Kdysi patřilo k technické špičce, až teď lomnické kino dožene digitalizace

„Příští rok už to bude padesát let,“ odpovídá Bohuslav Zelenka na otázku, jak dlouho už v lomnickém kině promítá. „Táta tady byl vedoucím, takže celý život jsem vlastně byl tady,“ popisuje Zelenka, zatímco redaktorku Terezu Šťastnou vede do staré promítací kabiny.

V té jsou ještě staré promítačky, které do kina nainstalovali v roce 1989. V kabině zůstaly i po skončení éry 35mm filmů v roce 2012. „Jelikož tady se to trochu zpozdilo, tak my, abychom vůbec něco hráli, jsme přešli na datovou projekci.“

Na staré doby ale upozorňuje i původní převíječka na filmy, jednoduchý ovládací panel Tesla a samozřejmě staré filmové pásky. „Osmnáct set metrů se vejde na jeden kotouč a váží to okolo dvaceti kil,“ ukazuje redaktorce mistr promítač.

Dávná technologická špička

Zatímco dnes lomnický biograf za moderními kiny zaostává, kdysi patřil k technologické špičce v České republice. „Když se to v roce 1969 stavělo, tak tady se dával i magnetický záznam zvuku, takových kin bylo v republice málo,“ upřesňuje promítač Zelenka, a dodává, že plánovaná digitalizace snad kino opět posune mezi ty nejlepší a nejmodernější.

Proměnit by se kromě technologií měly také interiéry budovy. „Je to samozřejmě trochu nostalgie, když se podíváte kolem, to kino je velmi pěkně designově zpracováno, má kazetový strop, výbornou akustiku. Nicméně s digitalizací jsou spojené úpravy sálu, což s sebou nese i změnu vizáže interiéru,“ vysvětluje ředitel Kulturního a informačního střediska v Lomnici nad Popelkou Josef Svoboda. A dodává, že kino bude sloužit nejen k promítání, ale také jako kulturní stánek pro setkávání lidí.

Kino v Lomnici nad Popelkou|foto: Kulturní a informační středisko, Lomnice nad Popelkou

Symbolické loučení

O zachování kina v Lomnici nad Popelkou projevili místní velký zájem. Přesto loučení se „starým“ kinem vzbudilo v mnohých z nich nostalgické vzpomínky. Na mladá léta v biografu vzpomínala například paní Zdeňka, která se s lomnickým kinem přišla rozloučit s vnuky. Těm zařízení promítací kabiny možná tak trochu připomínalo expozici v muzeu.

Akce, kterou uspořádalo Kulturní a informační středisko v Lomnici nad Popelkou, ale nepřilákala jen lomnické. Patrik přijel zavzpomínat na starou techniku, na které s tatínkem promítal v kině v Dobrovicích. „Tuhle techniku pamatuju, ale pamatuju dokonce i starší z roku 1981,“ vypráví.

Filmy uvidí lomničtí ve svém novém kině zhruba za rok. Staré promítačky ale ještě naposledy prokázaly svou službu a lomničtí se se svým starým kinem s osvědčenou klasikou – mayovkou Poklad na Stříbrném jezeře, loučí.