Kazítka, skryté tikající bomby. Opravdu existují?
Kazítko (i když mezi lidmi se většinou používá peprnější slovo) je termín používaný pro součástku, která má plánovanou trvanlivost a rozbije se většinou chvíli po uplynutí záruční doby koupeného výrobku. Výrobek přestane fungovat a jeho oprava je často tak komplikovaná nebo drahá, že si zákazník raději rovnou koupí nový model. Rozbitá součástka se totiž buď nedodává jako samostatný náhradní díl, nebo je zabudována tak, že se k ní opravář nedostane.
V angličtině, která nemá tak roztomilý výraz, se „kazítku“ říká „planned obsolescence“ neboli „plánované zastarávání“. Jde o firemní politiku, kvůli které výrobky předčasně stárnou. Nutí tím spotřebitele častěji nakupovat nové zboží.
Důsledkem snižování životnosti výrobků je obrovská produkce elektroodpadu, zamořujícího životní prostředí, a náklady na jeho likvidaci. První, kdo zavedl zákaz „kazítek“ do legislativy, byla letos Francie. Úmyslné zkracování životnosti výrobku z ekonomických důvodů zakazuje pod hrozbou až dvou let vězení a pokuty.
Výrobcům se takové jednání samozřejmě jen velmi špatně prokazuje. Odvolávají se například na to, že musejí při výrobě šetřit, a tak kovové prvky nahrazují plastovými, dráty ztenčují atd. Jenže „kazítkem“ bývá často i součástka, jejíž výměna za kvalitnější by se na ceně výrobku promítla jen nepatrně.
