Kateřina Smejkalová: Zvyšování minimálky nově sice bez překvapení, ale s přetrvávajícími problémy
V posledním srpnovém týdnu jsme se dozvěděli, že zákonná minimální mzda příští rok vzroste o 1 600 korun hrubého měsíčně. Tedy z aktuálních 20 800 na 22 400 korun. Oproti dřívějšku, kdy o změnách každý rok nanovo rozhodovala tripartita, nešlo letos o žádné velké překvapení.
V rámci implementace evropské směrnice o přiměřených minimálních mzdách se vláda loni zavázala tu českou do roku 2029 zvednout na 47 procent mzdy průměrné, a konkrétní tempo navyšování – pro roky 2025 i 2026 – přijala rovnou s tím.
Čtěte také
Těch 22 400 korun tak bude nově dělat už loni stanovených 43,4 procenta očekávaného průměru.
Jako záhodnou výši nejnižších výdělků přitom evropští legislativci navrhují buď 50 procent průměrné, či 60 procent mediánové mzdy. To proto, že jde o všeobecně uznávané hranice chudoby – a lidé, kteří normálně pracují, by zkrátka chudobou trpět neměli.
Je tak dobré poukázat na to, že přestože se vláda nyní k zavedení směrnice postavila čelem a tempo zvyšování minimálky je solidní, musí zároveň vyrovnat zbytečně velký dluh – dosud totiž naše nejnižší výdělky byly hluboko pod oběma indikátory chudoby, a tím i na evropském chvostu.
Podíl průměru neříká nic o kupní síle
Pak se taky klade otázka, proč je cílem – navzdory doporučení – pouze 47 procent průměru, a ne alespoň oněch 50. Na rozdíl od nás si mnoho evropských zemí poradit nechalo a jejich cíle jsou ambicióznější.
Čtěte také
S pohledem na reálnou kupní sílu české minimální mzdy by to přitom bylo na místě i u nás – jedna věc je totiž její relativní srovnání se mzdovou hladinou, tedy ono vztažení k průměru nebo mediánu. Jiná věc pak ale je, kolik si z ní člověk dovolí – v tom jsme v roce 2023 byli v rámci EU šestí od konce.
Nejméně vydělávající Holanďané nebo Irové si toho koupí bezmála dvakrát víc než Češi s nejnižšími příjmy, ale třeba i takové Polsko, Španělsko nebo Litva jsou na tom o třetinu lépe než my.
Čtěte také
Tento rozměr nicméně očividně ve vládním rozhodování žádnou roli nehraje.
A to navzdory tomu, že i sama Evropská unie v rámci směrnice nedoporučuje jen zvažování obou relativních metrik, ale právě i zohlednění toho, zda se zároveň za minimální mzdu dá vyžít.
To bohužel nebylo v debatách o minimální mzdě u nás nikdy příliš slyšet a jinak v zásadě ocenění hodné navázání na průměr či medián může paradoxně otázku reálných životních nákladů, které je třeba poplatit, upozadit ještě víc. Že ani pro příští rok navýšená částka není k vyžití, nyní sice artikulují odbory, ale i jejich vliv a hlas novým mechanismem oslabil.
Otázka životních nákladů bez zohlednění
Základní výdaje na důstojný život letos odborníci v rámci indikátoru Minimální důstojné mzdy spočítali na více než dvojnásobek plánované výše minimálky.
Mezi tím, jaké výdaje zohledňují, přitom není nic, co by si měli byť nejméně kvalifikovaní, ale přesto normálně pracující lidé odříkat – bydlení, strava podle výživových doporučení, tuzemská dovolená a kroužek pro děti nebo skromné úspory.
Čtěte také
Ačkoli zjevně není možné zákonnou minimální mzdu zvednout v dohledné době na takovou úroveň, měli by se politici k otázce životních nákladů u příležitosti upravování výše minimální mzdy přinejmenším vyjádřit, a ne ji zcela ignorovat.
Alespoň nějakou bezprostřední možnost, jak nejméně vydělávající k důstojnému životu přiblížit, přitom dokonce mají – a to cestou snížení daňové a odvodové zátěže nízkých mezd.
Zopakujme, že napřesrok budou nejhůře ohodnocení pracující vydělávat 22,4 tisíc korun, nicméně hrubého. V závislosti na jejich konkrétní životní situaci to tak v čistém může být ještě i o několik tisíc méně. Ke snížení odvodové zátěže alespoň těch nejhůře vydělávajících se ale u nás navzdory četným expertním doporučením nikdo nemá.
Na jednu stranu tak sledujeme ohledně tuzemské minimální mzdy vlivem tlaku EU opatrně pozitivní vývoj. Nejhůř vydělávající její zvýšení od příštího roku snad alespoň trochu pocítí.
Byť je třeba říct, že jim zatím pořád bude jen vyrovnávat ztrátu kupní síly vlivem nedávné masivní inflace. Celá řada otázek a mnoho prostoru pro další přehodnocení přístupu k ní však zůstává.
Věnujme se jim, i když se problematika na první pohled může zdát zavedením závazného mechanismu zvyšování vyřešená.
Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung.
Kateřina Smejkalová se podílela se na výpočtu minimální důstojné mzdy, která je v komentáři také zmíněna
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
