Každému pátému Čechovi je přes 65 let. Nabídka aktivit je pestrá, na pobyt v domovech ale čekají dlouho

30. listopad 2017
senior, důchodce

Senioři mohli dřív počítat tak leda s vejminkem u chalupy, a to jenom ti šťastnější. Později na ně čekal pokoj v domově důchodců. Dnes máme domy s pečovatelskou službou, domovy pro seniory, ale o místa v nich bývá dvakrát i víckrát větší zájem než nabídka.

Lidé se dnes přitom dožívají o několika let víc než před dvaceti lety a každému pátému obyvateli České republiky je nad 65 let. Oficiální označení „senior“ mají dva miliony lidí. Jen za loňský rok stoupl jejich počet o bezmála 60 tisíc. A tento trend pokračuje se všemi důsledky, které to přináší a bude přinášet.

V městském Seniorpenzionu ve Žďáru nad Sázavou se starají o desítky lidí, kteří trpí různou formou demence. Vedoucí je Ivana Dvořáková. Provádí mne po troj-, dvou-, i jednolůžkových pokojích v budově kousek od hlavního náměstí, tedy v centru města. Představuje některé uživatele a uživatelky, jak jim tady říkají. Větší část z nich vyžaduje kompletní péči – sami by se nenajedli, ani jinak o sebe nepostarali.

Jiní potřebují jenom částečnou pomoc, jsou vcelku samostatní, jako třeba paní Marie Chalupová. V domově se jí líbí a říká, že samotné by jí bylo smutno. Právě osamělost je asi hlavní problém, který může umocnit zdravotní problémy a obrazně řečeno zatemnit sklonek života. Zkušenost vedoucí Dvořákové je taková, že se drtivá většina rodin o své babičky a dědečky snaží postarat, když to jen trochu jde.

Několik let čekání

Seniorpenzion je příspěvkovou organizací města, které by podle všeho potřebovalo zhruba zdvojnásobit jeho kapacitu, aby uspokojilo žadatele o pobyt bez čekání. Obyvatele Žďáru čekají na pobyt přibližně rok, mimoměstští i dva tři roky. V tuto chvíli je na čtyřicet míst zhruba sto žádostí, dodává Ivana Dvořáková, vedoucí Seniorpenzionu ve Žďáře nad Sázavou.

Podobných zařízení jsou po celé republice tisíce. Stát, tedy vláda v Praze, si uvědomuje, že je demografická křivka neúprosná. Ujišťuje o tom aspoň ředitel odboru ministerstva práce a sociálních věcí David Pospíšil, který má problematiku na starosti.

„Mezi lety 2012 až 2016 se finanční prostředky ze státního rozpočtu na domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem a pečovatelskou službu zvýšily více než o třicet procent, takže trend, kdy centrální vláda podporuje sociální služby pro tuto cílovou skupinu, je dlouhodobý,“ říká Pospíšil.

Senioři při cvičení

Kvalita života

Podle něho to ale není jen o penězích a je třeba se zaměřit i na styl péče o seniory – nejsou podporovány velkokapacitní domovy, ale takové, které vytvářejí pocit společné domácnosti. Jenže vykreslovat situaci dnešních seniorů jenom v temných barvách a molové tónině, by bylo silně zavádějící.

Ve Žďáru nad Sázavou se pravidelně scházejí na kurzech univerzity třetího věku, kde si můžou poslechnout třeba přednášky o dějinách umění. Kromě toho se tedy učí německy nebo anglicky a ve speciálním kurzu můžou procvičovat paměť. A podobné kurzy pro seniory, kluby a zájmové organizace najdete po celé republice.

Dnešní lidé po pětašedesátce jsou na tom nejenom v tomhle ohledu nesrovnatelně lépe než jejich předchůdci. Potkáte je na výletech v lesích, na památkách cestují i do zahraničí. Když mají jen trochu zájem a slouží jim zdraví, mají možnosti, o kterých by se jim ještě relativně nedávno ani nesnilo.