Každý Rus, který se i jen nezajímá, je vinen. Není to jen chyba šílenců v čele státu, míní novinářka

„Cesty do Kyjeva jsem zatím absolvovala dvě, což není moc. A musím říct, že mě to vždycky hodně vezme,“ přiznává novinářka, která Ukrajinu navštívila zhruba třicetkrát od začátku plnohodnotné ruské agrese.

Čtěte také

„S antickou bitvou před očima.“ Reportérka Adéla Knapová o životě u rusko-ukrajinské hranice

„Každý den, který jsem strávila v Kyjevě, ve mně vyvolal silný pocit takového soužití života a smrti,“ přibližuje pro Český rozhlas Plus. „Na jedné straně tam šíleně bují život a na druhé straně, když přijde noc – a teď už ostatně i přes den – se město proměňuje v peklo.“

Při cestách na Ukrajinu ji doprovází místní. I díky jazykové vybavenosti si novinářka všímá nálady a postojů tamní společnosti, které teď mohou být napjatější směrem k ukrajinské vládě. Podle ní to ale není nic, s čím by si země nedokázala poradit.

„Únava je určitě patrná, pochopitelně, ale to zásadní se nemění,“ zdůrazňuje. „Zůstávají skutečně velice motivovaní, protože ví, jak by to dopadlo, kdyby Rusové případně obsadili a okupovali další části.“

Integrace veteránů

Status veterána má na Ukrajině 1,3 milionů lidí, jak ukazují oficiální statistiky. Jejich integrace je podle vlády i neziskových organizací důležitá a probíhá třeba skrze fotbalové zápasy veteránů, kteří ve válce přišli o jednu či více končetin.

Čtěte také

„Tu, která tě zabije, stejně neuslyšíš.“ Viktor zůstává v ostřelovaném Kramatorsku a věří, že Donbas vydrží

„Ta traumata jsou hluboká, a proto je jednou z největších výzev, aby se tito lidé cítili přijati, respektováni a aby se pracovalo s tím, co zažili,“ poukazuje novinářka a odkazuje na související výzvu bránící se země – demografickou krizi.

„Pro ně je důležité, aby tam veteráni zůstali. Což je důležité zmínit i v tom kontextu, že často panují asi oprávněné obavy, že by se tito lidé mohli začít přesouvat za svými rodinami, které jsou rozseté různě po Evropské unii. Včetně naší země,“ poukazuje.

Chyba celé společnosti

Novinářku při cestách na Ukrajinu nejvíce zasáhl příběh předměstí Kyjeva. Do Buči vtrhli Rusové krátce po začátku invaze a životaplné místo podle novinářčiných slov proměnili v „teror“.

Čtěte také

Ukrajina je na tom líp než před rokem. O pomoc nejen žádá, ale nabízí ji, upozorňuje analytik Sybera

„Když si člověk uvědomí, že to je ten svět, kde Rusko hledá ty nacisty, kde podle slov Ruské federace ‚denacifikuje‘, a přitom vraždili úplně nevinné lidi, děti, seniory, tak to je pro mě naprosto šílené a je to dokonalá metafora pro celou tu nesmyslnou agresi,“ líčí novinářka.

Připomíná, že v Buči nezabíjel ruský prezident Vladimir Putin nebo jiní představitelé, ale řadoví Rusové. „Myslím, že každý Rus, který se i jenom nezajímá, tak je v podstatě vinen za to, co se děje,“ zdůrazňuje.

Ruská společnost je podle ní natolik zdeformovaná a je těžké zkoumat, jak přemýšlí. Ukrajinu ale podle ní mají za nacistický stát, čímž si mohou ospravedlňovat i svá jednání.

„Myslím, že je důležité to všechno, co se děje, označovat jako chybu celé ruské společnosti. A ne jenom nějakých šílenců, kteří jsou v čele státu,“ uzavírá novinářka a lingvistka.

Jak válka proměnila ji samotnou? Má Ukrajina kapacity na to, aby se postarala o všechny veterány? A na co bychom si nikdy neměli zvyknout? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.