Kdo má moc, cítí se neporazitelný. Kauza „Diddyho“ Combse není ojedinělá, hodnotí expertka Oravcová

Vypovídá něco kauza Seana „P. Diddyho“ Combse o dění v hudebním průmyslu, nebo lze říct, že se jedná o ojedinělý případ?

Vypovídá to o tom, že jak v Hollywoodu, tak v hudebním průmyslu existuje určitá kultura mlčení ohledně praktik lidí ve vysokém postavení. Lidé, kteří mají moc, mají také často pocit, že jsou neporazitelní. V podstatě si dovolují dělat věci, které si můžou zaplatit, podplatit, vynutit. Až když se to prolomí, máme prostor to reflektovat.

Čtěte také

Američanka popsala další detaily údajného znásilnění, kterého se měl dopustit Jay-Z a P. Diddy

Rozhodně bych ale neřekla, že je to ojedinělý akt. Je to spojeno s kultem celebrit, s kultem popularity, stars a podobně.

Dá se tento případ zařadit do kauz spadajících do fenoménu MeToo?

Určitě. Hlavním cílem hnutí MeToo je poukázat na různé formy sexuálního násilí tím, že ženy sdílejí své vlastní zkušenosti. Protože když si něčím procházíme a máme pocit, že jsme v tom sami, tak je strašně nebezpečné.

Když to zveřejníme, zjistíme, že i jiní lidé si prochází tím samým. Tím jednak vytvoříme skupinu, která nám může fungovat jako podpora, ale také přijdeme na to, že problém je někde jinde než v nás.

Sexuální násilí, které ženy zažívají, není o tom, že by to samy vyprovokovaly, nebo že si za to můžou. Ale je to problém společenský. To je ten hlavní důvod MeToo.

Když jsme všichni zhlédli to video, na kterém se Diddy násilně chová ke Cassie Venturové, je to další popud k tomu, abychom těmto ženám začali věřit, že se něco děje. 

MeToo v hudebním průmyslu

Když jste mluvila o tradici mlčení ve filmovém průmyslu – v roce 2017, když se objevily  případy okolo Harveyho Weinsteina, tak se také ukázalo, že o tom velká řada filmových hvězd věděla. Nakolik se to změnilo? A nakolik teď kauza Seana Combse může proměnit hudební průmysl? Protože Sean Combs byl také obklopen globálními superstars jako Beyoncé, Jay-Z, Mary J. Blige a další.

To je dobrá otázka. Před aférou s P. Diddym tu byla aféra s R. Kellym, která v podstatě fungovala na tom samém principu – R. Kelly byl obklopen lidmi, kteří ho v aktivitách s nezletilými dívkami podporovali. Takže by se dalo čekat, že už tenkrát to začalo vrhat nějaké světlo na hudební scénu. Jenže dopad to má až teď s Diddym.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Chce to souhlas! Jinak se postavení obětí sexuálního násilí v Česku nezlepší

Tyto medializované případy jsou strašně důležité v tom, že otevírají problematiku a prostor mluvit o věcech, jako co je a co není souhlas, co je a není donucení a jakou formu může mít násilí v intimních vztazích.

Na druhou stranu to může mít i odvrácenou stránku, tedy že to pachatelé začnou lépe tajit.

Když v roce 2017 vypuklo hnutí MeToo kauzou Harveyho Weinsteina, tehdy to bylo mnohými kritiky označované za hon na čarodějnice. Panuje stále toto přesvědčení? Jeden z nejsledovanějších případů byl případ herce Kevina Spaceyho, který skončil u soudu nevinnou. Je ta vlna cancel culture, která následovala, dnes stále obhajitelná?

To je argument, který se používal i v případě Diddyho, že to je další jenom pokus dostat dolů nějakého úspěšného muže. To, že existují případy, kdy je člověk shledán nevinný, se pak používají v podstatě jako precedens.

Čtěte také

Sex bez souhlasu je znásilnění, varianta nesouhlasu nestačí, míní advokátka. Vedlo by to k přílišné kriminalizaci, říká náměstek

Ta problematika je daleko hlubší, než jsou medializované případy. Otevírá nám dveře k tomu, abychom mluvili o sexuálním násilí v intimních vztazích. Nejde o vztahy k celebritám, ale o tom, co se děje v domácím prostředí, mezi lidmi, kteří se znají nebo jsou  členy rodiny. Pro ženy je v takových případech daleko těžší o tom vůbec mluvit a obvinit toho člověka. 

Do Česka hnutí MeToo dorazilo se zpožděním. Jak jeho vnímání a vůbec vnímání sexualizovaného násilí ovlivnily zdejší kauzy politika Dominika Feriho a psychiatra Jana Cimického?

Určitě ovlivnily. Já bych ještě chtěla podotknout, že historie MeToo je daleko delší než od roku 2017. Byla to Tarana Burkeová, která už v roce 2006 tento pojem zavedla a chtěla pomoci ženám z etnických a rasových minorit v slabších třídách. V roce 2017 to bylo medializováno díky vlivu, který mají bílé ženy ze střední třídy v Americe v prostředí sociálních sítí.

Čtěte také

„Nulová sebereflexe.“ Proč dostal Cimický pět let a čeho všeho se podle soudu dopustil

Co se týče kauzy Jana Cimického, tam je důležité poukázat na to, že jedna věc je mluvit o tom, co se těm ženám stalo. A druhá věc je se ujistit, že ten proces bude správný a že nebude docházet k tomu, že se ten člověk se bude odvolávat a odvolávat, než nastoupí nějaký trest.

Poslecněte si celý rozhovor.