Kdy jsou z jednacího sálu zelení a kdy komunisté

Cyničtější byla jeho slova v rozhovoru pro deník Haló noviny právě před rokem: "Nemám důvod se za cokoli stydět. Naopak jsem hrdý, že jsem chránil poctivé občany před různými parazity, a to mnohdy velmi společensky nebezpečnými." Vondruškova kauza je dnes už vcelku známá a shrňme ji tudíž jen v kostce: Zdokumentované chování agilního bachaře, který působil bezmála dvacet let v krajně obávaných Minkovicích, kde si odpykávali tresty někteří političtí vězňové, mimo jiné Petr Cibulka, Jiří Gruntorád, Vladimír Hučín a Jiří Wolf, vedlo liberecké Okresní státní zastupitelství k žádosti do sněmovny o vydání, konkrétně kvůli týrání Wolfa. Ten společně s Gruntorádem popsal vloni pro Lidové noviny Vondruškovy manýry tak, že člověku běhá mráz po zádech. A pokud by v něm přesto hlodala nejistota, zda nejde o přibarvené líčení, k dispozici je o Vondruškovi celá řada dalších disidentských svědectví. Možnost, že by šlo o komplot se přitom jeví jako značně nepravděpodobná.

Už v roce 1992 byl Vondruška zvolen do tehdejšího Federálního shromáždění, které ale po prvním lednu následujícího roku s rozpadem Československa zaniklo a bachař více méně zmizel svým někdejším obětem z očí a ty na ním většinou mávly rukou. Když se ale díky preferenčním hlasům, čili coby důvěryhodný kandidát KSČM stal loni na jaře znovu poslancem, zdálo se to bývalým disidentům už přece jen příliš a případ se tak naplno rozjel.

V médiích se objevovaly další a další drastické vzpomínky na Minkovice, a nebylo pochyb, že zákonodárci většiny stran zastoupených ve sněmovně dají bez problémů Vondruškovi příležitost potvrdit před soudem své stále opakované výroky o nevinně. Pokud jde o pátý politický subjekt v dolní komoře, v něm panovaly jisté rozpaky. Na pohled moderněji uvažující komunistický poslanec Jiří Dolejš byl pro to, aby kolega byl zbaven imunity a dokonce se domníval, že by měl mandát složit. Ale většina členů klubu KSČM se vyjadřovala spíš vyhýbavě. A více méně mlčelo vedení strany a jen mluvilo o "mediální kauze", jakoby bez ochoty podívat se na její podstatu. I když předsednictvu musel být případ nepříjemný a zřejmě se zlobilo, že se Vondruškovu minulostí více nezabývala regionální buňka a zařadila jej na kandidátku. Někdejší brutální dozorce patrně o svém působení v Minkovicích mlčel, ale to krajské politiky nijak neospravedlňovalo.

Za ex-bachaře se pak podle očekávání nepostavil mandátový a imunitní výbor, čímž dal plénu vlastně doporučení Vondrušku justici vydat. Člověk tedy mohl být jen zvědav, jak se tuto středu zachovají toliko komunisté. Překvapení se ovšem nekonalo. Klub KSČM před hlasováním opustil jednací sál, což předseda frakce Kováčik vysvětlil zhruba řečeno tak, že komunisté sice nechtějí bránit průchodu práva, nicméně stále považují kauzu za zpolitizovanou. Ale upřímně řečeno - jaká jiná by také mohl být? Když podle spisu zastupitelství Vondruška mlátil a psychicky mučil právě vězně nepohodlné tehdejší Komunistické straně Československa a dnes za její nepřímou dědičku sedí v parlamentu?

Případ tedy konečně míří k soudu, i když ten může skončit do ztracena, neboť je klidně možné, že než dojde k projednávání, bude Vondruškova zločinná surovost promlčena. Přesto je dobře, že se o ní u soudu a tedy i v široké veřejnosti bude hovořit. Což ovšem nic nemění na věci, že Josef Vondruška zůstává poslancem a může jím být až do jara roku 2010. Komunistická strana Čech a Moravy by na něho musela vyvinout obrovský tlak, aby se mandátu vzdal. Těžko říci, zda to od ní lze čekat. I když to, o čem se u soudu bude hovořit, může přece jen na některé zákonodárce KSČM nakonec zapůsobit. Jistě aspoň na ty méně otrlé. Zůstane-li Vondruška ve sněmovně, přestože se jeho vina prokáže, pak by jej ovšem poslanci ostatních stran měli ignorovat tak jako dnes zelení, kteří při jeho projevu vstali z lavic a šli do předsálí. Škoda, že to neučinilo více jejich kolegů. Bylo by to sice jen gesto, ale ne zanedbatelné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .