Kazašský prezident postavil metropoli na pusté stepi
Jedním z nejmladších velkoměst světa je kazašská Astana. Tento měsíc slaví své 12. narozeniny. Shodou typicky orientálních náhod Den města připadá na narozeniny prezidenta Nursultana Nazarbajeva, který vládne deváté největší zemi světa už více než dvacet let. V kazašské stepi postavil město, nad kterým bez nadsázky přechází zrak.
Dvanácté narozeniny Astany a sedmdesátiny prezidenta Nursultana Nazarbajeva poskytly výjimečnou příležitost milovníkům pompézních oslav, fajnšmekrům postsovětské estrády i odborníkům na současnou architekturu. Do nové metropole Kazachstánu přiletěli vzácní hosté z celého světa a hostitel jim s pýchou předvedl své hypermoderní stepní velkoměsto.
„Každý stát má své symboly. Při zmínce o nich začínají bít srdce občanů silněji a duše se naplňuje hrdostí i důstojností. Pro nás je takovým symbolem naše Astana,“ prohlásil prezident.
Na březích řeky Išim kdysi ruští kozáci postavili pevnost, kolem níž postupně vzniklo město Akmolinsk. Sovětská moc město přejmenovala v roce 1961 na Celinograd, aby tím podpořila program celin - zúrodňování kazašské stepi.
Po rozpadu Sovětského svazu se město vrátilo k názvu Akmola, v překladu Bílá hrobka. Tento název se však pro hlavní město opravdu moc nehodí. Prezident Nazarbajev dlouho přemýšlel, až nakonec přišel na geniální nápad: nové hlavní město se bude jmenovat Astana, což v překladu znamená Hlavní město.
Astanu navrhl světoznámý japonský architekt Kišo Kurokawa jako pečlivě promyšlený celek, jehož centrem je pyramida, vysvětluje pan Nurbek z Městského muzea.
„Podle Kurokawova projektu se město bude do roku 2030 plánovaně rozrůstat kolem pyramidy. Nejbližšími budovami jsou Palác nezávislosti po pravé straně a Umělecká univerzita po levé, která začne fungovat už letos na podzim a povede ji známá umělkyně Leila Mahatová,“ doplnil pan Nurbek.
Do původně jednotného konceptu nového města ovšem postupně zasahovaly vlivy bohatých kazašských společností a politiků, kteří si impozantní sídla upravovali po svém. Výsledkem je směs budov, které by navrhli pejsek s kočičkou, kdyby se místo pečením dortu zabývali urbanistikou. A tak si místní lidé tyto bizarní stavby pojmenovali po svém, ukazuje mi můj průvodce Aset dům, který se nápadně podobá známým moskevským palácům Stalinovy epochy.
„Této budově říkáme mraveniště, ale oficiálně se jmenuje Triumf Astany. Podobné mrakodrapy mají v Moskvě nebo jiných městech. Naše ‚mraveniště‘ je však menší. Jsou v něm byty a kanceláře. Budovu ministerstva dopravy si zase lidé pro její tvar přejmenovali na zapalovač a tamhleté kulaté stavbě se říká injekční stříkačka. Je to ale ošklivá budova a nikomu se nelíbí,“ ukazuje můj průvodce.
Každé správné velkoměsto musí mít vyhlídkovou věž. Má ji samozřejmě také Astana. Stojí uprostřed a připomíná obrovský pohár. Ze skleněné koule ve výšce 97 metrů se nabízí jedinečný pohled na centrum města a všechny ty prapodivné stavby, jejichž autorem byl často legendární architekt Norman Foster. Věž se jmenuje Bajterek.
Baterek znamená strom života. Má odrážet jednu ze světových univerzálních mytologických koncepcí. Samotná myšlenka této věže samozřejmě náleží prezidentu Republiky Kazachstán Nazarbajevovi.
Z Bajtereku je vidět také nový palác Chan-šatyr, který připomíná křivě postavenou jurtu kolosálních rozměrů. Právě tady se konaly velkolepé oslavy sedmdesátin prezidenta Nazarbajeva maskované jako Den města. Chan-šatyr je obrovským zábavním centrem se stovkami butiků a umělými plážemi s pískem přivezeným až z Malediv. Háček je v tom, že hned po oslavách toto slavnostně otevřené centrum zase zavřeli. Není totiž dokončené. I to je jedna ze stran kazašské reality.
