Každá škola je jiná, namítá ředitel proti plošnému zákazu mobilů. Ředitelka: Je třeba to vysvětlovat

Vítáte zákaz mobilů ve školách? Je dobře, že se k tomuto kroku vláda odhodlala a připojíme se tak k více než polovině zemí Evropské unie?

Michaela Pažoutová: My jsme k tomuto rozhodnutí došli už před dvěma lety. Na naší škole už dva roky regulujeme používání mobilních telefonů. Myslím si, že to je opravdu nutné, protože sami víme, co průzkumy dokazují a jaký negativní vliv to má na fungování žáků.

Čtěte také

Zákaz mobilů ve školách? Rozhodovat by měli rodiče a školy, nikoliv zákon, namítají kritici

Takže vy to spíš vítáte. Jaký je názor Petra Hlinky, ředitele Základní školy Dobříš?

Petr Hlinka: Já nechci říct, že jsem proti, ale vítám nějakou regulaci. Souhlasím s paní Pažoutovou, taky se teď dva roky snažíme nějak regulovat.

Ale nelíbí se mi jednotné plošné řešení, protože každá škola je jiná, má jiné podmínky. Asi 93 procent škol už si to nějak nastavilo, viz tady v Mníšku, a podle mě to funguje.

Spíš bych vítal pomoc se sociálními sítěmi, to vidím jako větší problém než mobil jako takový.

„Zařídili jsme se sami“

Paní Pažoutová, dospěla ta situace tak daleko, že je opravdu správný a nutný plošný zákaz v celé republice, jednotná pravidla? Umím si představit, že je to administrativně i lidsky nejsnazší, nejjednodušší řešení. Jak vám to pomůže?

Pažoutová: Nám to asi nijak nepomůže. My jsme se už zařídili sami, protože jsme viděli, jak to dopadá na žáky, jak se nesoustředí, jak tam nefunguje trpělivost, jak jim to vadí ve vzdělávání. Vůbec se nebráníme digitálním technologiím, na škole jich máme dostatek.

Čtěte také

Antivirus: Kyberšikana je skrytý problém, který začíná v mobilu. Jak jí předcházet?

Když se ale udělá plošný zákaz, tak je důležité také udělat ten krok b, a to jsou další věci – nabídnout alternativy žákům, udělat besedy. Aby si žáci uvědomovali, že to opravdu není jen tak, protože si to vymyslela ředitelka školy nebo pedagogové. Že průzkumy opravdu dokazují, že to má špatný vliv na jejich duševní zdraví. Tohle všechno my už máme za sebou.

Přesto je tu několik procent škol, které mobily nijak neřeší. Zákaz ani regulace tam není. Nepomůže to plošné nařízení přece jen většině škol, které tu situaci řeší zatím po svém? Ředitelé získají lepší oporu v zákoně a tím možná získají pevnější půdu pod nohama v jednání s některými rodiči.

Pažoutová: Já toto nedokážu posoudit, protože my jsme naštěstí s rodiči žádný problém neměli. Opravdu jsme udělali všechno pro to, abychom jim to vysvětlili. Pozvali jsme si iniciativu Digitální zdraví dětí. Ta absolvovala ve 40 třídách, které máme, workshopy s dětmi, s učiteli byla beseda, s rodiči byla beseda, byl o ni obrovský zájem. U nás to proběhlo úplně bez problémů.

„Budoucnost není bez technologií“

Připomenu, že osm lidí z deseti souhlasí nebo spíše souhlasí s plošným zákazem, ale zároveň se téměř tři čtvrtiny respondentů shodují na tom, že děti by se měly učit, jak správně používat digitální technologie. Jak s tímto dokáže z vašeho pohledu stát zacházet? Neukazuje plošný zákaz na jistou bezradnost státu, který přikročí k plošnému zákazu prostě proto, že něco zakázat je vlastně nejjednodušší?

Hlinka: To si úplně netroufám říct, že je to bezradnost. Oni to asi myslí dobře. Souhlasím i s paní ředitelkou Pažoutovou. Je to otázka debaty s rodiči, žáky, veřejností, ale i to musí souviset s vizí školy a s tím, co chceme.

Čtěte také

Omezení sítí pro děti? Jedna z možných cest, myslí si Holý. Zákaz problémy neřeší, namítá Šmahel

Věřím, že budoucnost není bez technologií, ať jsou to mobilní telefony nebo obecně nositelná elektronika, která se neustále rozšiřuje. A my musíme děti připravit na budoucnost.

Mně se třeba nelíbilo, když jsem nastoupil, že děti měly telefony na chodbách, když chodily po schodech... Toto by ve škole být nemělo. V hodinách to máme zakázané. Pouze když mobily učitel potřebuje k výuce – ne vždy je výhodné používat tablety, někdy je to složitější, někdy je opravdu rychlejší na rychlé shrnutí využít telefon.

Ale na prvním stupni ho nepoužíváme a na druhém stupni to máme regulované takzvanými mobilními zónami, kde máme jasná pravidla. Je to jenom o přestávkách.

A na školy v přírodě se snažíme mobily nebrat vůbec a to se mi osvědčilo, bez telefonů je to skvělé. Ale jsou místa, kde telefony potřeba jsou. Důležité je naučit děti je používat smysluplně jako pracovní nástroj.

Pak je i otázka na rodiče. Rodiče sami by nám mohli pomoct tím, že některé aplikace dětem znemožní používat. A neděje se to. Takže my pak suplujeme zčásti i rodiče a nastává problém jednotnosti.

Čtěte také

Sexting osmiletých, vygenerovaná nahota i sdílející rodiče. Výzkumníci popisují online život žáků

Nevím, jak to má paní ředitelka, ale já třeba cítím, že každý učitel má jinou míru trpělivosti a benevolentnosti. Asi to takto je všude, i já to tak mám. Potom může vznikat problém, že některý učitel promine třeba to, že se děti podívají na telefon nebo že vznikají mobilní zóny na záchodech, a jiný učitel pravidla dodrží a dá poznámku. Pak už je to takový kolotoč, kdy si to akorát přitěžujeme.

To je velká otázka, jestli bude jednotnost školám ku pomoci, nebo nikoli. Jak vám ten plošný zákaz pomůže, nebo nepomůže? Co vám přinese od příštího září?

Hlinka: Pomohl by mi v komunikaci. S tím, že to není jenom výmysl školy a učitelů, ale že to jde i shora. My bychom na to šli podobně skrz semináře a tak.

Ale pořád bych byl radši, kdybych mohl zachovat i mobilní zóny, protože si myslím, že je důležité, když si dítě bude moct zavolat domů, něco si vyřešit.

V našich zónách není možné hrát na mobilu hry, ale děti je využívají jako pracovní nástroj, protože Bakaláři a další jsou v mobilech, dítě si tam může klidně vyřídit i e-mail. Samozřejmě na druhém stupni, tedy osmá devátá třída, nemluvím teď o prvním stupni.

Jaké zkušenosti mají školy s regulací telefonů teď? Jak řešit porušení pravidel? A zlepší se díky tomu vztahy ve třídách a výsledky žáků? Poslechněte si celou diskuzi v audiu na začátku článku.