Když jsem spadl z nějaké cesty, tak jsem se dřív hrozně vztekal, vzpomíná lezec Adam Ondra

„Na lezení těžkých cest mě baví to, že zpočátku vypadají naprosto nelezitelně. Je pak daleko náročnější najít tu nejlepší metodu, jak se dostat nahoru,“ vysvětluje Ondra svoji motivaci při posouvání hranic toho, co je v lezeckém sportu možné. Právě to byl případ i stěny Silence, nejtěžší lezecké cesty na světě, kterou v roce 2013 sám vymyslel, navrtal a o 4 roky později také zdolal.

Čtěte také

Už jako dítě jsem byl individualista a přemýšlel, jak se v lezení zlepšit, vzpomíná Adam Ondra

„Na Silence je potřeba velké dávky síly, ale ta cesta je taky opravdu velmi náročná na přesnost pohybů. Nejnáročnější sekvenci člověk musí provést do nejmenších detailů. V podstatě to je, jako kdybyste nacvičovali nějakou taneční choreografii,“ popisuje Ondra.

Právě jím pokořená norská stěna se v současnosti pyšní označením obtížnosti 9c, a to jako jediná na světě. Touto známkou ji ohodnotil sám lezec.

„Na skalách nejsou žádní rozhodčí. Věříme si mezi sebou. O stanovení obtížnosti rozhoduje člověk, který to vyleze. Neexistuje nějaká komise, která by to podle matematické rovnice přeměřila a vypočítala. Vzhledem k mým zkušenostem se mi prostě věří, že když řeknu, že je to 9c, tak to asi 9c opravdu bude,“ přibližuje lezeckou praxi český sportovec.

Olympijská premiéra

Lezení bude v letošním roce poprvé v historii také oficiální olympijskou disciplínou. Ovšem má to jeden háček. „Olympijský výbor nám zatím přidělil jen jednu sadu medailí, ale my máme tři disciplíny. Dost se řešilo, která disciplína by měla na olympiádě být, a nakonec se zvolilo poněkud šalamounské řešení,“ komentuje rozhodnutí Mezinárodní federace sportovního lezení.

Čtěte také

Lezec Adam Ondra dobývá tituly i nejtěžší stěny. Může se jeho sport stát běžnou věcí?

Ta nakonec po dohodě s Mezinárodním olympijským výborem rozhodla o tom, že letos v Tokiu se bude soutěžit v takzvané kombinaci. „Je trošku problém, že na olympiádě se představí v podstatě novinka. Bude to takový víceboj, ve kterém ale pořádně nikdo z nás nikdy nesoutěžil,“ připomíná Ondra.

I z toho důvodu je velmi opatrný při hodnocení svých šancí na stupně vítězů. „Mojí silnou disciplínou je lezení na obtížnost. Tam bych si věřil i na medaili. V téhle kombinaci je to ale nepředvídatelné. Z těch 13 lidí, kteří se už na hry nominovali, má na bednu minimálně osm z nich.“

Sport pro každý věk

Jak dlouho člověk dokáže provozovat lezení na vrcholové úrovni? Adam Ondra doufá, že snad alespoň do 40 let. „To se ještě asi dají posouvat hranice toho, co je v tomhle sportu možné. Není to ale tak, že by potom člověk pověsil lezení na hřebík. Přichází čas na lezení v horách, kdy to není o tom, jestli uděláte shyb na malíčku, ale o zkušenostech, které máte,“ dodává.

„Tenhle sport se dá provozovat v každém věku. Když vyjedete do skal, často uvidíte, jak lezou šestileté děti. A kousek od nich budou stěnu zdolávat šedesátníci a sedmdesátníci,“ uzavírá sportovec.

Poslechněte si celý rozhovor Davida Šťáhlavského s Adamem Ondrou a dozvíte se mimo jiné, kde najdete ideální lezecké podmínky, které české stěny jsou podle něj nejzajímavější nebo jestli Ondra považuje za nebezpečnější sport lezení, nebo fotbal.