pražského řeporyjského Domu u Agáty je herečka Hana Maciuchová, a stala se tak součástí projektu Ježíškova vnoučata, kterému je speciál věnovaný.

Běháme jako šílenci

Současná moderátorka Českého rozhlasu Dvojka je také velkou sportovkyní a dodnes se aktivně věnuje basketbalu. „Od dětství jsem hrála minibasketbal a láska k tomuto sportu mi vydržela dodnes. Máme partu holek, naší kapitánce je přes devadesát, má to v ruce, dává trojky... Každou středu se sejdeme a hrajeme. Zapotíme se, běháme jako šílenci a užíváme si to,“ říká a poznamenává:

„Mám hrůzu, že mně jednou začnou bolet klouby a budu toho muset nechat. Pro mě je to závislost na pohybu, který je strašně důležitý.“

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s jejím svátečním hostem. Marie Retková mluví mimo jiné také o tom, jak se vyrovnala se svou těžkou nemocí.